---

Jako obvykle jsem o prechodu Korsiky premýslel uz nejakou dobu dopredu, tentokrát tato myslenka vznikla asi rok zpátky a definitivne jsem se rozhodl tuto zemi navstívit na Elbrusu, kde o místní prírode mluvili v superlativech pruvodci od Kudrny, kterí tam kazdorocne porádají zájezd. Jelikoz jsem plánoval vzít s sebou Veroniku, bylo treba aby cesta nebyla prílis nárocná a Korsika mi prisla zrovna tak akorát. Puvodne mela jet jeste sestra, ale nakonec odrekla, ze bude radeji delat v Praze ridicák a tak jedeme pouze ve dvou. Od kamarádu ruzne po Internetu jsme se dozvedeli, ze zde nejsou medvedi, ale místo toho, ze je prý ostrov plný polodivokých prasat. Toz jsme se tesili, ze si nejakého pasíka ogrilujeme na plynovém varici :-). Zacalo tedy shánení informací o doprave na tento ostrov. Nakonec jsme celou zálezitost znacne pretaktizovali, nebot jsme si koupil zpátecní jízdenku do italské Florencie s pevným datumem odjezdu (bylo to nutné, nebot jsme vyuzili slevy PROMO 30 -- t.j. jízdenku musíte koupit nejpozdeji 30 dní pred odjezdem a pak dostanete 30% slevu) u spolecnosti Bohemia Euroexpress International za cca 2800 kc. Dále jsme pak pokracovali italskými zeleznicemi do Livorna (viz. jejich stránky ) za 5,90 euro. Pak následovala plavba trajektem do Bastie se spolecností Corsica Ferries za cca 27 euro a 30 euro pak nazpet. Do hor na nástupní místo na ceste GR-20 jsme pak uz dostopovali (je mozné jet autobusem co jede dvakrát denne do Porto Vecchio , ale kdesi jsem se docetl, ze to vyjde zase na nejakých 20 euro. Do Calvi je pak mozno jet úzko-kolejkou, ale stojí to taky aspon 20 eurácu. Cesta nás tak prisla na cca 5000 kc. Pokud bychom ovsem jeli autobusem spolecnosti First Transport Lines do Nice zaplatili bychom za zpátecní jízdenku 3190 a odtud je prímo mozné jet trajektem bud do Calvi nebo Bastie a jsou zde celkem výrazné studentské slevy a nemusíte jednou tolik stopovat po Korsice. Jinak samozrejme jezdí do Livorna také CK Jenda za 1900 kc za zpátecní jízdenku, ale v nasem termínu tam zrovna nejel. No a pokud máte auto a pojedete aspon tri, tak je to asi nejvýhodnejsí. Urcite se vám bude hodit mapa. Mapa Korsiky 1:100000.

Cekáme na Florenci a ve tri hodiny, kdy jsme meli datum odjezdu stále po autobuse ani památky. Asi po ctvrt hodine prijízdí autobus a prekvapuje me, ze jeho ridici jsou Italové. Nejak jsem jim vysvetlil aby nalozili nase batohy a pak uz jen sedíme v buse a ládujeme se rízeckama. Cesta príjemne ubíhá, jen cas od casu je prerusena curovací pauzou. Autobus jel po trase Praha - Brno - Mikulov - Padova - Bologna - Florencie a pak az nekam do Neapole.

