Výstup na Mont Blanc (4810) -- dle nekoho nejvyssí horu Evropy -- to uz je druhý výstup na nejvyssí horu Evropy :-)

Letosní rok byl takový nejaký rozlítaný, ve své podstate jsem nemel s kým jet na hory a to je pro me hodne krizovní. Po rozchodu s prítelkyní a taky po problémech s kolenem, moc mozností na výber nezbylo. Nakonec jsem to zacal resit pres inzeráty, jestli me jako nekdo nekam nevezme s sebou. Vsechno vypadalo docela slibne a tak sem mel v tuto dobu být v Albánii na Prokletije. Bohuzel slecna si to z blíze nespecifikovaného duvodu rozmyslela a tak sem se mohl akorát pripravovat na zárijovou zkousku. Pak jsem nasel inzerát na lezci, ze týpek jede autem na Mont Blanc a ze má místo v aute. Napsal jsem Sasi, zda nechce jet taky a ona, ze jo a tak to vypadalo fajne, ze celkem v pohode a relativne levne vylezeme na strechu Evropy.

Bohuzel celá tato idea se zbortila ve chvíli, kdy jsme zacali resit jistení na koncovém hrebínku nad chatou Vallot. Já byl totiz presvedcen, ze na takovémto ostrém hrebínku plného ruzne se predcházejících a míjejících se lidí u nesehrané skupiny, jakou jsme byli, je jediná moznost postupového jistení se nejistit a jít kazdý za sebe. Nebot pri skutecném pádu zahyne pouze ten kdo spadl a ne celá skupina. Skákání na druhou stranu je asi dobre realizovatelné v prípade, ze spadne první, ale i zde asi zálezí hodne na postrehu, který v dané výsce a prítomné únave nebude asi prílis okamzitý, proto sem se rozhodl jít v techto místech na vrchol sólo. S tím ovsem Vasek nesouhlasil, nebo jinak, k veci se jasne nevyjádril po celou dobu cesty do Francie a vlastní výstup na horu az do místa kde sem se proste odvázal. Mezitím jsem s ním tuhle vec chtel resit asi trikrát, vzdy s výsledkem: "uvidíme, jak to bude vypadat na míste." Tam mi sdelil s jiz trochu ostrejsím tónem hlasu, co ze tady vymejslím za blbosti kdyz jdou vsichni navázaní. Vsichni takhle nesli a rozhodovat se podle lidí z nichz asi 30% ani nedokázalo správne drzet cepín mi neprislo rozumné. Výsledkem tohoto incidentu bylo to, ze mi tam Vasek vztekle prásknul lanem a at si ho teda odnesu. Po sestupu zpet k autu jsme se prebalili, nastoupili a vypadalo to, ze odjízdíme zpet domu. Ale po pár kilometrech, pred odbockou na dálnici Vasek najednou zastavil a pravil abych sel zkontrolovat zda je dobre zavrený kufr. Kdyz jsem vystoupil, jeste chtel zavrít mé dvere. Kdyz jsem otevrel a zavrel kufr, Vasek slápnul na plyn a v oblaku dýmu jsem videl, jak auto mizí v dáli. Jelikoz jsem zrovna snídal, mel jsem v ruce nacatý makovec, tak jsem si do nej zakousnul a pomalu se vydal smerem jímz zmizelo auto s mými vecmi.

V tu chvíli me prepadl opravdu zvlástní pocit svobody a klidu, takový pocit jsem doposud nikdy nezazil. Nemusel jsem resit, co budu jíst, kde budu spát, jak se dostanu domu, proste nic, nebot nic z toho nebylo prakticky mozné. Rozhodl jsem se tedy zajít na policii, popsat jim danou situaci a zeptat se jich na resení. Behem asi deseti minut v protismeru zastavil Vasek a sdeloval mi, ze mi nekde za rohem vyházel veci z auta, do toho jeste neco kricela Sasa (ted uz vím, ze mi chtela sdelit, ze mám v bote strcenou tisícikorunu, ale to sem se dozvedel az v Praze). Nastal okamzik kdy jsem asi dvacet minut behal po vsemozných odbockách, nez jsem objevil své veci. Nacpal jsem vse do batohu a vypravil se do nedaleké vesnice na policii. Policista vse sepsal a pak souhlasil z mým návrhem, ze pojedu stopem do Chamonix a pokusím se tam najít nejaké Cechy, kterí by me odvezli domu.

