Inspirován Dušanovým deníčkem zavádím deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Poprvé jsem tady použil javascripty.
Po příjezdu z hor jsem doma zjistil, že si nemůžu mýt ruce v umyvadle, neboť mamině do odpadu spadla korunka při čištění zubů.
Sifon pod vanou od doby jeho prvního sestavení nikdo nerozmontovával, takže to byla síla. Po třech čtvrtinách hodiny jsem to vzdal a musel si zajet k babičce půjčit sikovky, to jsou takové zahnuté nastavitelné kleště, něco jako hezčí hasák. Pak to šlo. Zub hned vytekl i se zbytkem vody a kalem. Sláva - to bylo štěstí za dva tisíce.
Byli jsme na horách, bylo tam báječně. Až na dva dny a odjezdovou sobotu pořád sluníčko. Spousta sněhu, stopy projeté. Jenom když jsme byli na Klínovci, nebylo vidět ani na sto metrů. Ale i to je hezký zážitek.
Nadto jsem tam vyhrál turnaj v ping pongu proti Daně, Báře a Jirkovi H. (posl. dva jsou z ÚFALu MFF UK).
Také jsme se s Danou mrkli na Dušanovy rébusy. Nařešili jsme Patlamovu šifru, já ji doma pak dořešil, stejně tak jsme nařešili Hnusnýho bubáka raka, ale nedořešili.
Tak vážně jedeme. Na Mariánskou (u Jáchymova, Krušné hory). Týden tu teď nebudu.
Včera jsem byl na přednášce Petra Pavlíka, která se jmenovala "Řetěz závislého vznikání". Pavlík zpravidla povídá o buddhismu, ale hezky lidsky a srozumitelně a nepředpojatě, z vlastní zkušenosti.
Prvně jsem byl na Pavlíkově přednášce někdy před pár lety, to bylo ještě v Městské knihovně před její rekonstrukcí, a to jsem byl opravdu uchvácen. To ještě nepovídal o buddhismu. Tenktrát měl takové povídání o tom, jak to asi vypadalo v Evropě před příchodem křesťanství. Nijak obecně, vyprávěl o tom, jak obyčejná pohanská babička Jága denně vzývala ta svá božstva a odevzdávala se tomu nejvyššímu, co znala a uměla si představit.
Byla to hodná babička, tahle Jága. Pro lásku k těm bohům, nebo, kdo ví, možná pro lásku k lidem, v běžných denních situacích, vzdávala se zloby, nevraživosti, zbytečných tužeb a špatných úmyslů, vždy v tu chvíli, kdy si jich všimla.
Aspoň jedno malé vzdání denně, aspoň jednu malou jágu denně bychom měli dělat, říkal Pavlík.
:-)
A v sobotu jedeme na hory! V pátek dělá Dana dvě zkoušky najednou, tak jí držte palce.
Taky nemáte rádi, když se chcete na tržnici u stánku s oblečením porozhlédnout, co tak mají, a hned k vám přijde vjetnamka a ptá se, co si přejete, reaguje na každý váš sebemenší podnět další nabídkou, vychvaluje, jak je to dobré a levné zboží a jak vám padne a sluší, apod.? Mne to zpravidla znechutí a odejdu dřív, než si mohu něco prohlédnout. Jejich škoda. Třeba bych si i něco koupil, kdybych si to mohl vybrat v klidu.
Občas se taky stane, že jakmile vyzkoušíte pár věcí a odmítnete je, začnou být prodavači velice nepříjemní. Kdyby nebyli tak levní, už bych tam nikdy ani nepách'.
Málem jsme si tak dneska s Danou koupili větrovky na běžky, abychom měli stejné, ale když jsme konečně našli pěkné, tak neměli moje číslo. Jenom S a M. Škoda.
Byl jsem teď nemocný asi týden, pořád mi není nejlíp. Ale od 22.1. do 29.1. chceme jet s Danou na hory, to by mě moc mrzelo, kdybychom já nebo ona byli nemocní. Nejradši bych ještě zůstal doma, ale tady v práci je moc práce, takže jsem musel přijít.
1. ledna jsem se byl s maminou podívat na ohňostroj na náměstí a byla to bomba.
Chvilkami jsem se smál radostí, chvilkami skoro plakal dojetím.
Náměstí bylo narvané k prasknutí a ohňostroj byl nádherný.
Když jste odtrhli oči od krásné podívané nad hlavami a podívali se dolů k místu, ze kterého světlice vylétávaly, uchvátila vás obrovská rychlost, jakou byly vystřelovány do veliké výšky.
Po skončení, když se náměstí trochu uvolnilo, jsme se šli podívat, odkud se to střílelo. Velké ohrazené místo u muzea, uprostřed něj asi čtyři divné krabice, zřejmě z nich se střílelo.
Byl to opravdu jeden z nejsilnějších zážitků posledních let. Tleskalo se.