• 6:45 vystupujeme nedaleko vlakového nádrazí ve Florencii.
• Premýslíme si prohlídnout trochu mesto, ale nakonec tuto myslenku zavrhujeme a kupujeme jízdenku do Livorna
• 7:27 odjízdíme, ale zapomneli jsme si oznacit lístek ve cvakátku (coz na lístku anglicky nepísí), nastestí nemusíme platit 20 eurácu s tím, ze príste to uz neudeláme.
• Kolem deváté prijízdíme do Livorna a pomocí kompasu zameríme smer na more a jdeme si koupit lístky na trajekt.
• Jede nám to ve 13:30, ale prý se budeme nalodovat uz hodinu predem.
• Vidíme trajekt, je vetsí nez jsem si predstavoval, ale jeste nevidím jak z nej zacnou vyjízdet kamiony a stovky aut.
• 13:45 vyplouváme, kocháme se a couráme po palube. Po ceste je spousta ostruvku o nichz si myslím, ze tu uz jiste musí být Korsika.
• 17:30 priplouváme do prístavu v Bastii. Moc se tady nerozhlízíme a jdeme stopovat smerem na Porte Vecchio, konkrétne chceme do Favone, coz není úplne na GR-20, ale je to prímo u more a tak se vykoupeme a pak vyrazíme do vesnice Conca, kde zacíná respektive koncí GR-20, nebot jsme se rozhodli jít cestu v opacném smeru.
• V Bastii není moc pekných míst na stopování, vsude velký provoz, sli jsme tedy za mesto, ale je to celkem velký. První clovek nás zavezl asi 20 km, takze jsme uz byli aspon za mestem.
• Druhý clovek nás odvezl asi 10 km a následne nás pozval na caj. Oba byli Korsicané a tudíz mluvili Francouzsky, coz není nás oblíbený jazyk. Veronika na nej neco zkousela pomocí slovníku, ale moc úspesné to nebylo.
• Uz bylo kolem 21:00 a tma jak v pytli a tak jsme to zapíchli na tráve u silnice na odbocce za vesnickou Casamozza.
• Jelikoz uz od priplutí bylo docela zatazeno ani nás neprekvapilo kdyz po pulnoci prisla bourka. Nastestí jsme byli v míste kde se dal postavit stan.

• Je mokro a trochu mrholí, trochu premýslíme o tom zda je skutecne pravda, ze na Korsice prsí v prumeru jeden den v mesíci.
• Asi po 20 minutách nám zastavil Korsican co jel ráno do Bastie pro nejaké náhradní díly na auto a ted se vrací zpet do Porta Vecchia. Mluví trochu anglicky tak se muzeme domluvit aby nás vylozil trochu dríve, jenze já mám mapu v kufru a pamatuju si jen, ze je to asi 20 km od Vecchia a jmenuje se to na F, tak nás zanechal ve Favone.
• Uz neprsí a vypadá to, ze se pocasí spíse zlepsuje.
• Navrhuju a taky realizuju koupacku v mori, Veronika je ovsem fifinka a do more se jí nechce, protoze je prý studené. Nakonec jí "presvedcím", vydrzela tam asi minutu.
• Po obede vyrázíme po silnici smerem na vesnici Conca, kde zacíná GR-20.
• Príroda tu pripomíná takovej hustej prales, je tu vedro jak na pousti a vsude kolem neproniknutelné kroví.
• Veronika stopla cernocha co jel kolem a tak se nemusíme po té rozpálené silnici plahocit dalsích 12 km.
• Conca je taková "prdel", nic tam není krome baru GR-20, kde nám cernoska ochotne napustila nase PETky vodou.
• V 15:00 vyrázíme. Batohy jsou zatím plné a tudíz pekelne tezké, k tomu docela kopec a pak to vedro, ani se Veronice nedivím, kdyz chce po 10 minutách jet domu. :-)
• Krajina jak uz jsem poznamenal, je samé kroví, ale takové exotické, doma takové nemáme :-) a taky je to tu vsechno dost vyprahlé k tomu jeste cervené skály a chci jet domu skoro i já.
• Po ceste jsme potkali potucek s vodopádkem, takze voda tady nejaká tece.
• Potkali jsme asi 10 lidí, coz je celkem dost.
• Na Veroniku toho bylo první den asi prílis a tak stavíme stan na míste, kde kdysi stála nejaká chata a hlavne tu je cedule "zákaz kempování". Je to asi v puli cesty k chate Refugio de Paliri.
• Nekdy nad ránem prisla zase bourka.

• Ráno prestává prset, ale kdyz vystrcíme hlavu ze stanu je vsude kolem nás pekne hustá mlha.
• V 9:30 vyrázíme, mlha se zacíná protrhávat, ale je hodne oblacno.
• Docela nás prekvapilo, ze kolem osmé kolem nás prosli nejací Francouzi, nebot na obe strany jsou to tak dve hodiny chuze.
• Kolem poledne pricházíme na chatu Refugio de Paliri, cestu k chate zpríjemnují cervené kameny ve tvaru srdce s citáty z Malého prince.
• Pri ceste do sedla Col de Bavela (1218) netrefíme trochu cestu a dojdeme do sedla po silnici.
• Dají se zde koupit nejaké potraviny. Kupujeme rajce, jablko a susenky.
• Stále je zde mlha.
• Príroda se mezitím trochu zmenila uz je taková normální horská, spousta borovic, kamení uz není cervené :-)
• V sedle je spousta turistu, asi kvuli silnici a peknému výhledu.
• Taky tu nekdo lozí po skalách.
• Jdeme k chate Refuge d'Asinao (~1800) a koncíme na pul cesty. Jdeme traversem kolem skal, pres skály vede varianta, stejne by nebylo pres mlhu nic videt.
• Cesta pripomíná indiánskou stezku, uzoucká okolo samé kroví a spousta kyticek.

