---

Sasa zacala: "Pojedme nekam na hory, je mi jedno kam, nekde poblíz, trebas Rakousko, Slovensko, ..." (no víc toho tady kolem holt nemáme :-)). A jelikoz jsem slýchával, ze nejvetsí divocina bez lidí je ve Slovenském rudohorí, vyrazili jsme tam. Kdo to na Slovensku moc nezná, tomu se, pro lepsí predstavu, urcite bude hodit mapa s nácrtkem nasí cesty. Mapa: 136 Volovské vrchy - Kosice, Mapa: 125 Volovské vrchy - Krompachy a nakonec Mapa: 124 Slovenský ráj.

Ve stredu jsme se Sasou sesli kolem pul deváté na nástupisti c. 11 a cekali na príjezd autobusu spolecnosti Student agency . Po deváté jsme vyrazili a já hnedka zacal pokukovat z okénka po bourkách, které nás meli provázet celou cestu, podle predpovedi na Medardovi. Bohuzel zádná velká svetelná show se nekonala, jen jsme meli moznost celou noc sledovat nepretrzitou sérii pohádek, pri které byla zakázána konzumace vlastních alkoholických nápoju, tak pozor na ne :-).

Asi by stálo za zmínku, ze jsme meli velkolepé plány, dojít za pet dní z Kosic az do Brezna a to pres Volovské vrchy, Slovenský ráj, Muránskou planinu a nakonec pres Veporské vrchy. Asi je z predchozí vety zrejmé, ze jsme nás plán trochu pozmenily (zkrátili) a tak nám Muránská planina a Polana zbyly na príste.

Dnes skutecne zacal nás výlet/pochodák. Nejprve bylo treba se zorientovat na autobusáku a trefit správný smer. Dá se ríct, ze Sasa ve spolupráci s cernobílou kopií mapy a kompasem, tento úkol zvládla bravurne, ba co víc, jeste me provedla historickou cástí mesta a nejen jí.

Po krátké snídani na pokraji mesta, jsme jeste trochu premýsleli o bivakování na místní loucce a prejmenování akce na neco ve stylu "Kosický bivak", ale pak uz jsme se vázne schopili a vyrazili do nelehkého terénu. Rozcestník totiz hlásal neco o kopci s výskou okolo 360 m.n.m.

Docela me prekvapilo, ze nás výlet je dost o lesích :-), ale obcas byla i loucka. Kazdopádne pokud by nekdo vymekl uz pred chatou Jahodnou (~600), má k dispozici prakticky nepreberné mnozství prístresku po ceste. Dále pak uz prístresku ubývá, vodních zdroju explicitne spatritelných rovnou od cesty taktéz. Rozhodne doporucuju nabírat vodu na chate Lajoska (~900), nebot zde pobývá velmi sympatický chatár, který se do nás zakoukal (spís asi do Sasi :-)) a pozval nás na panáka. At zije TatraCaj!!!.

Jiz od poledne byl slyset hrmot nekde z dáli, ale chatár tvrdil, ze prselo uz 5 dní a ze dneska uz nebude. V tom se bohuzel spletl, ale nakonec díky tomu jsme zastanovali na výstupní prkenné plose lanovky, kde se naprosto geniálne zapichovaly kolíky :-) a k tomu vsemu se mohla jeste Sasa houpat na sedacce.

Vecer se spustila bezva lijáko-bourka a to se pak pekne spalo. Pred spaním jsme si zdejsí kopce trochu navrsovali vyprávením o zdolávání Elbrusu a podobných kopcu.

Ráno bylo polojasné, drevená prkna stihla oschnout, nez jsme se vyhrabali ze stanu a tak si na nich Sasa nahrívala své kotletky :-). To me privádí k myslence stravy, jelikoz Sasa je vegetarián konzumující pouze kurata, musel jsem své oblíbené vepríky konzumovat jen o samostatných obedech.

Po snídani jsme vyrazili hledat pramen do nedalekého lesíka a k mému prekvapení jsme ho velmi rychle nasli. Pak jsme prosli kolem zavrených cajoven. Po ceste jsme resili filozofické problémy spojené s existencí Boha. Rozhodne se toto téma nedá povazovat za bezkonfliktní, nebot mi jeste stále není jasné co nekomu muze vadit na stastném skromném zivote plného práce která cloveka naplnuje, ale holt nekterí jedinci jsou asi sebemrskaci, ze? (omlouvám se :-))

S destem to nebylo nic moc, nebot odpoledne docela vydatne chlejstalo a jelikoz jsme si nemohli dovolit dalsí "zdrzení", sli jsme i v desti. K veceru jsme dorazili do lázní Stos-kupele, kde jsem dostal narízeno sehnat vodu. Sel jsem tedy vec vyjednat do jednoho domu, kde mi vrátný s potmesilým úsmevem sdelil, ze se jedná o uzavrenou spolecnost a ze mi vodu jiste dají na hlavní recepci, daly, ale nejak divne se koukaly :-).

Sasa mezi tím "pripekla" cínu (promin, no) a za chvilku uz nám lezela v brísku. Vecer jsme budto vyplnily filozofováním, nebo "navrsováním".

