---

Uz tomu bylo pet let, co jsem se nevidel s Neratovickými turisty a tak bylo na case znovu s nimi nekam vyrazit. Letos plánovali prechod Stubaiských Alp s výstupem na nejvyssí vrchol tohoto pohorí Zuckerhütl(3507) a to byl pro me dostatecný duvod se zájezdu zúcastnit. Vzal jsem s sebou pár kamarádu (klientu :-)), svojí sestru Janu, Blázu s Honzou a Niku s Michalem. Tvorili jsme tak pomerne pocetné lanové druzstvo. S Neratovickými jsem byl jiz po tretí, nejprve v Kitzbühelských Alpách a o rok pozdeji na Bernine. Jana, Nika a Michal se rozhodli spát v chatách a tak jsem se prifaril k Bláze a Honzovi do stanu. Vsem jiste prijde vhod mapa s nácrtkem nasí cesty. Mapa Stubaiských Alp.

Z Prahy byl odjezd v 18:35 z Hlavního nádrazí, kam prijel autobus z Neratovic. Dalsí zastávkou byla Plzen, kde jsme dobrali zbytek úcastníku zájezdu a zasli na veceri a rozloucení s ceským pivem. Bohuzel na dálnici do Plzne byla zácpa a ridici v jednom pozvolném kopci zacala v kolone blbnout prevodovka takovým zpusobem, ze jsme skoro ani neverili, ze do Rakouska dojedeme. Takze na nás zbyl gulás, nebot se uz nevarilo, ale nebyl spatný. Sestra s sebou vzala PETku cerveného vína a tak nám v noci cesta pod vlivem alkoholu lépe ubíhala.

Ráno kolem sedmé jsme dorazili do turistického místa Mutterbergalm(1725), které zjevne prosperuje spíse v zime, nebt chata byla zavrená. Trochu poprchalo a my se zacali probouzet po ne prílis kvalitní noci.

Snídáme a zjistujeme, ze tam venku není prílis prívetive, prsí nebo spís snezí a zádný teplo tam není. Presto se zacínáme balit a vyrázíme na o 600 metru výse polozenou chatu Dresdner hütte(2308). Dírou v mraku cas od casu prokoukne slunce, aby se zase za chvíli schovalo a s pribývající výskou lehce stupnující se snezení nám redukuje výhledy na pár desítek metru.

U Dresdner hütte(2308) obedváme, odpocíváme a varíme caj. Zároven se domlouváme, vzhledem k tomu, ze je teprve pred polednem, ze se pokusíme dojít na dalsí chatu, která je vzdálená dalsí 4 hodiny. Pocasí se stále strídá, chvíli snezí, chvíli prosvitne slunce. Je ale relativne zima a tak prý nehrozí nebezpecí bourek. To nás uklidnuje a vyrázíme na cestu.

Cesta dále pokracuje vesmes lyzarským areálem, tudíz není moc zajímavá, obcas nekterá místa pripomínají spíse lom, nebt se tu prohání nákladní auta a bagry. Na ledovci Schaufelferner lyzuje hrstka "bláznivých" Cechu a my zde pochodujeme v mackách a cepíny v ruce. Kolem nás projízdí rolby a kdyz vidí, ze Nika má s kopcem problémy, pri druhém prujezdu je spolecne s Blázou nalozí na radlici a vyvezou na vrchol ledovce. Bláza si stezuje, ze její výskový rekord se takto nemuze pocítat. :-)

Nyní uz zbývá jen prejít protejsí ledovec Gaiskarferner a po skalnatém hrebínku sejít k chate Hildesheimer hütte(2900). Rakusáci si asi myslí, ze jsme úplný trubky, nebt nám cestu na ledovci projízdejí rolbou a kdyz vidí, jak se navazujeme na lano, chtejí nám v tom vehementne pomáhat. Jdeme na 50ti metrovém polovicním lane, takze jsou mezi námi pomerne velké rozestupy. Do zádné trhliny jsme nespadli, balíme lano a postupujeme po hrebínku k chate. Po ceste hledáme s Honzou a Blázou príhodné místo pro stan. Jelikoz stále snezí moc se nám do stanu nechce, nemáme ale Alpenverein a tak se nám nechce platit za nocleh 16 eur. Po chvíli ruzných spekulací nakonec spíme na chate za 7 eur, coz je cena se slevou na clenství které nemáme.

