Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
V sobotu jsme s Danou byli na Troskách. Konala se tam jakási historická akce při příležitosti otevření opravené věže Baba. Panna je nepřístupná i nadále.
Opravili to krásně, vedou tam bytelné dlouhé schody.
Ale od začátku.
Přijeli jsme vlakem do blízké zastávky a vyrazili na Trosky. Bylo horko a svítilo sluníčko. Ještě ve vesnici jsme si v jedné zahradě koupili košík výborných jahod.
Přešli jsme malý potok.
Když jsme přicházeli k Troskám, nejprve jsme uslyšeli dobovou hudbu. U brány hrála pětičlenná kapela moc hezky pěkné písničky. Hned vedle byl stánek s občerstvením, u něho opékali nějaké maso a klobásy.
Za branou jsme zaplatili malé vstupné se slevou za dvě jahody a s důvěrnou informací, že večer bude ohňostroj jako překvapení, jsme prošli dovnitř.
Byly tam další stánky, ne mnoho. Dost lidí, ale ne příliš mnoho. Nejdřív jsme šli na Babu, tam jsme se dozvěděli pár pověstí z historie a pár informací o opravě hradu. Pán byl zasvěcený, zřejmě byl součástí týmu restaurátorů a také asi hlavní organizátor této akce.
Na Pannu se jít nedalo, jen pod ni.
Pak jsem si konečně dal tu klobásu, Dana snědla rýži s ovocem (i s jahodami - mňam), navzájem jsme si to záviděli.
Přišla hodina klání rytířů. Vzal jsem Danu na koně a dívali jsme se.
Začalo se smrákat, i když bylo ještě odpoledne.
Rytíři bojovali udatně, někteří čestně.
Dost se setmělo.
Padly první kapky.
Našli jsme si místo v průchodu vnitřními hradbami.
Začalo pořádně pršet.
Lidi zdrhali do aut - kdo měl.
Sedli jsme si na sbalené karimatky a přikryli se pončem. Batohy jsme přikryli igelitem.
Vítr sílil.
Déšť sílil.
Lidé zmizeli až na pár jedinců.
Začaly lítat kroupy.
Začalo nám zatékat do ponča.
Bouřka, vichřice, kroupy, mokro, chladno. Ale téměř suché boty.
Po třech čtvrtích hodiny se počasí uklidnilo a jen drobně krápalo, až pak úplně přestalo.
Danin batoh promočený.
Na Troskách skoro nikdo nezbyl. Někteří účinkující měli stany - některé stany vydržely. Scéna pro divadlo nevydržela.
Snad všichni balili - akce končila.
Vydali jsme se zpět k vlaku. Zem v lese byla pokrytá listím, jehličím a větvičkami.
Mrtvý ptáček.
Hromádky krup.
Větve na zemi.
Keře skoro bez listí a bez květů.
Spadlý strom. Další a další. Možná blesk, možná vítr, jednomu stromu to urvalo horní půlku a další šly jako domino. Stromy porážely stromy. Cesta byla zavalená. Všude vonělo dřevo - jako krev.
Z vesnice jsme slyšeli sirény hasičů a motorovou pilu.
Ve vesnici zničené zahrádky, brambory, jahody.
Přešli jsme hnědou prudkou řeku valící se jen tak tak pod mostem.
Strom padlý na plot a do zahrady, kde jsme kupovali jahody.
Lidi odklízejí stromy ze silnice.
Před nádražím jsme potkali dva železničáře na obhlídce, kteří nám řekli, že trať je podmáčená a že vlak nepojede.
Na nádraží byly asi tři ženy, které kroupy zastihly pod širou oblohou. Mokré a zmrzlé. Nejmladší měla holá lýtka plná červených skvrn.
Šli jsme na stopa.
Kdosi nás svezl do Turnova. Na nádraží v Turnově nešel proud a v informacích nám milá a ochotná slečna vyhledala v jízdním řádu, že ten den už do Slaného ani do Prahy nic nejede.
Zavolali jsme mému tátovi a domluvili se, že přespíme u něj (v Mladé Boleslavi).
Vrátili jsme se na nádraží a čekali na vlak do Boleslavi.
Po chvíli hlásili: "Nastupujte do opožděného spěšného vlaku do Prahy Hlavního nádraží..."
Přespali jsme u táty a ráno nás táta odvezl do Slaného, protože měl cestu na Kladno.
Nemáte někdo doma myš, kterou byste mi mohli půjčit? Tu svou jsem dlouhodobě půjčil svému synovci, kterému ta jeho nefungovala. Je to věc, kterou nechci kupovat, i když stojí malinko, protože ten svůj počítač doma skoro nezapnu.
I když zvažuji, že celý svůj počítač půjčím svému synovci, takže vlastně tu myš asi nepotřebuji.
Včera jsme s Danou byli na Muži na Měsíci, nejnovějším to Formanově filmu. Pěkné. Líbilo se nám to. A ten Carrey nebo jak se píše tam byl fakt dobrej. Také jsem konečně viděl Dannyho de Vita v něčem vážném.
Dneska ráno mi Vítek v autě řekl, že o víkend byli na Misi na Mars a že to bylo realisticky natočeno a že se mu to líbilo. Předtím jsem váhal, jestli na to jít, teď už to vypadá velmi nadějně.