Doc. RNDr. Antonín Kučera, CSc.

Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 jezuité (řád Tovaryšstva Ježíšova) usilovali o vybudování Profesního domu pro ubytování vyšších představitelů řádu tzv. profesů, což byli členové jezuitského řádu, kteří řádně dokončili celou řádovou formaci. Jednalo se o jakousi řádovou elitu, z jejíhož středu byli vybíráni vyšší představení řádu a misionáři, kteří byli vysíláni na zahraniční, často zámořské misie.

Obtížné jednání s malostranskými radními ukončilo až rozhodnutí císaře Ferdinanda II. v roce 1625. Stavební plány se staly zdrojem sporů mezi jezuity a městskou radou, které nevyhovoval především půdorys budovy a která trvala na právu na farní kostel a kostelní věže. Před zahájením stavby bylo nutné vykoupit mnohé domy, které se nacházely na Malostranském náměstí a z jejichž vlastnictví plynuly městu značné zisky. K výkupům docházelo od roku 1628, kdy vévoda Albrecht z Valdštejna věnoval řádu donaci na výstavbu profesního domu, ta však byla použita právě na výkup domů. Posledních dvanáct domů bylo přes protesty vykoupeno roku 1671. Jezuité získali gotický kostelík sv. Mikuláše (předchůdce dnešního barokního kostela sv. Mikuláše). Funkci farního kostela místo gotického kostelíka sv. Mikuláše musela po přestavbě v letech 1628 -1629 převzít rotunda sv. Václava v severním křídle objektu. V roce 1673 bylo vydáno povolení strhnout gotický kostelík sv. Mikuláše. Vlastní stavba Profesního domu byla zahájena v roce 1674 a byla dokončena v letech 1690 až 1691. Stavba kostela sv. Mikuláše byla započata později, až v roce 1703, a byla dokončena v roce 1752. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby až do zrušení jezuitského řádu císařem Josefem II. v r. 1773. Smlouva s městskou radou zavazovala jezuitský řád k zachování rotundy sv. Václava v podobě z let 1628 – 1629 a k jejímu zakomponování do nové barokní stavby Profesního domu. Nicméně poruchy statiky vedly k tomu, že rotunda byla v r. 1683 stržena a došlo k dohodě včlenit do Profesního domu nový farní kostel sv. Václava. Tento nový kostel byl situován v severozápadním rohu objektu s vlastním vchodem a byl de facto oddělen od Profesního domu.

Na stavbě Profesního domu se podíleli architekti Francesco Caratti, Giovanni Domenico Orsi de Orsini a Francesco Lurago, na stavbě kostela sv. Mikuláše Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové.

Za zmínku stojí strohost stavby Profesního domu, jejímž důvodem bylo doporučení vyšších představitelů řádu po kritice okázalosti stavby Klementina, zejména naléhání řádového generála Gianpaola Olivy, který doporučil, aby se zdrželi všeho, co směřuje k přehnané zdobnosti. Kostel sv. Mikuláše byl však již opět stavěn v okázalém stylu a díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracování bývá považován za jednu z umělecky nejvýznamnějších barokních staveb Prahy.

Pozoruhodné je umístění jezuitské knihovny nad klenbou nového farního kostela sv. Václava. Na příkaz vévody Albrechta z Valdštejna sem byla později přemístěna jako válečná kořist knihovna renesančního polyhistora Heinricha Rantzaua z jeho zámku blízko Hamburku. Tuto knihovnu užíval Tycho Brahe, kterému Heinrich Rantzau poskytl útočiště po jeho nuceném odchodu z Dánska.

Sám Profesní dům měl hlavní vchod z horního náměstí v 1. patře, které včetně refektáře sloužilo pro reprezentační účely. Po zrušení jezuitského řádu Josefem II. se Profesní dům stal součástí majetku habsburské monarchie. Během této doby nalezl mnohá uplatnění, ale nejvýznamnější bylo období devatenáctého století, kdy zde sídlil vrchní zemský soud. Budova byla přestavěna a kostel sv. Václava byl přepažen podlahami. Po r. 1918 objekt připadl Ministerstvu financí a byla vestavěna odbavovací hala Státní banky, takzvaná rotunda. Ve sklepech byly vybudovány trezory pro velkou část státního pokladu. Během druhé světové války v Profesním domě sídlil Úřad říšského protektora. Spodní patro a sklepy byly v této době přebudovány pro vojenské účely. V roce 1953 byla v Profesním domě otevřena Vysoká škola železniční v Praze. Roku 1960 byla přemístěna do Žiliny a Profesní dům se dostal pod správu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Budova Profesního domu byla kompletně rekonstruována v letech 2000 až 2005. V únoru 2004 došlo k unikátnímu objevu zbytků rotundy sv. Václava. Původním záměrem rekonstrukce bylo zprovoznění zasypaného prostoru v přízemí, ale při odstraňování zásypů byly nejdříve objeveny zbytky románského zdiva rotundy a následně fragment románské reliéfní keramické dlažby vyšehradského typu z první poloviny 12. století. Dochované terakotové dlaždice tohoto typu in situ patří k nejvýznamnějším objevům tohoto charakteru. Podle historických záznamů byla rotunda sv. Václava postavena v 11. století na Malostranském náměstí, nic se z ní však zdánlivě nezachovalo a historikům se nedařilo zjistit, kde přesně stála.

