---

Jednoho pekného dne na zacátku zárí mi píse Standa, zda bych s ním nejel 16.zárí pres víkend na Watzman. Jelikoz letos kopcu moc nebylo, ferratek taky ne a navíc jsem tento rok nikde nebyl se Standou, mel jsem hrozné nutkání se s ním na tu akci vypravit. Bohuzel 19. zárí jsem mel termín doktorské zkousky a nechtel jsem poslední tri dny prípravy strávit beháním po kopcích, nezbylo mi nic nez odmítnout. Nastestí na ten víkend byla prý nepekná predpoved pocasí v oblasti Alp a tak se akce nekonala. Místo ní se o týden pozdeji vytvoril plán na akci ponekud soukromejsí a to výstup na Hochkönig (2941) po zajistené ceste Königsjodler (Kvalitnejsí PDF). Tento plán me nadchnul hned z nekolika duvodu: mel jsem za sebou tu nestastnou zkousku a potreboval si trochu oddechnout, ferrata Königsjodler patrí mezi ty obtíznejsí kousky v Alpách a tak se zde naskytla prílezitost zkusit neco nového, náklady na akci byly pomerne zanedbatelné, jel sem se Standou a hlavne nás tam vezl Petr Schnabl (clen velkých Himalájských expedicí), otec Kristýny, která nyní po me prevzala Standuv outdoorový výcvik a nejen ten :-), takze jsem nemohl odolat poznat tyto lidi. Jiz nekolik dní predem jsme si se Standou posílali ruzné linky ohledne plánovaného klettersteigu, uvazovali o tom, kolik náhradních plenek budeme asi potrebovat, nebt jsme si ferratu preskálovali do Italských barvicek na optimistickou cernou barvu. A jelikoz jsme predchozí rok lezli v Dolomitech jen cervené krváky, byl zde jasný duvod k jistým obavám, nebo alespon k jistému ocekávání z nevsedního zázitku s nejistým koncem :-). Tak tedy: Königsjodler na bergsteigen a Königsjodler na horydoly. Asi bych se mel podelit o dobrou low cost zkusenost s ferratovými rukavicemi. Asi stejnou (mozná i lepsí :-)) práci odvedou obycejné rukavice pracovní, které koupíte za necelých dvacet korun v TESCU, nebo podle Standova vyjádrení, kdekoliv kde prodávají lopaty a podobné veci. Temto rukavicím pak príslusne odstrihnete prsty, to abyste meli v rukou cit a hlavne abyste byli príslusne in. Jako druhou sikovnou poznámku, bych chtel ríct, ze to chce nejaký príslusne malý batoh. Já tam lezl se svým Deuterem 75+10 a mohu ríct, ze nekterí clenové mozná meli lehcí batoh s vecmi nez já prázdný batoh. Má to svoji dalsí výhodu, ze do malého batohu proste moc vecí nedáte a tak nebude premýslet co vsechno si s sebou vzít. Chce to vodu, aspon jednu PETku, nebo méne slunecné pocasí. Ale vzhledem k tomu, ze z ferraty se bude dost blbe scházet, takze pokud zrovna nejste vyznavaci adrenalinového klickování mezi blesky, prípadne elektrosoku na ocelovém lane, volil bych spís víc té vody. Pokud chcete strávit nocleh na chate Matrashaus je asi vhodné si místo dopredu zarezervovat. Kapacita je kolem 100 míst, ale v nasem termínu byla zrejme plne obsazená. Cesta v jednom dni nahoru a dolu je mozná, ale asi musíte být dostatecní tvrdáci, nebo aspon nadsenci. Navíc nejkratsí cesta zpet k parkovisti vede nechutnou sutí, kde na vás porád nekdo hází kamení, takze není o co stát. Jiste prijde vhod mapa s nácrtkem nasí cesty. Mapa stredu Rakouska .

Lehce pred tretí vyhlízím u výlohy prodejny Kiwi - svet pruvodcu a map (malá reklama jiste neuskodí). Nejprve si me vsimla paní Schnablová a prý zda-li jedu na Hochkönig. Po chvíli prisla vencit psa Kristýna. Jdu s ní, ale pes místo toho aby si hledel okolních kanálu, tak stále poskakuje kolem me, respektive skáce na me. Nejak se to nakonec podarilo a pejsek se vycural a tak se vracíme zpátky, mezitím ukládám batoh do auta a vzápetí prichází Standa. Celkem nás jedou tri auta, tj. 12 lidí. Cesta pekne ubíhá, zjistuju od pana Schnabla jak to funguje v Nepálu. Mezitím je krátká prestávka na vecerní posilnení a pak uz jen frcíme Rakouskem. Na urcené parkoviste prijízdíme nekdy po desáté. Uleháme pod sirák mezi auty, kterých je zde pozehnane (zrejme bude zítra na ferrate peknej frmol).

