---

Po lonském neúspesném pokusu o zdolání hory Dachstein s neprítelem jsme o totéz pokusili trochu jinak a to s Ladzinem a dvema jeho kamarády (Lopo a Lami). O tom jak se vsechno sebehlo a co bylo hlavním motorem naseho "úspechu" se doctete v následujících rádcích. Letosní plány nebyly z casových duvodu tak megalomanské jako v loni a tak jsem pouze vyrazili na tri dny do Rakouska za úcelem pouhého zdolání hory Dachstein. Hlavním úkolem melo být "osahání si" opravdových hor s ledovcem a pokusit se zdolat vrchol podle vsech pravidel a se vsím vybavením a snazit se co mozná minimalizovat nebezpecí usilující o nase holé zivoty. Hodne se toho povedlo, ale k ideálu bezpecnosti to melo jeste daleko. Hlavním problémem bylo pocasí. Snad nikdy doposud bych se tak nesmál hlásce ("Dést, to je jen stav mysli."), tak jako po tomto výletu, kdy jsem prakticky na svém tele cítil úder blesku do vrcholu jen nekolik desítek metru vzdáleného vrcholu. Urcite se vám bude hodit mapa. Mapa stredu Rakouska .

Úderem jedenácté máme vyrazit z Nádrazí Holesovice smerem Hallstatt. Raní predpoved pocasí na vsech mozných webových serverech hlásí vsechno mozné jen, ze v oblasti Dachsteinu nebude tento víkend hezky. Na Yahoo hlásí 80% pravdepodobnost deste. Predpoved prímo pro Dachstein hlásí na pátek jeste docela pekné pocasí, na sobotu "PM showers", na noc 42 mm srázek, v nedeli sníh. Muj ranní rozhovor s Ladzinem se priklání spíse k zabalení celé akce a posunutí o týden, bohuzel zbytek týmu v tuto dobu jiz zurive obíhá vsemozné pujcovny v Praze a shání potrebné vybavení. Na nádrazí pak po nekolika hodinovém úsilí nechtejí ani slyset o zrusení akce. Vyjízdíme tedy.

Cesta Ladzinovým automobilem probíhá ve veselé nálade a pomalu si zacínáme zvykat na vsudyprítomný dést. Po príjezdu do Hallstattu dést prestává a my se radujeme z modré díry mezi mraky jíz procházejí slunecní paprsky.

V 18.18 vyrázíme a plán na zbytek dne je nastoupat co nejvýse. Postupujeme po klasické ceste 601. Výslap nám ubíhá velmi sympatickou rychlostí a tak i pres docela napechované batohy materiálem sníme o noclehu v blízkosti chaty Wiesberg-Haus (1882). Nakonec kolem 21:30 stavíme stany u salasí asi 100 m pod chatou. Po vydatné veceri ulehneme do stanu a za obcasných prehánek usínáme a tesíme se na zítrejsí výstup.

Budícek v 6:00 v nasem stanu jiz nedockavý Ladzin ocekával. Proti nasemu ocekávání nás privítal slunecný den prakticky bez jediného mrácku. Po snídaní a balení krámu se nám podarilo vyrazit 7:15. Cesta byla radostná, optimistické hlasy znovu a znovu zminovali príbeh o zmýlených predpovedích, pesimisté spíse jen opakovali "PM showers". Docela nás prekvapila snehová nadílka jez prakticky tvorila souvislou pokrývku od zminovaného Wiesberg-Haus. V minulém roce touto dobou nebyla po snehu ani památka a to dokonce ani na samotné Simony-hutte (2206) , která je skoro o 400 m výse polozená.

Musím ale poznamenat, ze me cesta na Simony-hutte v tomto prostredí bavila podstatne více nez loni a proto jsme si dovolili vlozit i malé kufrování v kosodrevine, coz nás vsechny velmi pobavilo. Na chatu jsme s Ladzinem dorazili nekdy po desáté a byl naprosto prepychový výhled na samotný vrchol Dachsteinu. Nez dorazil Lopo a Lami a nez jsme se naobedvali a prebalili, coz spocívalo ve vyklopení pulky batohu na chate, se pres vrchol presunul mrak a postupne tato oblacnost zacala zahalovat celou oblohu. Pesimisté navrhovali náhradní cestu, optimisté nás hnali na vrchol, optimisté zvítezili, prý kam jen to pujde.