Je tu témer vsude zima a navíc je tu trochu problém s varením. Chatar nám vyhradil jednu skrínku u vchodu, kde se takto tlacilo 20 turistu, kterí si chteli uvarit veceri. Jeden s Nemcu ubytovaných na chate to uz nevydrzel a ptal se nás, proc radsi nejsme doma, kdyz se tady nemuzeme ani normálne najíst. Ostatní jeho kamarádi se za neho stydeli a pak nám jeden z nich donesl 20 euro, abychom si za to neco v hospode koupili a trochu to tam roztocili. Vecer nám pak jeste daroval, nejaké klobásky, buráky a cokoládu, kterou jiz prý nebude potrebovat. Meli jsme pocit, ze nás pokládá za úplný socky a tak jsme mu na oplátku ráno darovali balícek Ceských susenek, mel z nich radost.

Ráno odcházíme z chaty nekdy po desáté, stále snezí. Cesta vede nejprve dolu k jezeru a pak po skále zajistené zelezným lanem jeste níz az k potoku. Potom zacne stoupat kamenným svahem az k ledovci (Pfaffenferner). Zde se navázeme a stoupáme az do sedla (3200). Pocasí je promenlivé, videt toho moc není, vítr by mohl být slabsí. Po prechodu sedla pokracujeme po ledovci Sulzenauferner. Celou cestu jdeme po vyslapaných stopách, nebt jsme z chaty odesli jako poslední skupina. Kontroluji cestu s GPS a zdá se mi, ze cesta v mape vede trochu víc vlevo, tak opoustíme vyslapanou stopu. Kdyz se udelá hezky, vidíme nad námi jak druhá skupina jiz vylézá k vrcholu Zuckerhütl(3507). Nez dojdeme do sedla pod vrcholem jsou uz zpet dole. Zanecháme zde batohy a po malé svacine navázaní na lane postupujeme po stále více strmém snehu az nakonec dosáhneme pevné skály. Zde necháme lano a pokracujeme v mackách po skále se zbytky snehu jistené ocelovými lany az na samotný vrchol.

Je zde tzv. spicková viditelnost, nebt je videt akorát na spicku nosu. Deláme nekolik nezbytných vrcholových fotografií a pomalu jdeme zpet do sedla. Mezitím se mraky hodne roztrhají a vidíme slunce více nez pár vterin. Po rádném obede vyrázíme na lane na nedaleký Wilder Pfaff(3456), který je nutné prekonat, abychom se dostali k chate. Volíme cestu zleva po ledovci, ta se ale ukáze jako prílis prudká a tak nakonec vylezeme na vrchol po skále. Jeste úplne netusíme jak bude vypadat sestup z tohoto vrcholu. Jedná o skálu se zbytky snehu z predchozích dní kdy snezilo. Cesta je dobre znacena, ale postup je lehce lezecký, je nutno se spoustet pomerne hluboko na rukou, bez znalosti terénu pod sebou. Kdyz uz to vypadá, ze máme tento úsek úspesne za sebou, stane se necekaná vec.

Jana bud zakopne nebo uklouzne, kazdopádne spadne na skálu a rozbije si hlavu. Celé je to doprovázeno síleným krikotem a tak se otocím a bezím na zpet. Naleznu ji lezet na zemi na cepici krvavý flek a pod cepicí boule jak pul pesti a po tvári jí stéká krev. Tvrdí sice, ze jí v podstate nic není, ale nakonec se rozhodneme zavolat záchranný vrtulník. Voláme s italským signálem 112, clovek prvne nerozumí anglicky, tak nás prepíná pak at zavoláme na 118. Michal popisuje kde se co stalo a také se ptá co máme delat. Ríkají, ze není treba jí prenést z hrebene na ledovec a tak jsme zvedavi jak bude zákrok vypadat. Na míste fouká silný vítr, je velká zima. Obleceme na sebe vse co máme, ale stejne je cekání dlouhé. Po dvaceti minutách volají a ptají se zda je dobrá viditelnost a ríkají, ze priletí za 10 minut. Zanedlouho se z údolí zvedne vrtulník a pomalu prozkoumává hreben. Pak nás spatrí a blízí se k nám. Zacne se pokouset priletet co nejníze aby mohl záchranár vyskocit, ale kdyz je asi metr nad zemí, zafouká vítr a vrtulník smete o nekolik metru stranou, nastestí tam není skála.

