---

Nekdo by rekl: "Tradicní prechod Nízkých Tater", ale asi nikdo z tech, kterí vyrazili na letosní prechod, "který zvládnou stareny i tehotné zeny", s tímto tvrzením nebude souhlasit. Ale nebudu predbíhat... Kdo to v Nízkých Tatrách nezná, tomu se, pro lepsí predstavu, urcite bude hodit mapa. Mapa: 122 Nízké Tatry - Chopok, Mapa: 123 Nízké Tatry - Králova Hola.

Tak tedy v pátek vsichni Prazáci vyrazili v 21:34 rychlíkem R 425 Laborec smerem Praha - Poprad-Tatry. Nase místenkové kupé obsahovalo 5 lidí: Ládu, Pavla, Veroniku, mojí sestru Janu a mou malickost. Avsak k mému zdesení po príchodu ke kupé, bylo zde videt místo 5 rezervovaných míst, míst 7. Zvlást toto pochopíte, kdyz má sestra místenky kupovala z duvodu, abychom se lépe v kupé vyspali. Nastestí se jednalo o planý poplach, nebot zbylí dva neznámí se z nejakého duvodu nedostavili.

Stejne je ale jasné, ze se pet lidí v kupé porádne nevyspí, teda pokud neznáte nás trik, který spocívá ve spaní na horních spryclích v místech kam normálne dáváte zavazadla. Jednalo se alespon v mém prípade o prulomový pocin, tudíz do budoucna pro lepsí vyladení komfortu, to chce pridat libovolné mnozství karimatek (spís o neco víc).

Ráno jsem jeste dlouho vzpomínal na sladkou noc se spryclí na mé lopatce, ale kazdopádne nás prekvapily sluzby Slovenských zeleznic, kdyz k nám pred Popradem prisel pruvodcí a zacal nám vysvetlovat na kterou stranu máme v Popradu vystoupit a ze v Ziline to nejaká skupina Cechu nezvládla, tak proto nám to ríká. Asi mu to nestacilo a tak stál asi pul hodiny pred nasím kupé a kdyz jsem se pri raní úprave vlasu snazil setrit kapacitu místního odpadkáce a vyhodil tudíz cást mého hára z okna, pruvodcí vstoupil a zacal mi vysvetlovat, ze za takovéto vyhazovaní je 800 korun pokuta a co víc, ze to muze prípadne nekdo v jiném kupé, treba vdechnout. :-)

Pocasí v Poprade vypadlo prijatelne narozdíl od predpovedi od Medarda, kterému sice moc neveríme, ale zase se prílis nesekne. No a tak po nekolika neúspesných pokusech odjet autobusem, který podle Edovi mentální mapy do Telgártu nemuze jet (tuto mapu by mel mít kazdý), se nám podarilo stanout kolem deváté v Telgártu.

No a práve v tento okamzik, nebo uz o chvíli drív, se lehce rozprselo a oblacnost prozrazovala, ze se na tom nehodlá nic menit. Toz vsichni az na Ládu navlíkli Goráce, nebo aspon napodobeniny od Vietnamcu v podobe Gelanots membrány. Láda byl totiz vyslán jako náhrada za Honzu, který je tohoto casu v Turecku a jelikoz byl Láda nezkusený horák tak mu poradil co si má a nemá s sebou vzít a tak to vypadá, ze az se Honza vrátí, tak mu Láda podekuje.

No a pak uz jsme jen pochodovali v destíku na Královu Holu a obcas se radovali, kdyz nekdo zahlídl slunce. Asi tak od 1700 metru se dést zmenil v neco pevnejsího a jeste o neco výs prislo to, kvuli cemu to tady vsechno písu. No zacal foukat vítr. Ale nebyl to obycejný vítr, ale silný vítr. Byl dokonce tak silný, ze Vojtovi odfoukl ruli toaletáku a Jane plástenku na batoh. Skoro se mi chtelo brcet, kdyz jsem zjistil jaké skody napáchal na Ládove igelitové cyklistické plástence. Od té doby sem ho v ní nevidel :-). Tesne pod vysílacem skoncila veskerá legrace a zacal pravý survival. No po nekolika minutách jsme si o tom mohli povídat v kamrlíku v budove vysílace.

