---

No uz tomu bylo zase více jak pul roku, co jsme se Standou nevideli, naposled jsme spolu lezli ferratu Königsjodler v Rakousku v loni na podzim. A tedkom se ozval, ze zda-li prý s nimi nechci jet na Pidinger klettersteig (Kvalitnejsí pdf, nemecký info z bergsteigen.at a nebo info cesky). Celá vec me docela nadchla, nebt uz sem dlouho nikde nebyl, mel jet s námi navíc Ladzin, kterého jsem nevidel jeste nekolikrát déle a navíc Standa vyjízdí jen za pekného pocasí, coz se mi zrovna ve vztahu k ferratám moc líbí. No a tak jsem rekl, ze pojedu. Jelo nás celkem osm ve dvou autech. První posádku tvoril pan Schnabl, Standa, Ladzin a já a druhou posádku tvorili dva kolegové od Standy z práce, 2xHonza + Libor a Petra. Nocleh byl, i vzhledem k mému lehkému skrblickému odporu, plánován v kempu. Dva noclehy pro 4 lidi, jedno auto a dva stany prisly na 55 euro, coz není málo, v podstate jsou to náklady na dopravu tam a zpátky. Vsem jiste prijde vhod mapa s nácrtkem nasí cesty. Mapa stredu Rakouska, i pres to, ze ferrata je v Nemecku.

Sraz v pet odpoledne u Kiwi a hurá pres Ceské Budejovice, Linz a Salzburg do Nemecka do kempu nedaleko mestecka Piding. Druhá posádka jela téz z Prahy, akorát pres Plen a Mníchov, takze na místo dorazili asi o hodinu dríve nez my. My jsme vystoupili z auta nekdy kolem pul jedenácté. Kemp jiz byl zavrený, tak jsme nechali venku auto, postavili stany, dohodli se kdy budeme vstávat a sli spát.

Spím s Ladzinem v jeho stanu, coz je pekne prostorný hangár se dvema vchody a Ladzin me nechce poustet dovnitr jeho vchodem, nakonec se vsak umoudrí.

Ráno vstáváme kolem osmé, i presto, ze Ladzin je vzhuru uz asi od sesti, cpeme do sebe vselijaké buchticky a pastiky, nebt Standa si s sebou vzal pár konzerv rybicek a me pak nesdelil, ze je tu jeste nekdo jiný, kdo má s sebou varic a chce varit, nebt jinak bychom urcite smazili rízky a porádali pojídací orgie.

Odjezd z kempu kolem deváté. Nástup na ferratu je nedaleko (první odbocka vlevo do lesa za vesnicí Urwies. Tam zjistujeme, jak krásne bychom se na tomto parkovisti v lese vyspali a nemuseli platit za kemp a jeste popojízdet a delat vubec dalsí zbytecné veci (holt, ale druhá pulka nasí výpravy je v tomhle smyslu nejaká zmekcilá). Balíme poslední veci a razíme na po ceste vzhuru.

Asi po hodince pochodování pekným lesem po pekné ceste (prý je pro nástup doporuceno horské kolo), dojdeme pod ferratu a koukáme na pocátecní úsek, který má být obtíznosti C. No vyzbrojíme se na to sedáky, nekdo i prsáky, helmami, karabinami a nezbytnými pracovními rukavicemi za 19,5 Kc a jdeme to s Ladzinem sprúbnout. No jde to pomerne tezko, ale ríkám si, ze se jeste rozlezeme.

Nahore se pak ferrata uklidnuje a chvíli se jde v podstate normálním horským terénem bez potreby lana. Vsechno tu ted kvete a tak je na co koukat. Ladzin pomalu zacíná prohlasovat, ze takový popocházení na nejtezsí ferrate v Nemecku necekal a postupne pak tuto kritiku stupnuje az do C/D obtíznosti (která uz je tak na hranici rozumnýho lezení) a povídá, ze je to tady vsude prejistený a ze tím stupem to tady úplne zkazili.

