Nejprve bych se chtel zde omluvit vsem, kterí na predchozí stránce byli obtezováni ctením informací, které do jisté míry nesouvisí s predpokládaným obsahem stránky. Nevím zda prijmete jako vysvetlení a ospravedlnení fakt, ze se nám dané skutecnosti opravdu stali a nikdy v minulosti se mi nic podobného neprihodilo. Doufám, ze na základe této zkusenosti budu v podobných situacích daleko opatrnejsí a z tohoto pohledu usuzuji o zajímavosti i pro ostatní nezúcastnené lidi.

Rád bych zde uvedl, ze veskeré informace níze uvedené, necht nikdo nechápe jako absolutní tvrzení o skutecnosti, ale pouze jako subjektivní názor mé mysli na danou vec ze vzpomínek starých témer dva mesíce. Potesilo by me, kdyby i ostatní clenové nasí výpravy sestavili podobnou stránku a tudíz by bylo umozneno nám vsem dívat se na danou vec s více úhlu pohledu.

Jaká "dejství" vlastne predcházela ci vedla az k samotnému vyhrocení situace a následnému ponechání me a Standy uprostred Julských Alp?

• Asi první neshoda nastala 3.cervence k veceru, kdy po príjezdu k Hallstättskému jezeru a následném priblízení se k vrcholu a soucastnému hledání místa pro nocleh za slabého, ale nepretrzitého deste, jsme se se Standou po nalezení tohoto místa pod strískou místních, zrejme uz nepouzívaných, salasí, rozhodli vyrazit na 1,5 az 2 hodiny trvající pruzkumnou procházku místního okolí.

  
  

  Samozrejme tento plán byl navrzen i Honzovi s Janou, ale jiz jsem trochu predpokládal, vzhledem k jejich únave, ze se nebudou chtít zúcastnit. V tomto smeru jsem se trefil, bohuzel Honza mel predstavu, ze vecer strávíme pohromade vykládáním si vzájemne veselých historek. Nakonec nám tedy svolil, ale po nasem návratu, bylo evidentne jasné, ze je az presprílis "rozrusen".

  
  

  Zacal nás obvinovat z toho, ze se o nás museli strachovat a tudíz nemohli jít spát, coz by jinak uz provedli asi pred hodinou, zvláste pak v prípade, ze jsme s sebou nemeli baterku ani mobil, abychom nasli zpátecní cestu v prípade, ze zabloudíme, nebo se nám obema na ráz neco zlého prihodí. Snazil jsem se vysvetlit, ze cesta po které jsme kráceli, by s trochou nadsázky stacila i terénnímu vozidlu a dále, ze jsem za svou horskou praxi nikdy v podobném terénu baterku nepotreboval a téz ohledne mobilu, ze pravdepodobnost tezkého zranení obou z nás je velice nízká. Honza to nechápal a proto jsme diskusi museli ukoncit a jít spát.

  
  

  Druhého dne ráno to vypadalo, ze Honza konecne pochopil, ze prakticky není zádný problém v tom, kdyz vzdálenost jednotlivých clenu skupiny je nekolik set metru a ze na sebe pockáme na významných místech cesty, nebot kazdému se jde nejlépe vlastním tempem a nekdy je clovek treba rád o samote a premýslí si o svých vecech. Bohuzel zkusenost z budoucích dnu byla jiná.

  
  

• Pondelí 7.cervence sedlo pod Mangartem, Honzova Jana je fyzicky na dne, na výstup se necítí, neví co delat, poustí se do pláce. Z Honzovi strany zádná znatelná útecha neprichází a tak se toho ujme Standa a zacne ji utesovat. Po chvíli je situace ne prílis lepsí a Honza se Jany stroze zeptá: "Tak jdes na horu, nebo ne?" Nakonec dohodneme, aby na nás pockala v sedle nez se vrátíme.

  
  

  Pri ceste v vzhuru se mi Honza sverí, ze z jara rekl Jane, aby zacala behat, protoze to v horách nebude lehké, ale ona se na to dle jeho slov "vysrala" a tudíz to tady má. Pri sestupu z vrcholu Mangartu, navíc Honza musel vysvetlit Standovi, ze to s tím utesováním opravdu podelal, nebot jak se prý má on cítit, kdyz jeho holku utesuje jeho kamarád a on tedy muze akorát stát opodál a cumet. A dále mu naznacil, ze on ví, jak se chovat k své holce a pokud se bude situace znovu opakovat, proste mu regulérne rozbije hubu.

  
  

• Úterý 8.cervence lehce pred polednem, dorazila nase skupina k místu, kde vedla znacená cesta nepekným sutoviskem podél potoka a po druhé strane potoka vedla silnice, která se za tímto sutoviskem napojovala na znacku (celá situace byla z naseho místa naprosto prehledná). Standa tu pronesl vetu: "Já jdu po silnici." Ovsem to nemel ríkat, nebot Honza mu zacal vysvetlovat, ze tu jsme jako tým a tudíz tuto cestu mel navrhnout a teprve po schválení bychom se na ni vsichni vydali. Standa, ale trval na svém a rekl: "Já nechci nikomu nic navrhovat, já proste pujdu po silnici a vy si jdete jak uznáte za vhodné." Na to Honza zacal vysvetlovat, ze takto se chovat je opravdu nevhodné, nebot napríklad Jana, která je v horách poprvé, nemusí vedet, zda je lepsí jít po silnici, nebo skaredou sutí. Chtel jsem ríci, ze já chci jít sutí nebot mi to prijde lepsí, ale uz to nemelo smysl :-)

  
  

  Diskuse z rána se jeste prenesla na odpoledne do "základního tábora" pod Jalovcem. Trochu jsme se tomu s Janou zasmáli.

