Cíl:
Odkrytí svého nitra, společné uvažování o problémech jednotlivce.
Charakteristika:
Hráči diskutují o anonymně napsaných "tajemstvích", která skrývají
před světem.
Fyzická zátěž: | 1 |
Psychická zátěž: | 3 |
Čas na přípravu: | 0 |
Instruktorů na přípravu: | 0 |
Čas na hru: | 30 min a více, podle počtu hráčů |
Instruktorů na hru: | 1 |
Počet hráčů: | 8 - 12 |
Věková kategorie: | 16+ |
Prostředí: | místnost |
Denní doba: | kdykoliv |
Roční období: | libovolné |
Materiál: | papíry, tužky stejně píšící (pro každého hráče jedna), nádoba na míchání papírů |
Motivace:
Každý občas uděláme něco, za co se stydíme. V naší minulosti jsou
události, které bychom raději zapomněli.
Často také některé stránky své povahy, některé své názory skrýváme
před ostatními.
Proč? Bojíme se ztráty důvěry, ztráty vážnosti.
Děláme se jinými, než jsme. Vytváříme v myslích ostatních obraz sama
sebe, jak bychom ho chtěli mít, jak si myslíme, že bychom měli vypadat.
Stále na něm pracujeme, stále ho úzkostlivě chráníme.
Jak dalece se tento obraz liší od našeho skutečného nitra, natolik
jsme uzavřeni, natolik máme co skrývat.
Je to zvyk, pohodlný zvyk, zdánlivě pohodlný, a je otázkou, zda by
nebylo lepší ukázat se v pravém světle. Co je lepší? Mít spoustu povrchních
přátel nebo pár přátel opravdových?
Pojďme zapátrat sami v sobě a najít tam, co dlouhým zvykem už možná
není tak nápadné. Najít, co skrýváme před ostatními. Najít nějaké to tajemství.
A pojďme zkusit vytáhnout to tajemství na světlo a trochu se na něj
podívat, jestli je to opravdu takové tajemství, že stojí za skrývání.
Realizace hry:
Hráči sedí pohodlně v kruhu, každý má tužku a papír.
Instruktor připomene, že (stejně jako ostatní hry) tato hra je dobrovolná.
Zdůrazní, že hra bude anonymní a cokoli napíší, anonymní zůstane a
že nebudou vyzýváni ani k dobrovolnému přiznání autorství.
Pak vyzve účastníky, aby na papír napsali tři věci, které skrývají
před světem, před lidmi. Může dodat, že to mohou být události, názory,
postoje, vztahy, činy, starosti, problémy, cokoliv. Ty věci nemusejí být
tři, může jich být méně. Pokud opravdu nic neskrývají, ať odevzdají prázdný
papír.
Následuje čas na psaní (cca 10 minut).
Pak se papíry složí a vhodí do společné nádoby, kde se zamíchají.
Nádoba koluje a každý si vezme jeden papír. (Účastníci mohou být vyzváni,
ať se hned podívají, zda si nevzali ten svůj, a v kladném případě si jej
vymění. To je ale problematické ke konci kola.)
Pak postupně po kruhu čtou po jednom tajemství a diskutují o něm. Instruktor
napomáhá, když to vázne: Je to skutečně tak závažné, že je třeba to skrývat?
Měl někdo podobný problém? Ví někdo, jak to vyřešit?
Přečtené papíry je možno vhazovat zpět do míchací nádoby.
Na závěr instruktor shrne některé postřehy. Častým postřehem je, že
na více lístcích se objeví stejná tajemství. Instruktor vyjádří naději,
že možná tato hra něco hráčům ukázala, možná jim pomohla, když slyšeli
názor ostatních na svůj problém, aniž by přitom museli vystoupit z anonymity.
Každý občas prožívá těžké chvíle a něčím se trápí. V takovém případě
je dobré (a je velikým štěstím), když má člověk někoho, komu se může svěřit.
Metodické poznámky:
Nemělo by být odevzdáno příliš mnoho prázdných papírů. Pokud se
tak stane, je to známkou špatné motivace či špatného načasování uvedení
hry. Téměř každý člověk něco skrývá.
Věkovou kategorii je třeba dodržet, pro děti to opravdu není.