Ráno jeste za tmy balíme batohy, necháváme v aute prebytecné, zbytecné a mnohdy i docela sikovné a dokonce pro prípad spatného pocasí i dulezité veci, ale skarede nebude, nebot pocasí bylo objednané. Nechávám v aute i pulku peceného kurete, cehoz budu vecer litovat, není totiz jasné zda budeme vecer spát na chate, nebo zda sejdeme zpátky k autu. No coz, kure je v aute, ale fotografickou brasnicku se dvema objektivy s sebou vzít musím, i kdybych mel u toho zdechnout, skoda jen, ze stativ lezí doma :-).

Nejprve je treba od parkoviste Dienter-Sttl. (1342) po ceste 432 dojít pres chatu Erichhütte (1545) do sedla Hochscharte (~2200). Pohodovej pochodák s peknými výhledy. Pak zacíná ferrata. Prezbrojíme, Kristýnka se nám trochu fláká a tak je tatínek trochu nervózní, ale k výraznejsímu vyhrocení nedojde. Jeste z legrace nabádám Standu, aby se do konfliktu vlozil, vzdyt tam má zelízko v ohni :-).

Docela prekvapí hned nekolik prvních metru cesty. Kdyz je prekonáte, oddechnete si, nebot cesta není celou dobu taková, nekdy ale bude i o neco ostrejsí, ale to uz si zvyknete. Nekde jsem se docetl, ze cesta je pomerne vzdusná. Asi je to pravda, ale mel jsem predstavu, ze se v tomhle ohledu trochu víc nadýchám. Spís nez vzdusná mi prijde, ze nekteré úseky jsou zbytecne tezké. A jak uz taky nekde psali, malí lidé zde budou mít jisté problémy, ale vzdy se to dá preruckovat po lane.

Na ceste jsou dve zajímavé atrakce. První spocívá v lanovém mostu, kdy krácíte po jednom lane a dalsích dvou se pridrzujete a jistíte se na nich. Druhá je pak o neco odváznejsí a jedná se o lanovku. Tam se pricvaknete na klatku k sedáku a frcíte k druhé skále. Tato atrakce je mozná podejít. Pak uz jen zbývá cást nazvaná Fantastica, kde lezete na vápencovou homoli, dá se ríct, ze témer kolmo vzhuru. Jinak celkove vede cesta stále nahoru a dolu po hrebínku. Z cesty jsou naprosto úzasné výhledy do okolí. Jinak tu bylo pomerne hodne lidí. V nasem objednaném pocasí to ani nevadilo, ale nechtel bych tam prílis zazít nejakou paniku v blízící se bource. Cesta je dost dlouhá a fyzicky namáhavá. Jeste tri dny po té me bolely nohy.

Na chate je problém s vodou (musí se tam kupovat), je proto prozíravé naplnit vsechny lahve z jezírka z tajícího snehu. Nekomu to muze prijít nejak závadné, ale aspon me se po tom trávilo dobre. Na chate pak byl sílenej kravál a vubec chaos, co bych dal za to mít s sebou spacák a lehnout si ven a pozorovat hvezdy. Nocleh stojí pro vlastníky pojistení alpenverein 10,5 eura, jinak asi 13. Ale nebyl problém si vzájemne propujcovat prukaz a tak se usetrilo jedno pivo.

Ráno jsme vstali na východ slunce, který se konal nekdy kolem sedmé, coz tedy nebyl velký problém. Podívaná celkem nic moc, ale neco fotek se porídit dalo. Po snídani jsme se vypravili pres ledovec po turistické ceste zpet do údolí. Ledovec byl dost tvrdý a tak pochod bez macek zpusoboval jisté problémy. Pak se proslo velkým skalním oknem a sutí az do údolí. Tam pak uz rostla tráva a po chvíli i nejaké kere, byl odsud moc pekný výhled zpet do hor.

V hospudce jsme cekali na Standu s Kristýnou, kterí se nekde trochu zapomneli, pak uz jen cesta k autu a cesta domu. Jelikoz jsme odjízdeli az kolem sedmé hodiny odpolední, vrátili jsme se do Prahy kolem pul jedné po pulnoci. Byl to ale moc peknej výlet a jak jsme ríkali se Standou, otevreli se nám tak nové moznosti -- vsechny ty cerné ferraty v Dolomitech, tak uvidíme co v budoucnu zdoláme.