• V 8:30 vyrázíme a zase nám uz kolem stanu chodí francouzské výpravy.
• Kolem 11. jsme na Refuge d'Asinao (~1800), dáváme si predcasný obed abychom byli schopni pokorit kopec Monte Incudine (2134).
• Jinak je zajímavé, ze je zde vsude hrozne moc jesterek, na hady jsme zatím nastestí nenarazili.
• Kousek pod vrcholem nám tam vleze mrak a tak není nic videt.
• Veronika do kopce moc neslape, ale casem se to zlepsí.
• Na vrcholu fouká vítr, obcas rozezene mrak. Fotíme se a pádíme odsud do údolí.
• V údolí kempujeme u v krásném bukovém lesíku u rícky pres kterou vede vysutý most, moc pekná svanda.
• Koupeme se a stavíme stan, je teprve 16:00.

• Cca kolem osmé pokracujeme krásnými lesy az k druhé odbocce do vesnice Zivaco. Následuje pekný ostrý skalnatý hreben, jez nabízí výhledy na vsechny strany. Takto vede cesta az k chate Refuge d'Usciolu (~1850).
• Dále pokracujeme obdobným terénem pres kopec az k chate Refuge di Laparu (~1525).
• Chata je opustená (nikdo tam nebyl), ale z cedule jez tam lezí je zrejmé, ze neslouzí pro ubytování jako obvyklá chata a odkazujou vás na nejakou chatu deset minut od sedla z kopce, to se nám moc nechtelo.
• Ovsem na chate Usciolu písí docela zajímavou vec (která me docela vystrasila) a to, ze je treba si schovávat potvrzení za ubytování na jednotlivých chatách abychom je pak mohli predlozit zpetne pri prípadné kontrole pracovníkum parku.
• Veronika bulí, protoze má pocit, ze ten výlet bude hodne dlouhý.

• 7:35 pokracujeme po hrebínku k chate Refuge d'Prati (~1900). Potkáváme borce s cepínem, co jsme ho videli uz vcera. Má docela slusný tempo a ríká, ze tady sleze vsechny vrcholy.
• Lidí tu clovek v protismeru potká za den celkem hodne, tak kolem 40-ti az 50-ti.
• Jsou tu pekné výhledy, je videt Monte Renoso (~2352) a taky more.
• Scházíme do sedla Col de Verde (1289). Kempujeme u chaty, hlavne kvuli potvrzení. Nocleh ve stanu tu stojí 5 euro za osobu, je v tom teplá sprcha. Na chatách v horách se obvykle platí 4 eura za osobu.
• Kupujeme dve cokolády po 1,5 euru, deláme tang a hrajeme pexeso.

• Po sedmé vyrázíme smerem Col de Vizzavona (1163), pujdeme pres chatu Refuge de Capannelle(~1750).
• Docela litujeme prakticky vyhozených 10-ti euro za vcerejsí nocleh, nebot jsme objevili nádhernou louku na které dokonce nebylo zakázané kempování, pouze rozdelávání ohne. Je to asi hodinku cesty od sedla.
• Nejprve jsme dorazili k nejaké hospode odkud jsme byli vyhnáni kdyz jsme si nic neobjednali.
• Na skutecné chate nikdo nebyl, ale byla tam cedule, ze spaní v chate za 4,5 eura, coz není spatný, kdyz stan stojí normálne 5.
• Pokracujeme az do vesnice Vizzavona (910), kde plánujeme doplnit potraviny.
• Celá cesta je takový traverz s nekolika stoupáními a klesáními a jedním porádným nakonec.
• Ve vesnici na první pohled zádný obchod není, po chvíli zjistíte, ze mají malý krámek v jedné restauraci. Sehnat se tu dá leccos, ale treba zelenina vubec.
• Potkali jsme zde skupinu trí Cechu kterí sli severní cást cesty v normálním smeru. Mají s sebou doprovodné vozidlo, to by se nám taky líbilo. V noci se trochu picli a vyvádeli.
• Kempování je zde gratis, za zeleznicní stanicí vpravo. Není tu ale moc místa, tak asi na 10 - 15 stanu a nejsou tam ani hajzlíky ani zdroj vody (Fungovali jsme na reku, ale tece pres vesnici takze asi nic moc).