Kazdopádne, kdyz lezu následující úsek obtíznosti D (který je mozno obejít), mám docela v gatích a ani nemám náladu s Ladzinem prílis komunikovat, natoz vtípkovat na téma jistení. Uz je to za námi a nás uz ceká jen jeden úsek podobný obtíznosti. Kousek dále dáváme krátký lehký obed a pokracujeme dál. Zajistená cesta nás pak dokonce zavede skopce, coz bych úplne necekal, zrejme proto, abychom pak mohli daleko obtíznejsí cestou nahoru.

Pred oným kritickým místem me navíc chytá krec do pravé ruky. Presne nevím, jak to s tím prelezu, nebot ruku muzu drzet v podstate jen natazenou. Chvíli do ní busím, pokousím se o masáz a pak se trochu uklidní, takze postupuji dál. Od vrcholu nás delí uz jen dva úseky obtíznosti C a to je nejlepsí místo pro vrcholovou knihu, to proto, aby se tam nedostali lidi shora. Pak nechávám Ladzinovi trochu náskok a jdu fotit, mezitím mi do záberu vkrocí jedna rozjetá Nemka. Berou tu ferratu nejak sportovne a tak mi ani nevadí, ze me v podstate predbehli, nebot za chvíli o nich uz nevím.

No a jsme na vrcholu. Ladzin spechá do hospudky na radlera, já mu ríkám, ze bychom si mohli chvíli lehnout do trávy a pockat na ostatní. Je to tezký premlouvání, vzdyt kvuli tomu pivu s limonádou to v podstate lezl. Pak prichází i pan Schnabl a sedíme v hospode tri. Ostatní nejak neprichází a tak se po nich jdeme podívat, ale prý uz na ferrate nikdo není a tak hádáme, ze sli prímo dolu, tak jdeme za nimi. Asi v puli kopce se dozvídáme, ze Standa s Liborem teprve dorazili a ze pojedou do kempu druhým autem.

Zastavujeme se jeste v hospudce ve Steineralm, kde si pánové dají jeste jeste jedno pivko a já fotím, kopec na kterém jsme dnes byli. Pak uz jen pomerne zdlouhavá cesta zpet k autu. Celá vec i s hospodami nám trvala 10 hodin a museli jsme prekonat 1350 výskových metru.

Prijízdíme do kempu a chystáme se na sprchu za 50 centu. Zjistujeme, ze potece 8 minut a tak po Petrovi Snablovi se stihnu vysprchovat já a pak jeste Ladzin a nakonec jeste voda tece. Sice Nemec má z nás asi mírne sok, nebt asi nikdy nevidel svlékat se prímo u umývadla a stejne tak vybehnout mokrý ze sprchy a susit se pred ní, ale usetrili jsme celý euro a byla to pomerne humorná akce.

Po nejaké dobe prijízdí i druhé auto. Domlouváme se, co dalsí den a je jasné, ze to co Honza se Standou naplánovali nemuzeme absolvovat, nebt je to skoro tak dlouhé jako dneska, nakonec padne orlí hnízdo.

Dojedeme na placené parkoviste pod orlí hnízdo. Pockáme pul hodiny, nez se dostaneme do autobusu a jedeme na Kehlstein(1837). Nahoru je mozné se dostat bud pesky, na coz jsme nemeli cas, nebo práve autobusem, který nebyl zrovna levný, krásných kulatých 14,5 euro za osobu. Od autobusu pak pokracujete 140-ti metrovým výtahem az do Hitlerova obýváku, kde je nyní restaurace.

Rozhodli jsme se jít zajistenou cestou Mannlsteig na vrchol Hoher Göll(2522), ale nejak nám nedoslo, ze na to máme pomerne málo casu a ze jsme po vcerejsku docela zmozený. Nicméne jsme zili v predstave, ze ferrata je obtíznosti C, coz se nám nezdálo jeste kvuli prítomnému snehu, ale jak koukám na predchozí odkaz písou tam obtíznost A, s címz bych podle toho, co jsme na tom kousku videli docela souhlasil. Myslím, ze by to mohl být pekný celodenní výlet. Je odsud bezvadný výhled na Watzmann.

No a zpet na parkoviste, prebalit a uz se blízí návrat. Tentokrát zkousíme variantu pres Mníchov. Nakonec to casove vyslo stejne, nebt byly po ceste nejaké zácpy. Celkove myslím, ze to byl fajn výlet a ze zas nekdy neco podnikneme.