Vaše magnificence, pane rektore, Vaše milosti, pane převore, spectabiles et honorabiles, vážené dámy a vážení pánové.
Dovolte, abych Vás jménem děkana matematicko-fyzikální fakulty, prof. Němečka, přivítal na slavnostní inauguraci varhan a varhanním koncertu. Zároveň bych rád pana děkana omluvil vzhledem k jeho pobytu v zahraničí.
Inaugurací varhan je završena rekonstrukce této budovy, tzv. Profesního domu. Dovolte, abych připomenul bohatou historii této budovy.
Po bitvě na Bílé Hoře jezuité usilovali o vybudování tzv. domu profese, Profesního domu, pro ubytování vyšších představitelů řádu. Obtížné jednání s obcí, malostranským magistrátem, ukončilo až rozhodnutí Ferdinanda II. v r. 1625. Jezuité kupovali domy v této lokalitě, získali gotický kostelík sv. Mikuláše (předchůdce dnešního barokního kostela sv. Mikuláše). Zakládací akt jezuitského sídla provedl Albrecht z Valdštejna v r. 1628. Funkci farního kostela musela místo gotického kostelíka sv. Mikuláše převzít rotunda sv. Václava, ale až po přestavbě v letech 1628 -1629 (v severním křídle objektu). Průtahy, způsobené také odporem a nepřízní malostranského magistrátu trvaly, poslední domek byl vykoupen až v r. 1671 a v r. 1673 bylo vydáno povolení strhnout gotický kostelík sv. Mikuláše a bylo započato se stavbou nového barokního kostela. Zároveň pokračovala stavba Profesního domu, která byla dokončena v letech 1690 až 1691, kostel sv. Mikuláše pak až v r. 1752, ale práce na něm trvaly až do zrušení jezuitského řádu Josefem II. v r. 1773. Smlouva s malostranským magistrátem zavazovala jezuitský řád k zachování rotundy sv. Václava (v podobě z let 1628 - 1629) jako unikátní románské památky a k jejímu zakomponování do nové barokní stavby Profesního domu. Nicméně špatná statika (např. při hloubení sklepů) vedla k tomu, že rotunda byla v r. 1683 stržena a došlo k dohodě zakomponovat do Profesního domu nový farní kostel sv. Václava. Tento nový kostel byl situován v severozápadním rohu objektu, s vlastním vchodem a byl de facto oddělen od Profesního domu.
Architekti, kteří se mimo jiných podíleli na stavbě byli Francesco Caratti, Giovanni Domenico Orsi de Orsini a Francesco Lurago.
Za zmínku stojí strohost stavby Profesního domu. K tomu došlo na doporučení vyšších představitelů řádu po kritice okázalosti stavby Klementina.
Pozoruhodnou skutečností je umístění jezuitské knihovny nad klenbou nového farního kostela sv. Václava. Sem byla později přemístěna jako válečná kořist knihovna Heinricha Rantzaua (z jeho zámku blízko Hamburku), renesančního polyhistora, u kterého chvíli pobýval a tuto knihovnu užíval Tycho Brahe po nuceném odchodu z Dánska.
Sám Profesní dům měl hlavní vchod z horního náměstí v 1. patře. Toto patro včetně refektáře bylo reprezentační. Po r. 1773, kdy došlo ke zrušení jezuitského řádu Josefem II., připadl Profesní dům státní správě, byl přestavěn, kostel sv. Václava byl přepažen podlahami, sídlil zde vrchní zemský soud a budova se nazývala Zemský dům (nebo také Zemský dvůr). Po r. 1918 objekt připadl Ministerstvu financí, byla vestavěna odbavovací hala státní banky, takzvaná rotunda a ve sklepech byly vybudovány trezory pro velkou část státního pokladu. Univerzitě Karlově objekt připadl kolem roku 1960.
V únoru 2004 došlo k unikátnímu objevu zbytků rotundy sv. Václava. Původním záměrem fakulty bylo zprovoznění zasypaného prostoru v přízemí. Při odstraňování zásypů byly nejdříve objeveny zbytky románského zdiva rotundy a následně fragment románské reliéfní keramické dlažby vyšehradského typu z první poloviny 12. století. Dochované terakotové dlaždice in situ jsou unikátním objevem nejen v České republice.
Autorem výzdoby refektáře je Josef Kramolín, laický člen jezuitského řádu. Malby znázorňují obvyklé biblické motivy. Kolmé stěny a severní průčelí sloužily k prezentaci řádu, např. třetí dvojice od severu zobrazuje sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Na severním průčelí jsou tři blahoslavení japonští mučedníci.
K vlastním varhanám - varhanní prospekt (varhanní skříň) pochází ze zrušených varhan odněkud ze severních Čech. Tato skříň byla použita na zakrytí stavebních úprav vyvolaných porušenou statikou v břevnovské bazilice sv. Markéty, která je součástí benediktinského arciopatství sv.Vojtěcha a sv. Markéty. Při nedávné rekonstrukci kláštera a obnově původní Dientzenhoferovy koncepce byla tato skříň sejmuta a velkorysostí jeho milosti, pana převora Siostrzonka, věnována MFF UK. Skříň byla důkladně rekonstruována a nyní slouží jako okrasa nových varhan, které dodala firma Organa.
Rekonstrukce Profesního domu byla velmi náročná a rád bych tímto poděkoval všem, kteří se na ní podíleli. Je mou milou povinností jmenovitě poděkovat předchozímu vedení Univerzity Karlovy v čele s rektorem prof. Wilhelmem, vedení MFF UK, děkanům prof. Sedlákovi a prof. Netukovi a tajemníkovi fakulty dr. Karasovi, který již bohužel není mezi námi. Rád bych ocenil práci firmy Konstruktiva Konsit, která rekonstrukci prováděla a rovněž citlivý přístup pana architekta Vrány. Instalace varhan se podařila díky společnému úsilí mnoha zúčastněných, největší zásluhu mají jeho milost převor Siostrzonek, dr. Rejšek, ing. Čihař a prof. Syrový.