• Dnes musíme vystoupat údolím kolem kaskád z nadmorské výsky 900 m do sedla 2100 m. Cesta je pekná jen obcas ztratíme znacku a musíme se pak trochu vracet.
• Znacení je zde ovsem rekl bych témer precizní. Témer vzdy tak po 15 az 20 metrech. Clovek se skoro diví jak se dá pri tom sejít z cesty :-).
• Ze sedla je videt vrchol hory Monte d'Oro (2389). Výstup z této strany se zdá býti velmi snadným. Schyluje se ovsem k bource a tak na výstup vubec nemyslíme.
• Kvuli zmínenému desti scházíme k chate Refuge de l'Onda (~1350). Platíme 4 euro za osobu. Plac je oplocený a na vstupu visí cedule: "stavejte svoje obydlí az po zaplacení".
• Bydlí zde chatar se svojí zenou. Ten me ovsem pekne nastval, nebot se mu stále zdálo, ze mu sedím v ceste a ze nemuze volne procházet.
• Jinak na chatách bývají k dispozici plynové varice, takze muzete varit na nich, ale na nasem varici VAR2 to bylo vzdy rychlejsí.

• Jiz v 7:00 vycházíme z chaty tentokrát variantou cesty GR-20 na chatu Refuge de Petra Piana (~2000).
• Cesta je to moc pekná, nejprve se clovek musí vysplhat do 2021 m pak chvíli jde po hrebenu, aby nakonec klesl dolu k chate. Jsou tu moc pekné výhledy.
• Veronika si sama vybrala tuto variantu, zrejme protoze si myslela, ze bude kratsí nez GR-20. To sice je, ale je také více skalnatá a plná pekných výhledu pod sebe, to se jí ale uz tak nelíbilo.
• U chaty jsme kolem poledne, pocasí vypadá, ze se zkazí stejne jako vcera, presto se rozhodujeme jít dále az na chatu Refuge de Manganu (~1650). Bohuzel nás odhad vývoje pocasí se potvrdil pár set metru nad chatou, kdy okolní kopce pohltil mrak. Lidé v protismeru vsak ríkali "no rain, sunny" a tak jsme dorazili az do sedla, kde jsme pochopili, ze opravdu oni tam meli jeste slunecno, nebot ten mrak se hnal práve tím nasím sedlem v nasem smeru.
• Sli jsme co nejrychleji aby jsme nebyli zastizeni bourkou tak vysoko. Uz to vypadalo, ze se to mozná rozfouká, ale nakonec se stejne strhl nejprve dést a posléze i hromy a blesky. Sesli jsme tedy asi 100 výskových metru k jezeru Lac de Melo a tam postavili stan na preckání bourky. Po bource se ovsem Veronice uz nikam nechtelo a taky to bylo na chatu docela daleko a tak jsme zustali do rána.

• Vycházíme jiz 7:10 a skoro se bojíme abychom nebyli podezrelí na chate, az tam prijdeme moc brzy.
• Vcházíme do opravdu skalnaté oblasti. Je tu na co koukat, kolem pekné skály, obcas zbytek snehu a pod námi jezera. Mezi zbytky snehu vystrkují svoje kvety safrány.
• Míjíme chatu Refuge de Manganu (~1650) kvuli výse zmínenému strachu a obedváme na obrovském prakticky rovném prostranství.
• Jdeme kolem Bergerie de Vaccaja kde stojí spousta stanu. Dále pokracujeme mírním stoupáním po zlute rozkvetlých loukách az k jezeru Lac de Nino (1743), kolem kterého se pasou kone.
• Tak trochu utíkáme pred mrakem z kterého uz trochu kape. Po hrebínku pak jdeme pocínajícím lesem a dále pak traversem az do strediska zimních sportu Castellu di Vergio (~1300).
• Kempujeme zde na oploceném placu za 5 euro za osobu. S jídlem je to tu trochu tezsí, meli sice chleba, ale jen pár posledních kousku a ohledne ostatních potravin to byla taky bída, meli nejaké ovoce a rajcata.
• Chvíli po nasem príchodu se strhla boure, ale ani moc neprselo.