Autorem výzdoby refektáře je Josef Kramolín, laický člen jezuitského řádu. Malby znázorňují obvyklé biblické motivy. Kolmé stěny a severní průčelí sloužily k prezentaci řádu, např. třetí dvojice od severu zobrazuje sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Na severním průčelí jsou zobrazeni blahoslavení japonští mučedníci.

Varhanní prospekt v refektáři pochází ze zrušených varhan ze severních Čech. Tato skříň byla použita na zakrytí stavebních úprav vyvolaných porušenou statikou v břevnovské bazilice sv. Markéty, která je součástí benediktinského arciopatství sv.Vojtěcha a sv. Markéty. Při nedávné rekonstrukci kláštera a obnově původní Dientzenhoferovy koncepce baziliky z roku 1708 byla tato skříň sejmuta a velkorysostí jeho milosti, pana převora Siostrzonka, věnována MFF UK. Skříň byla důkladně rekonstruována a nyní slouží jako okrasa nových varhan.

Hlavním donátorem stavby Profesního domu a kostela sv. Mikuláše byl Václav hrabě Libštejnský z Kolowrat (14.3.1634- 9.10.1659), bez jehož úžasné velkorysosti by se stěží začalo stavět. Stručně o jeho životě: Hned po narození jej otec zaslíbil Bohu a přál si, aby vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. Rektor pražské koleje jej odmítl přijmout do řádu, protože byl z urozené hraběcí bohaté rodiny. Hrabě Václav požádal císaře Ferdinanda III., aby mu umožnil darovat celý majetek jezuitům, díky čemuž byl přijat do řádu. To se stalo dne 22. 10. 1650, kdy byl přijat do noviciátu v Brně. Dále studoval filosofii v Olomouci a Praze. Dne 24. 9. 1654 se Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský zříká veškerého majetku ve prospěch Tovaryšstva Ježíšova a rozhodne se žít v chudobě. Veškeré finance čítající 178 500 zlatých určil na stavbu chrámu sv. Mikuláše a Profesního domu v Praze na Malé Straně a na zřízení hrobky Kolowratů s novou cínovou rakví pro jeho zemřelého otce. V roce 1658 se dostal na studia teologie v Římě. Bohužel zemřel na tyfus již 6. 10. 1659. Pochován byl v chrámu sv. Ignáce v Římě, pod kaplí sv. Aloise Gonzagy. Jeho jméno nalezneme v galerii slavných jezuitů české provenience v refektáři pražského Klementina. Na štítu kostela sv. Mikuláše na Malé Straně nalezneme znak údajného mecenáše stavby, Františka Karla hraběte Kolowrat-Liebsteinského. Znak skutečného mecenáše hraběte Václava na průčelí chybí. Byl natolik skromný, že si nepřál, aby bylo jeho jméno se stavbou spojováno a po dokončení stavby byl tedy použit na průčelí chrámu erb jeho strýce hraběte Františka Karla. Hrabě Václav svou fundaci ani nechtěl spatřit, nebudoval památník svému jménu, nýbrž jej nechával budovat Ad Maiorem Dei Gloriam, K větší slávě Boží a stal se tak příkladem vysoké barokní zbožnosti, pro kterou bývá někdy nazýván českým sv. Aloisem Gonzagou. Autorem portrétu Václava hraběte Libštejnského z Kolowrat je Jan Jiří Heintsch, který byl pověřen namalováním 34 velkých obrazů předních osobností a hrdinů české provenience Tovaryšstva Ježíšova pro refektář Klementina. Obraz je laskavostí města Velvary a jeho muzea zapůjčen Matematicko-fyzikální fakultě UK a je umístěn v předsálí refektáře v 1. patře budovy.

Bibliografie:

Čiháková J., Müller M., Zpráva o nálezu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze. ZPP 2006/66, č. 2, str. 100–116

Čobanová A., Bývalý jezuitský Profesní dům, restaurátorská zpráva, 2006

Koláček J., Václav Kolowrat, Refugium Velehrad-Roma s.r.o., Velehrad 2000

Šolc M., Bývalý „profesní dům‟ Tovaryšstva Ježíšova na Malostranském náměstí, dnešní budova Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, vol. 47 (2002), issue 3, pp. 243–250

http://iforum.cuni.cz/IFORUM-16136.html, Prostor na UK, Profesní dům na Malé Straně