Prakticky po celodenním putování po vsemozných parkovistích a kempech, jsem nasel kemp, ve kterém bydleli lidé, co byli s námi nahore na Gouteru. Jedná se o kemp v Les Houches tesne pod lanovkou, která vede k zubacce. Tam byla mimo jiné cestovka, kde jeden clovek odstupoval ze zájezdu, takze se uvolnilo jeho místo. Nakonec jsem se ale pripojil ke Kamilovi a Honzovi a dalsí den jsme po shlédnutí spatné predpovedi odjeli do Zenevy a dalsí den po prohlídce Zurichu jsme odjeli zpet domu do Ceských Budejovic. Tímto bych jim chtel podekovat za vse co pro me ucinili.

Práve s nimi jsme prakticky po celou dobu zpátecní cesty premýsleli nad ruznými zpusoby pomsty a rozbitou hubou. Nakonec jsem se rozhodl resit tuto situaci mírovou cestou, takze ho zde ani neposlu do prdele. Jen bych chtel poznamenat, ze Vasek je ve skutecnosti pan podnikatel Václav Rocárek se sídlem firmy Krásného 1398/69;636 00;Brno-Zidenice; telefon +420 608 828 297 a webowka na jeho firmu, tak myslím, ze muzete posoudit, co to je za cloveka a prípadne si neco koupit.

Asi kazdý by mel sledovat predpoved pocasí pro oblast Mont Blancu. Zde je anglická a zde Francouzská verze.

Jiste prijde vhod mapa s nácrtkem nasí cesty. Mapa: Mont Blanc - Chamonix all .

Pondelí 24.cervence 2006 az Streda 26.cervence 2006
Popis cesty na Mont Blanc

Po nocním príjezdu do le Fayet jsme prozkoumali jízdní rád a rozhodli se vyjet první zubackou, myslím, ze jela v 7:45. Noc jsme preckali u jedné paní na zahrádce na pekne udrzovaném trávníku. Ráno vedle nás plela zahrádku a usmívala se na nás, takze hádáme, ze policii nezavolala, jenom neco ukazovala nahoru a smála se, asi jako, ze jí opadávají jablka, tak at dáme pozor, aby na nás nejaké nespadlo. Po rychlé snídani jsme zaparkovali auto na parkovisti u stanice zubacky a sli si koupit jízdenku. Za jednosmernou do Nid d'Aigle(2372) zde zaplatíte 17 euro, za zpátecní 23,5 euro, takze asi nikdo nejde zpátky pesky.

Cesta zubackou (místní tomu ríkají tramvaj) trvá neco pres hodinu a po ceste je se na co koukat, ale za ty prachy to az takovej odvaz není. Kdyby si byl clovek jistý predpovedí pocasí, pak by bylo jiste zajímavejsí jít tuto trasu pesky údolím a trochu se pritom aklimatizovat.

Kolem deváté stojíme v Nid d'Aigle a houf turistu stoupá po chodníku smerem na chatu R.ge de Tete Rousse (3167). Ze zubacky mohlo vystoupit kolem 100 lidí. Nez se zabalíme odcházíme od stanice skoro poslední. Cestou zacínáme predcházet výletníky v lodickách a pomalu stoupáme kamenitým terénem vzhuru. Po pravé ruce se objeví prímo impozantní výhled na hreben Aiguille de Bionnassay. Tento pohled nás bude provázet az na chatu R.ge de Gouter (3817). Procházíme kolem bivaku, kde se poprvé setkávám s Kamilem a Honzou, kterí me o dva dny pozdeji odvezou domu. Kamil jde v plastácích a za kazdých slovem ríká vole, tímto je v celém zástupu nezamenitelný :-). Na chatu R.ge de Tete Rousse je treba jeste vyslápnout jeden kamenitý svah a prekrocit malý hodne zledovatelý ledovec. Pri ceste svahem se seznamuji s párem mediku, kterí me zítra pri sestupu vezmou do lanového druzstva. Kolem poledne obedváme na R.ge de Tete Rousse (3167) a neverícne hledíme na kamennou stenu, která nás delí od chaty R.ge de Gouter (3817).