• Vyrázíme na pouhé tri hodiny vzdálenou chatu Refuge Ciuttulu di i Mori (~2000).
• GR-20 vede oklikou je mozné si zkrátit cestu a jít kolem Bergerie de Tula prímo na chatu nebo pokud pokracujete dál, tak i do sedla.
• Konecne jsme spatrili more na druhé strane ostrova.
• Sestup ze sedla je dosti skalnatý a v poledním záru dosti namáhavý.
• V horku, které zde panuje, pri pruchodu mezi borovicovými lesy je cítit intenzivní vune pryskyrice.
• Taky jsou zde znatelné stopy po nekolik let starých pozárech. Stojí zde bud ohorelé pahýly, nebo nekteré stromy mají jen opálenou kuru.
• Ono to prý na Korsice v letních mesících horí prý skoro porád. A to je taky mozná duvod proc zakazují volné táborení.
• Pricházíme k Auberge di Vallone. Cestou se stále rozhlízíme po okolních vrscích a vyhlízíme vrchol Monte Cinto (2706). Je to moc príjemná chata nebot na ní varí a pekne to voní, ovsem dát za obed 15 euro bylo na nás holt prílis.
• Dá se tu spát v jiz postavených stanech nebo ve vlastních, ale není prílis mnoho volného místa.
• Pokrcujeme jeste az na chatu Refuge Tighiettu, která je asi o 100 výskových metru výs.
• ovsem problém s volnými místy ke stanování je to tu daleko horsí. Na ceduli písí, ze mají 20 míst pro stany, coz je mozná pravda, ale rozhodne to nestací a pozor na Francouze, kterí jsou na míste uz pred obedem, takze pokud prijdete pozde odpoledne stan si pravdepodobne nepostavíte. My jsme ho nakonec postavili prímo na ploché skále (z dálky to vypadalo jako "orlí hnízdo"0, pak bylo jeste místo na heliportu :-).
• Z nedostatku místa jsme byli tak rozmrzelí, ze jsme odmítli platit za takovýhle místo a cekali jsme az si pro peníze nekdo prijde, neprisel.
• Je zde super koupání v potoku, muzete si vybrat z nekolika vodopádku, moc pekné.
• Sondujeme jak se dostat na vrchol Cinta, jde to odtud jen po vystavených muzících, cesta znacená není, navíc je to takový hnusný sutový svah, ze jsme nakonec rozhodli na vrchol nejít.

• Jiz cca v 6:15 vyrázíme do sedla (~2200). Cesta je to celkem pekná, ale ve chvíli kdy koukáme ze sedla na druhou stranu dolu, vidíme, ze budeme jen tak nadarmo strme klesat a pak zase stoupat do druhého sedla.
• Po ceste dolu jsou místy natazeny retezy a jsou zde docela po právu. Veronika má problémy pri slézání v jednu chvíli zacne kricet a tak jí pohotový Francouz sundává ze skály.
• Cesta nahoru je zas po retezech, ale leze se podstatne lépe nez dolu.
• Pak uz jen následuje pomerne dlouhý sestup k chate Haut Asco (1422). Pri sestupu je pravdepodobne videt vrchol Cinta.
• U chaty je malý obchudek, který je zavrený do 15:00 a bohuzel tam nemeli chleba. Navíc byl prodavac jemne nevrlý, tak jsme si koupili jen pul kila kuskusu za 2 eura (coz je docela pálka).
• stavíme stan a pouzíváme vcerejsí platící taktiku (zase nikdo neprisel).
• Odpoledne byla zase malá bourka.