V stísnených podmínkách vysílace jsme se posilnili ruznými zpusoby a po nejaké dobe se odhodlali pokracovat v boji se zivlem. Prvních nekolik metru v závetrí vysílace slo v celku bez problému, pak prisla zábavná pasáz jez spocívala ve vymrstení na dvou metrovou závej. A pak uz to chtelo jen uchopit do rukou hole, zamerit správný smer a snazit se jít tímto smerem. V tomto míste byla nejaktivnejsí a nejsoudrznejsí nase jízdenková skupina (meli jsme spolecnou citystar pro 5 osob), které se podarilo probojovat asi 200 metru. V techto místech byl malý skalnatý výbezek, který nebylo mozno bez odfouknutí prekonat jinak nez po ctyrech. V techto místech mela dokonce i nase soudrznost jisté nedostatky. Proti tomu jsme bojovali drzením se za ruce a shlukováním. Tímto zpusobem jsme prekonali nejtezsí místa, pak uz mohl jít zas kazdý sám, dyt rychlost vetru byla uz jen nejakých 100 km/hod.

Cesta na Andrejcovou nebyla krátká a i presto, ze jsme jí sli nekolikrát, tak bychom jí bez zimního znacení nikdy nemohli projít. Uz jen kdyby nekolik tycek chybelo, museli bychom se vrátit. Ve skutecnosti nebylo videt z tycky na tycku. Asi ani nemusím psát, ze nase gorácové a kozené boty by se daly regulérne reklamovat, nebt v nich proste cvachtala voda, ale lepsí nez jít bosý. Nakonec nekdy kolem sesté se nám podarilo s vynalozením znacného úsilí dojít na nove zrekonstruovanou útulnu. Pak uz jsme jen rozdelali v kamnech a susili a susili. Nikdo jiný tam nebyl, ale tomu se moc nedivím.

Dnesek mel naprosto klasický obsah, který se teda v posledních letech díky polomum nedaril splnit. Jo Adalbert Mezei z NAPANTu mi na konferenci montana tvrdil, ze hrebenový chodník je pruchozí, mel asi pravdu, ale já myslel bez nutného prelízání desítek spadlých stromu. Toz neco z techto pochutin uz muzete zakusit kousek za Andrejcovou a pak také pri sestupu do sedla Priehyba. Pri výstupu na Kotliskou se Vám to pravdepodobne prejí a tak doporucuji nás zákrok a to sestup dolu do Helpy, odtud pak vlakem do Brezna (autobus v nedeli nejel ani jeden, je to divný, ale tvrdila to sestra) a vlak jsme chytli nekdy kolem páté poslední. Tam jsme se pak ubytovali v príma penzionu, kde jsme spali v pokoji pro dva a pristýlku vsichni a platili jsme 800 sk za dva lidi.

To uz jsme s Ládou kulhali a tak sme si vecer dali nákýho toho bazanta a sli spát.

Co se pocasí týce, tak ráno v Breznu bylo opravdu nádherné slunecné dopoledne, jen nás trochu znepokojovali stíty hor, jez byly pod mrakem. Ale nebylo to tak vázné prakticky celý den svítilo slunce, vetrík si príjemne vanul a myslím, ze az na pár prehánek ani neprselo.

Na Chopok jsem vystoupil jen já s Ládou a to asi proto, ze jsme si cestu trochu zkrátili a sli prímo vzhuru po zasnezeném svahu a tak nám zbyl cas. Presto se ale Veronika celou dobu kasala, ze musí na Ramzu a hlavne tedy na Chopok, kdyz tam prý byla Majdicka :-). Na kamenné chate jsme se nadlábli a vyrazili smerem Polana.

Tam probehl test psychické vytrvalosti, nebot se jednalo o tom, zda to zabalit a jet domu, nakonec jsme to zvládli a pokracovali na Chabenec. Za chabencem jsme na chvíli lehli do trávy a kolem sesté jsme dosli na Durkovou kde nebyl chatár (prý sel nakupovat) a tak jsme to zvládli i bez nej. Spaní tam má urobené komfortní na matracích a navíc je tam teplo.

Ráno jsme mu tam nechali na stole 50sk/osobu se vzkazem, tak doufám, ze to dostal do rukou, trochu jsme to resili kam to ukrýt a tak, nakonec jsem podlehl a nechali sme to tedy na stole.

No a pak uz to byla jen kochacka, az na sestup z Velké Chochule, coz byl problém pro me z Ládou. Trochu nás zklamal cerstvý polom pod Kozím Chrbátom a pak po ceste do Donoval, necekali jsme to, ale dalo se to projít i kdyz nic pekného.

Pak uz jen cekání na autobus v Donovalech do Rozumbieroku nejaký pivo, sundávání pohorek ve vlaku a cesta domu.