  
  

• Na vecer téhoz dne jsme si zadelali na dalsí konflikt ve chvíli, kdy se domlouval cas ranního odchodu. Jelikoz nás cekala dlouhá cesta, dohodli jsme se jednohlasne, ze pujdeme v 6:00, ale pak jsem prohlásil, ze pokud budou Honza s Janou vstávat o pul sesté, tak to nestihneme a vyjdeme tak ve ctvrt na sedm, coz mi jako nevadí, ale ze bych taky vstával trochu pozdeji, abych na ne nemusel cekat (Standa a já jsme spali ve stanu a oni v aute). Na to Honza prohlásil, ze kdyz on rekl, ze se pujde v 6:00, tak ani o minutu pozdeji, jeste chvíli jsem s ním o tom polemizoval a pak si rekl, ze skutecnost ukáze.

  
  

  Druhého dne ráno, jsme se Standou opravdu makali, abychom tedy nevysli ani o minutu pozdeji a byli zvedaví jak to celé dopadne. Deset minut pred sestou, kdy Honza s Janou teprve zacali snídat, jsem prubezne hlásil cas do odchodu a v 6:03 se zeptal Honzy kolik má hodin. On mi pravil, ze 6:03 a at se ho prý nesnazím nasrat. Vysli jsme kolem ctvrt :-)

  
  

• Samozrejme, ze ve chvíli, kdy byl Honza napruden, nemel jsem ani za mák chuti setrvávat v jeho blízkosti a kazit si tak prekrásný den. Sel jsem tudíz napred a cas od casu na ne pockal. Pod nástupem na skalnatý záver Jalovce, existuje z cest malý trojúhelník. Vrcholy jsou práve nástup na Jalovec, chata pod Jalovcem a nase prístupová cesta. Honza ríkal, ze jde prímo, nebot je zbytecné jíti na chatu. Jelikoz jsem mel dostatek casu, nechal jsem na ceste batoh a rekl Standovi, ze jdu omrknout chatu, at na me pak pockají. Kdyz jsem se vrátil z té druhé strany, byl tam Standa a sdelil mi, ze i Honza s Janou se vypravili na chatu. Rekl jsem, ze pujdeme po ceste pod Jalovec a prípadne na ne zavoláme, aby sli jako za náma. Chvíli jsme cekali, pak se za nimi na chatu vypravil Standa a já pak jen slysel z dálky Honzuv monolog. Po príchodu Standy jsem se dozvedel, ze to byla poslední kapka a ze se prý rozdelujeme a muzeme si tu delat co chceme.

  
  

Kde si myslím, ze byla chyba? Asi by se dalo ríci, ze jsem chyboval já, kdyz jsem na tento výlet vubec pristoupil. Honzu jsem prílis osobne neznal, navíc s námi "delal" skupinový softwarový projekt, kdy jsme ho museli pro jeho "nadmernou zainteresovanost v dané veci" vyhodit. Kdyz jsem o tom mluvil se svými blízkými, radili mi, abych nejel. Ale na druhou stranu, byl tam jeste Standa, který by jinak nejel a kvuli nemu a vubec kvuli plánu cesty jsem to proste risknout chtel.

Chybou zrejme byla Janina fyzická nepripravenost, díky ní, vlastne Honza nemohl tam, kam jsme vsichni chteli, jenze proc by museli sedet u Jany jeste dalsí dva, kterí k ní rozhodne nemají takový vztah jako Honza? Honza ovsem nebyl schopen zkousnout to, ze já se Standou budeme chodit podstatne zajímavejsí, ale téz fyzicky nárocnejsí cesty a on bude "jen" se svojí milovanou osobou trávit dovolenou chozením po prekrásných horách, bez nekolika málo obtízných míst a samozrejme vecer, nebo podle dohodnuté situace, bychom se setkali a vymenili si své zázitky.

Téz se dá povazovat za chybu, ze jsem se nedokázal bez výhrad podrídit Honzovu nastolenému systému a delat presne to, co si preje. To se ovsem omlouvám, nebot si myslím, ze nekde je jistá hranice, za kterou není dobré jít.

Co mi to prineslo. Myslím, ze vzdy je dobré pozorovat lidi kolem sebe a vsímat si jejich chování, dobrých i spatných vlastností. Jen tak si sám clovek nejlépe uvedomí, ze tu kterou spatnou vlastnost má také a tady práve vidí, jak ohavné muze být potom jednání takového cloveka. A samozrejme asi budu v prístích dobách klást daleko vetsí duraz na to s jakým clovekem to vlastne chci jet.