Od chaty to vypadá, ze je to témer kolmá stena v níz se obcas zablesknou pohybující se postavy. Jelikoz jsem si nevzal smyci, hodní medici mi jednu pujcují. V horní cásti steny jsou natazeny fixní lana, je zde tedy moznost se jistit. Oblékáme tedy helmu a sedák a vyrázíme. Nejprve se prejde malý ledovec a pak se po chvíli dojde ke Grand couloir. V tomto míste padá asi nejvíc kamení z celého okolí. Den po nás to tady jeden clovek odnese. Proto se uz ani nedivím lidem, ze naprosto hystericky vyckávají na vhodný moment a pak plnou rychlostí prebíhají tech 20 metru. Nekdy pri tom zakopnou uprostred kuloáru, coz mi neprijde prílis bezpecné.

Po prekonaném kuloáru následuje pomerne nezázivné lezení v kamenitém a cástecné sutovitém terénu, kde se pohybuje spousta lidí, tudíz hrozí nebezpecí, ze vám nekdo hodí kamen na hlavu. S pribývající výskou se rychlost pohybu zpomaluje. V horní cásti jsou ony fixní lana, ale jejich pouzití mi neprijde prílis nutné, myslím, ze se spís hodí pro sestup. A nakonec dojdeme na chatu R.ge de Gouter (3817) za kterou jiz zacíná království ledovcu. Ale nejprve ucítíte nechutný smrad za chatou a pri pohledu na skladbu ledovce, jez se skládá z ledu, hovna a toaletáku, se vám zvedne kotel :-).

Cekáme nez dorazí Sasa, trochu me bolí palice, zkousím to vyresit rádným pitím, ale moc to nepomáhá, asi za to muze výska. Pak jdeme za chatu na ledovec stavet stan. Nastestí nám jedni cesi zrovna uvolnili supr vyhrabanou díru ve snehu a tak si tam stavíme stan. Asi deset metru vedle stojí opustený stan cloveka, kterého dva dny predem zasáhl pred stanem blesk. Není to tu asi moc bezpecné, ale chata je plná.

Roztavíme sníh který obsahuje asi nejméne exkrementu, uvaríme veceri, jdu se trochu projít po okolí, mezitím se zatáhne a zacnou trochu padat kroupy, tak jdeme spát, abychom se aspon trochu na zítrejsí výstup vyspali. Pocasí má být dobré. Dáváme si budícek na 2:20.

V 1:45 nás probudí Brnáci a tak ve dve taky nakonec vylézáme, snídáme, balíme, oblékáme se a vyrázíme za svetel celovek nahoru. Na vrchol by to melo být asi 5 hodin. Problémy s hlavou jsou pryc a tak se mi jde jako na Snezku. Sasa pri stoupání na Dome du Gouter (4308) má evidentní problémy, resíme to castými odpocinky. Jinak cesta po tme me hrozne baví. Pred sebou vidíme stoupajícího hada z celovek, je jasno, hvezdicky, mlécná dráha, témer nefouká vítr, teplota asi tesne pod bodem mrazu. V hlave se mi honí ruzné myslenky, mám proste rád tuhle tu atmosféru. Na Dome du Gouter se trochu zvysuje rychlost vetru, uz není úplne jasno, ale není videt, jen v zári celovky se honí nejaké malé cástecky, procházíme mrakem. Je nám trochu zima na nohy, asi by se hodili ty plastáky. Cesta dále pokracuje mírne z kopce, aby následne stoupala na chatu R.ge de Vallot (4362). V tomto míste Sasa vzdává svuj pokus o výstup, odvazuje se a pomalu se vrací zpet do stanu.

