V termínu 04.05.2002 - 07.05.2002 se konal jiz dvanáctý rocník jedinecného, neopakovatelného a hlubocezázitkového memoriálu Alese Nováka. Sraz byl 04.05.2002 ráno na autobusovém nádrazí v Poprade. Odtud nás autobus odvezl to Telgártu (Svermovo). Originální pozvánku je mozné shlédnout zde .

Urcite se vám bude hodit mapa. Mapa: 122 Nízké Tatry - Chopok, Mapa: 123 Nízké Tatry - Králova Hola.



Sobota 4.kvetna 2002

Letosní rocník mel zatím rekordní úcast, na samém pocátku se nás seslo 19. Takze celkem plný autobus jedoucí do Telgártu, pokracoval dál uz jen poloprázdný. V místním krámku si zájemci dokoupili zásoby chleba a to ve vsech mozných formách. Nekolik set metru za vesnicí se jiz projevila skutecná tíze pochutin v batohu a tak kazdý ujídal co mohl.

Z Telgártu (~1100) se slo prakticky celou dobu po cervené znacce, která vede pres celý hreben Nízkých Tater. Hned z pocátku pred námi stál nelehký úkol, zdolat kopec Králova hola (1948). Jak nás cesta vedla stále výs, ubývalo stromu a kolem se objevovaly zbytky snehu. Nastestí, nebo snad bohuzel, snehu bylo podstatne méne nez pri lonském rocníku, takze jsme témer nezakusili "krásu" borení se po pás ve snehu, coz bylo v minulém roce zcela bezné.

Od vysílace nad Královou holou, jiz cesta vedla po hrebeni a mírne se svazovala dolu k chate na Andrejcové (1528), kde byl pro dnesní den cíl cesty. Jelikoz nás bylo hodne a jelikoz bylo hezké pocasí, rozhodla se nase stanová podskupina ve slození Vojty, mojí sestry Jany a me, prenocovat pod sirou oblohou. Pro prípad náhlé zmeny pocasí, jsme postavili stan. Spacáky jsme meli umísteny rafinovane (no ve skutecnosti to ani nejak jinak neslo :-)) tak, aby nás ráno privítalo pohledem na Vysoké Tatry. Vecer jsme se ohrívali u plápolajícího ohnícku za poslechu a zpevu písní doprovázených prítomnými kytarovými mistry.

Nedele 5.kvetna 2002

Ráno me prekvapive probudil pohled na Tatry. Po dlouhé snídani a následném balení, vyrazili vsichni smerem Ramzová (~1390), kde je dalsí chatka urcená pro volné nocování. Tato trasa není nijak delsí nez ta vcerejsí, ale kdyz se vyjde tesne pred polednem, vystací skoro az do vecera. Pocasí nám prálo a tak jsme se po malých skupinkách trousili po hrebeni a kochali se suprovým výhledem do okolí.

K veceri jsme zase varili neco podezrelého z pytlíku a bylo nutno to ochutit anglickou slaninou a koprivami z místních zdroju, coz se pri vcerejsím experimentu osvedcilo. Ostatní se nám snazili zvýsit chut k jídlu vymýslením teorie, proc ty koprivy zrovna tak pekne rostou prímo za chatou, ale mi se nedali odradit. Vecer stejne jako vcera patril plápolavému svetlu ohne a kytare.

Pondelí 6.kvetna 2002

Dnesním dnem utrpela nase skupina nekolika hlavou ztrátou, ve forme lidí odjízdejících od chaty na Certovici (~1200) domu. Zbytek pokracoval pod Dumbier (2043). Výstup od chaty na Certovici po sjezdovce vzhuru nám dal docela pekne do tela. Potom cesta vedle neprostupnou kosodrevinou témer az chate pod Dumbierem. Od Vysokých Tater bylo slyset zlovestné dunení, které nás zasáhlo akorát u chaty.

Noc jsme strávili v chate, kde nás prekvapila cena, která se vysplhala na dve ste slovenských korun za noc, v cene byla i snídane. Spolecnost v chate nám delala jakási skupina hasicu, nebo tak nekoho, kterí v okolí meli nejaké cvicení. Kdyz se dozvedeli, ze jsme tu naprosto dobrovolne, nechápali co se nám stalo. Vecer jsme pochopil jak hlasite se dokázou bavit hasici a tak jsme se presunuli do nasich pokoju.

Úterý 7.kvetna 2002

Dnes nás cekalo dalsí rozdelení. Opravdoví skalní jedinci, mezi které nase stanové druzstvo nepatrilo, pokracovali z Chopku dále po cervené az do Donoval a zbytek z Chopku sestoupil do údolí a pak uz jen autobusem do Liptovského Mikuláse. Pri sestupu z Chopku nás cekala opravdová moznost vyblbnout se ve zbytku snehu. Az prakticky do údolí se táhl pruh snehu, po kterém se dalo velice rychle klouzat po botách a jiných cástech tela.

V Liptovském Mikulási jsme si dali na nádrazí nekolik piv a pak uz tradá smerem na Prahu.







Vytvoreno 26.09.2002 20:46