Pocasí se konecne uklidnilo, zrejme jsme si udobrili ducha hory (no já s ním vcera vecer mluvil na téma susení mokrých vecí, tak nám tedy vysel vstríc). Takze jsme si mohli v klidu vychutnávat lesíky a louky a ze jich tu teda je.

Zrovna kdyz jsme resili nejaké problémy ekologického farmárství, tak jsme pod kopcem Osadník zapomneli zabocit a tak asi po kilometru prisla na radu, metoda "prímého zdolávání" kopce, coz jsme si v tomto terénu mohli dovolit. Na vrchu jsme pri pohledu do louze, trochu resili, zda se nepokusit ji dostat do flasky, nebot plánovaná studne se ukázala býti spíse vrcholem.

Pod kopcem Pipitka nase krize prerostla vsechny meze a my si napoustíme do flasky destovku ze vcerejsí bourky. Po ochucení tangem, by ani zkusený vodohospodár nerozpoznal obsah láhve od kvalitní pramenité vody. :-)

Tesne pod Pipitkou dostala neznejsí pulka nasí výpravu ránu do sebevedomí, kdyz dva turisti povídali a prstem pri tom ukazovali na Sasu: "Ta??? Na Skalisko dneska nemuze dojít, leda ze byste sli az do setmení." Na jednu stranu rozhorcená, na druhou stranu jsme na Skalisko dosli témer potme :-), ale aspon jsme meli docela humorné téma a Sasa jim muze poslat pohled, ze to dokázala.

Docela krizi jsme meli v Uhornianskem sedle, kde jsme uvazovali zda neodstopovat na Muránskou planinu, nebo zde zakempovat, ale nakonec zvítezila touha ukázat tem Slovákum, ze na to Skalisko dojde. Dokonce jsme si zacali zpívat, aby nám cesta lépe ubíhala.

Na Skalisku jsme potkali dva hochy, jez se snazí prejít celou cervenou znacku, jez merí neco pres 600km, myslím, ze to byli docela nadsenci. Voda je tam az na chate, coz je 15 min dolu a 30 min nahoru. Trochu se nám kabonilo, tak z siráku nebylo nic. K veceri jsem uvaril nejakou kurecí konzervu s rýzí, byly toho asi dva esusy a tak jsme to konzumovali jeste ráno. Vecer jsem chtel zase filozofovat, ale bylo pozde a mel sem toho plný kecky, takze jsme sli spát.

Pocas byl celkem supr, trochu me bolela achilovka, ale nic strasného a tak jsme pomalu razili do Slovenského ráje. Terén se obcas zmenil, ale nic zásadního, co by stálo za rec. Az odpoledne jsme dosli k chate Stromis, kam podle nasí mapy nevede cervená, ale asi se lecos zmenilo. Kazdopádne pod chatou je moc pekná studánka, takze je moznost doplnit zásoby vody. Náhradní varianta cesty, ale vede po osklivé vrstevnicové klikaté ceste a pochod na prímém slunci z ní delá pekný vopruz.

Pak ale dojdete pod kopec Ostrá a tam vás prímo oslepí svojí krásou rozkvetlé louky. Oslepily nás tak moc, ze jsme dosli jen asi kilometr za Ostrou a tam se utáborili na louce s výhledem na Královu Holu. Pro vodu jsme sli k potoku, sel jsem se Sasou, abych jí i pres její samostatnost, nemusel pak celý vecer hledat po lese :-). (zase jedna malá omluva)

Vecer pod sirákem byl vrcholem romantiky, ale clovek si musí odmyslet neustále útocící komáry na muj ksicht a pak taky rozkvetlá louka není rájem pro alergika.

Ráno mi nepretrzite teklo z nosu a tak jsem byl lehce nevrlý. Dosli jsme k nádrzi Palcmanská masa, ale jelikoz jsme chteli dojít az do Telgartu nesli jsme prímo k ní. Vodu jsme pak doplnily u nedaleké chaty a pak uz se jen kochali krásami okraje Slovenského ráje.

Obed se konal az na Cuntave, kde taky k nasemu prekvapení koncí cervená na ukazateli. Kousek za Cuntavou jsme potkali nase dva hrdiny krácející po cervené znacce a pak uz jsme klesali k silnici k pramenu Hronu. Pak uz to bylo jen asi pul hodinky po silnici do vysneného Telgartu.

Autobusem jsme se presunuli do Brezna, kde jsme zbylých 5 hodin prosedeli v hospode, popíjejíc bazanty, obcas neco konzumujíc a pak sem taky konecne kreslil obrazy a na základe toho Sasa analyzovala moji osobnost. Myslím, ze to dopadlo dobre az na toho hada, ale hadi jsou vzdycky zákerný. :-)

Zpet do Prahy jsme jeli autobusem se spolecností Tourbus, kde jsme pozorovali znacne odlisný prístup ridice k cestujícím. "Sedni si kam chces, jen nech volnou tu petku v zadu". Pri príjezdu do stanice se neloucí s cestujícími, ale proste zakricí: "Zvolen". Batozinu je treba do zavazadlového prostoru trochu víc naslapat, ale mel jsem z nej docela dobrý pocit. Ale hlavne pri ceste zpet se spustila prímo hororove dramatická bourka. Blesky osvetlovaly ztemnelou krajinu, lítalo to zleva, zprava, no proste mazec. Skoro se az nedalo spát, vid Saso :-).