V tuto chvíli taky uz zacíná svítat, je to mimorádne úchvatný moment, nejprve se rozjasnuje obzor, zacínáme videt vsechny ty mraky pod námi. Nakonec vyleze koule a prozárí vsudyprítomné sero. Vsechno se kolem nás mení, dostává nové barvy a stíny. Pokracujeme dál k vrcholu. Jiz nás od nej delí jen nejakých 300 výskových metru, ale stejne to bude zálezitost jeste skoro na dve hodiny. Cesta se stává strmejsí a pricházejí na radu mé otázky ohledne odvázání se. Asi tak za hodinu se situace vyostrí a já pokracuju sám s lanem v batohu. Vrchol byl prikrytý mrakem, ale kdyz jsem dolezl asi 50 metru pod vrchol, mrak ustoupil. Je zde docela problém se vyhýbat protijdoucím lidem. Potkávám dva lidi, kterí mi ukazují za mnou kompletní kulatou duhu a uprostred stojíme my, je to moc hezký. Po nejaké chvíli stojím na vrcholu Mont Blancu (4810) a kochám se výhledy do okolí. Je 7:45.

Bohuzel tu není zádný kríz ani vrcholová kniha, dokonce ani vrchol není moc výrazný, takze co se krásy vrcholu týce, tak Blank se moc nepochlubil. S dvojicí mediku máme malou cokoládovou párty (já sem celou dobu chtel porád delat nejakou párty, ale nejak se to neseslo s vseobecným nadsením. Prislo mi super kdyz na Gouteru je na tri desítky cechu kterí se neznají, udelat zde nejakou seznamovací akcicku), jeste obdarovávám nejaké frantíky, kterí si zapomneli jídlo, pár fotecek a po pul deváté scházíme dolu.

Sestup je fyzicky výrazne jednodussí, navíc nikam nechvátáme a prohlízíme si to, co jsme pri výstupu nevideli. Za chatou R.ge de Vallot se navazujeme na lano, jsou zde po ceste asi 4 viditelné vetsí trhliny. A okolo jedenácté sedím zpet u stanu na Gouteru. Sasa vypadá, ze je v porádku. Trochu odpocívám, zacneme balit a cekáme na Vaska, prijde asi o dve hodiny pozdeji. Moc s námi nemluví asi toho má plný kecky. Pak se sbalíme a jdeme o jednu chatu níz na R.ge de Tete Rousse (3167). Pred tím je jeste nutné prekonat znovu kuloár. Tentokrát celá vec probíhá ponekud dramaticteji, prebíhám spolecne ze Svýcary, které jsem potkal nahore, bezíme o sto sest a kdyz prebehneme spustí se sprska kamení, rychle oddychujeme, hlavy primácknutý ke skále a cekáme, az se to prezene. Pak si poklepeme na rameno, ze jsme to dokázali a pokracujeme dál. Cekám na chate na Vaska a Sasu, mezitím se spustí dést. Pak pricházejí, Vasek chce zustat spát na chate v susárne. Prijde mi to jako na nádrazí a navíc je tam nejaká divná nálada a jelikoz me Svýcari zvali do bivaku pod chatou jdeme tam se Sasou. Pred chatou potkáváme Svýcary, kterí tedy nejsou na bivaku, ale ríkají at rezervujeme místo, ze prijdou. Kolem sedmé docházíme na bivak, spí tam nekolik Cechu, varíme veceri a pak diskutujeme na téma sobeckost pri výstupu na hory. Máme na to ze Sasou trochu jiný názor (napríklad ona si myslí, ze tuto stránku delám proto, abych se zviditelnil, ale já ríkám, ze chci aby lidi vedeli jaké to tam je a prípadne se tam taky jednou podívali) a tak je lepsí jít spát.

Druhý den na nás má Vasek cekat u bivaku, ale zrejme se na nás vykaslal a tak nakonec dobíháme abychom stihli první zubacku, která jede v devet. Tam potkáváme Vaska a jedeme dolu k autu. Pak se prebalíme, nasedneme, jedeme domu, vybaluju makovec a pak zacíná úplne jiný príbeh ....