Prístí pokusy jsou jiz méne smelé a kdyz se po nekolika pokusech stále nedarí odletí na ledovec, kde vysadí cloveka a pokousí se znovu. Znovu neúspesne. Nakonec vysadí jednoho záchranáre nedaleko chaty a ten dojde k nám. Prohlídne sestru a konstatuje, ze by to chtelo do nemocnice. Vsimne si, ze má oblecený sedák, zavolá vysílackou vrtulník, nás odezene, zrejme aby tu nebylo o dalsí tri mrtvoly více a kdyz priletí vrtulník, spustí lano, do kterého Janu zacvakne. Pak uz se jen zvedne nad ledovcem a ve vzduchu pomalu vytahuje sestru do vrtulníku.

Pokracujeme dále do chaty. Honza vezme sestre batoh a kdyz záchranár dorazí k Honzove batohu, hodí si ho na jedno rameno, neujde ani nekolik kroku a zrítí se z malé skalky. Pak je procedí neco ve smyslu "heavy" a pokracuje dál. Slíbil nám, ze batoh Jane dorucí do nemocnice. Vysokovaní z této události zapomínáme na spaní ve stanu a jiz druhou noc spíme na chate, tentokrát zase za cenu slevy na clenství ve spolku (10 eur). Na chate je príjemný správce, který nám prisel na proti, kdyz videl záchranárský vrtulník a dokonce nám dovolil varit uvnitr chaty v jídelne.

Jeste vecer volala sestra, ze jí provedli rentgen a zasili trznou ránu na hlave a propustili z nemocnice. Odcházíme nekdy po pul deváté, pocasí vypadá nadejne. Na Italské strane je jasno bez mrácku. Chatar vtipkuje, ze v Itálii je vzdycky jasno a kdyz ukazuji nad nás s tím, ze jsme taky uz v Itálii, ríká se smíchem, ze tady bude "sunshine" za pet minut.

Postupujeme po ledovci Übeltalferner, prekracujeme asi jednu zasnezenou trhlinu. Na konci ledovce pod vrcholem Wilder Freiger(3418) balíme lano a macky a pokracujeme na vrchol po skále jistené ocelovými lany.

Na druhé strane pak sestupujeme po ledovci Grüblferner. Zde nastane humorná vlozka, kdy se nás jeden turista snazí presvedcit, ze máme jít po hrebínku na vpravo, kdyz je z mapy zrejmé, ze máme jít po hrebínku vlevo a argumentuje mapou asi o 45 stupnu otocenou vuci severu. Sestup je kousek pomerne príkrý, ale obejde se to bez problému. Na konci ledovce definitivne schováváme lano a macky a pokracujeme dlouhým sestupem do údolí k chate Nürnberger hütte(2278). Cestu si trochu zkracujeme sestupem prímo dolu k potoku po trávou porostlé skále.

Kolem ctvrté hodiny odpolední následuje nepopulární výstup do sedla k Zoll hütte(2754). Je zde ale nádherné údolí s potokem a spoustou místa k bivakování. Bohuzel ale musíme jít dál. Do sedla jdu bez prestávky a pak si dám za odmenu tatranku. Kdyz dojdou vsichni, chvíli odpocíváme a následne se pustíme do záverecného sestupu k chate Bremen hütte(2411). Kdyz dojdu k travnatému místu nedaleko chaty, pockám na Honzu s Blázou a konecne aspon tretí den stavíme stan.

Je pekné pocasí a tak spím pod sirákem. V noci jsem lehce prekvapen, nebt na me prsí, ale presto se dívám na hvezdy na obloze. Zrejme nejaká forma silné rosy.

Ráno nejprve dojdeme na chatu Bremen hütte(2411), kde k mému prekvapení potkávám svojí sestru, která sem dosla vcera navecer a spolecne sestupujeme dolu do údolí k autobusu. Údolí je to pekné se spoustou zelene vsude kolem, proste ideální místo pro stan. Kolem druhé hodiny máme za sebou konecne 1200 m klesání a stojíme na parkovisti u naseho autobusu.

Kupujeme si od ridice jedno oslavné pivo a jdu dát do reky chladit zbytek Janina vína na cestu. Kolem tretí hodiny odjízdíme zpet do Prahy.