Kolem poledne vyrázíme s mackami, cepíny a lanem, zdolat ten podivný vrchol, co se skrývá v mraku. Prvních ~45 minut postupujeme chvíli po skále, chvíli snehu k zacátku opravdového ledovce, kde se navazujeme a dále uz jen postupujeme po vyslapané "silnici" smerem vzhuru. Trhliny zde budto nejsou, nebo jsou dostatecne skryty v mnozství napadeného snehu. Cesta po ledovci není tudíz nijak nárocná, pomalu postupujeme místy ve stredne prudkém svahu a obcas odpíchneme cepínem.

Po nejaké dobe se dostaneme k malému Dachsteinu kde potkáváme lidi z Cech co zde vcera potkali polárníka Pavlícka a povídají nám zázitky s tímto, podle jejich slov, soumenem, co zde vedl dva klienty, krácel v kratasech a na zádech mel batoh usitý z nejakého 30 let starého obalu na batoh.

Záverecné stoupání ke skále je podstatne prudsí a abychom meli veselejsí náladu, jiz jsme se nacházeli v mraku a viditelnost byla tak 15 metru a jako na potvoru se vsechny stopy nekam ztratily. Po nejaké dobe nalézáme nástup na ferratu, zde potkáváme poslední dva Cechy, kterí nám ríkají, ze cesta je dobrá, cistá, bez snehu. Po prezutí z macek, výmene jisticích prvku zjistujeme, ze prakticky celá cesta vede po kolena ve snehu a tak trochu premýslím, jak to ti dva mysleli. Z mraku obcas neco spadne, ale spíse výjimecne, kluci za mnou postupují o neco pomaleji a tak ne obcas cekám.

Pri posledním cekání se prede mnou z mlhy objevil vrcholový kríz a tak jsem se rozhodl pockat az na vrcholu. Na vrcholu bylo videt "kulové". Pri zápisu do vrcholové knihy jsem mel velice nepríjemný pocit, který me nenechal setrvat na vrcholu, zvláste pak po té co jsem kolem sebe slysel podivne sycení. Okamzite jsem sebehl asi tak 15 metru pod vrchol a pozoroval Lamiho jak se blízí. Zacalo krupobití a já se ze zvedavosti zeptal Lamiho jak, ze se pozná bourka. V tomto okamziku uhodil blesk pravdepodobne do vrcholu a já ho pouze cítil na zádech. Následoval pouze muj panický úprk pod ferratu. Nastestí fixní lano nebylo kovové.

Pod ferratou jsme se zas navázali zacali sestupovat dolu. Sestup byl podstatne rychlejsí nez výstup, po nejaké dobe jsme zase vystoupili z mraku a pohodove postupovali na Simony-hutte. Ve chvíli, kdy jsme uz necekali zádnou zákernost, z údolí vystoupil mrak a my zase videli "kulový". V rámci této situace se mi podarilo svést celou skupinu z cesty a dá se ríci, ze po nejaké dobe jsme meli uz docela nadeláno, bivakovat se nám nechtelo, navíc veci zustali na chate. Pak se spustila dalsí boure a nastestí se mraky trochu zvedly a my uvideli chatu.

Následovalo mohutné susení a posilnování a taky diskutování o tom jak moc velkou kravinu, ze jsme to dneska udelali. Nocleh stál 18 euro a 10 pro clenu alpského spolku.

Pres celou noc vydatne prselo a snezilo, címz se beze zbytku naplnila predpoved. Kolem 10 jsme za drobného snezení opustili chatu zacali sestupovat zpet do údolí k autu. Slo to rychle, ale po ctyrech hodinách sestupu v desti, nás to uz nikoho moc nebavilo.

U auta jsme provedli rychlé svlecení, naskákali do nej, jeste se objevil muj návrh na koupání v jezere, ten ovsem nikoho neoslovil a tak jsme valili zpet do Prahy. Kolem 21:00 jsem dorazil na kolej. Myslím, ze to byl docela pekný a hlavne poucný výlet. Horám zdar.