• Jako správná ranní ptácata vycházíme v 6:15 na chatu Refuge de Carrozzu.
• Co me ale prekvapilo, ze kdyz jsem vylezl cca v 5:30 ze stanu, prosel uz kolem me týpek a mazal si to nekam do kopcu.
• Pri stoupání do sedla jsme narazili na nejakou zrejme starou zlute znacenou a hlavne neudrzovanou cestu, chvíli jsme po ní sli, nez jsem se odhodlal jít hledat tu správnou. Nakonec vedla asi o 50 metru bokem.
• V sedlu je pekný výhled, pokracuje se traversem do druhého sedla a pak uz jen klesá skalnatým údolím.
• Pres reku zde vede zase závesný lanový most, fakt se mi to líbí.
• U chaty jsme se rozhodli pro zatím skoncit s GR-20 a pokracovat variantou do údolí a následne pak po ceste Mare e Monti dojít zase na GR-20 do vesnice Calenzana, kde GR-20 koncí, respektive zacíná.
• Morská cesta vede rekl bych vyprahlou stepí plnou pýchajícího kroví. Voda zde obcas je, ale je spíse stojatá a nemeli jsme odvahu ji ochutnat. Jinak je to urcite pekný kontrast oproti klasickým horám na GR-20. Dalo by se mozná cestu (nebo nekteré její cásti) zdolat na kole, videli jsme zde stopu od kol.
• K veceru jsme stanuli na kopci pod kterým se rozprostírala vytouzená vesnice.
• V noci nás jeste navstívili krávy, zrejme jsme jim lezeli na obilí, které tam divoce rostlo.

• Ráno jsme sesli do vesnice, kde jsme si dali porádnou snídani.
• Stopujeme do Calvi. Berou nás nejací turisté.
• Procházíme vojenským kempem Rafali a konecne stojíme na písecné plázi.
• Po rádné koupacce vyrázíme na prohlídku místní pevnosti. Náhodou tu dnes koncí jazzový festival a tak se vecer trochu zaposloucháme. Veronice se u toho dobre spalo.
• Nocujeme nedaleko na útesech.

• Nakupujeme trochu zásoby jídla a jelikoz nás lezení na plázi prestalo bavit, vyrázíme na pobrezní cestu do mesta I'lle Rousse.
• K veceru spíme nedaleko mestecka Sant' Ambrogio.
• Po ceste jsme potkali spoustu malých plázicek mezi skalisky, které na me pusobili daleko príjemneji nez obrovské nekoncící písecné pláze.
• Je zde, ale taky spousta soukromých pozemku. Mnohokrát se nám stalo, ze jsme kráceli od more, prípadne nejakým krovím a dosli jsme k bráne a na druhé strane byl nápis: "soukromý pozemek".

• Obcas se prodíráme opravdu nechutným krovím. Nase puvodní predstava, ze pujdeme kolem pobrezí po pekné upravované pesince se zcela rozplynula.
• Teplo je opravdu strasné (skoro tak velké jako ted v Praze, kdy písu tento dokument :-)), nedá se v tom rozumne nikam dojít, takze se chvíli koupeme a zase kousek jdeme. Je zde samozrejme problém s vodou, dá se pozádat nekde v hospode.
• Navecer spíme u more nedaleko majáku u I'lle Rousse.

• Ve stredu jsme se vydali na stop do Bastie. Ze zacátku se nám prílis nedarilo, ale asi po hodine zastavili dve slecny, z nichz jedna chovala na Korsice vcely a odvezli nás az do Pont Génois . Zde jsme poobedvali a pokracovali ve stopování. Zastavila nám studentka podmorské biologie z Corte, která jela na hodinu houslí do Bastie. V Bastii jsme nasli supermarket, zdroj pitné vody, zadarmo záchodky, místo na koupání a místo na spaní.
• Ve ctvrtek, pátek a v sobotu jsme strávili "prohlídkou" Bastie. Né, ze by si to mesto zaslouzilo, ale meli jsme holt prílis casu, do hor na dva dny se nám nechtelo a tak jsme se poflakovali po meste. To bych uz asi znovu zazít nechtel.
• V sobotu jsme odjeli nocním trajektem do Livorna s tím, ze se na nem vyspíme, mel vsak 2 hodiny zpozdení a tak toho spaní moc nebylo.

• Ráno jsme posnídali v Livornu a vydali se na vlak do Florencie. Courání po meste s batohem ve 30-ti stupnovém horku nás moc nebralo a tak jsme se nakonec ubytovali v kempu zaplatili 19 euro za dve osoby a sli na prohlídku mesta. Mesto je to pekné, ale nejak na to nemám moc bunky a tak uz sem byl celkem rád, ze v pondelí jedem zpet do Prahy. No nebyl to spatný výlet, ale za chybu povazuju pevný datum odjezdu, to bychom nemuseli zbytecne trávit 4 dny ve meste.