Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Včera brzy dopoledne šel průvod asi 500 až 1000 demonstrantů dolů Nerudovou ulicí, viděl jsem je z okna z práce na Malostranském náměstí. Spousta z nich měla přes obličeje šátky, nechápal jsem důvod, pochopil jsem ho později. Měli převážně italsky psané transparenty pomalované komunistickými znaky (důvod mi také došel až později) a provolávali něco italsky.
Po poledni jsme se s Danou byli podívat na Náměstí míru, kde byla dopoledne demonstrace. Většina demonstrantů už byla pryč. Zbyla tam skupinka stolečkářů s letáčky a skupinka DJů, kteří pouštěli nějaké tuc-tuc na asi milión decibelů z velkých repráků, kterými tam před kostelem disponovali. Vzali jsme si letáčky, jeden jsem přečetl, byla to taková komunistická propaganda za bezodkladné a bezpodmínečné oddlužení všech rozvojových zemí; aha, část demonstrantů jsou opravdu komunisti, proto ty srpy a kladiva na transparentech. Po celém náměstí ležely spousty papírů - bordel.
Později odpoledne jsem jel domů metrem. Kvůli demonstrantům metro C skoro nefungovalo a metro A nestavělo ve stanicích Staroměstská až Náměstí míru. Pán s bílou holí byl nemile překvapen, že byl nucen vystoupit až na Malostranské.
Pak jsem viděl v televizi, co se dělo poblíž sjezdového paláce a v noci na Václaváku. Ještě víc jsem vůči demonstrantům zanevřel. Škoda, že policie nezasáhla razantněji. Proto měli demonstranti šátky přes obličeje - aby je nešlo identifikovat např. podle natočených záběrů, jak demolují výlohy, auta a jiné věci.
Prý to byli především cizinci. Dost rozdíl oproti demonstraci převážně Čechů u Vyšehradu, kde na policii házeli kytky.
Dnes ráno v půl osmé jsem se šel podívat na Václavák. Technické služby makaly celou noc, náměstí bylo uklizené, jako by se tu nic nestalo.
Prošel jsem je celé odspodu nahoru a po druhé straně zpět. Vlevo byly rozbité výlohy čtyř podniků, a to McDonald, IPB, nějaký butik a nějaké snad klenotnictví. Vpravo pak jen KFC. Střepy nebyly mnohde ještě úplně zklizeny. Sebral jsem si jeden střípek od toho butiku a jeden od KFC.
V poledne jsme se s Danulkou šli podívat opět na Náměstí míru, na Internetu hlásili, že je tam asi 300 demonstrantů. Raději bychom šli někam ke kongresovému paláci, ale Dana neměla tolik času - jen přes oběd v práci.
Náměstí bylo uklizené a na prostranství před kostelem asi těch 300 demonstrantů. Byly to hloučky, malé skupinky a jednotlivci, které nikdo v tu chvíli nekoordinoval. Postávali a čekali. Téměř samí cizinci. U jedněch Dana říkala, že mluví španělsky.
Uvidíme, co se ještě stane. Hlavní skupina agresivních Italů prý odjela hned ráno zpět do Itálie. Prožili si dobrodružný výlet do Čech, kde měli připravené skvělé ubytování a strategické centrum na Strahově, dopravu zvláštními tramvajemi, beztrestně si zařádili a teď zase domů. Neumím si dost dobře představit opačnou situaci, jak Češi jedou do Benátek nebo do Říma rozbíjet výlohy v rámci protestů proti čemukoliv. Asi by nám to tak snadno neprošlo.
Já jsem čekal, že protesty a demonstrace budou mnohem menší a že přípravy jsou zbytečně rozsáhlé. Neměl jsem pravdu a demonstrace byly velké (a to možná není ještě konec). Stejně ale nechápu např. to, proč ministr Gross potřeboval tak nutně rychle přezbrojit policii (staré pistole za nové) ještě před měnovým fondem, aniž by na to v našem rozpočtu byly peníze, když teď policie stejně zbraně nesmí použít. Jako v celé naší politice a i jinde, spousta lidí se snaží přihřát si svou polívčičku při jakékoliv události.
K požadavkům demonstrantů: Od začátku mi nebylo jasné, co chtějí. MMF a SB mi přišly jako prospěšné instituce. Až teprve po pečlivém pídění se ukázalo, že mezi demonstranty je skutečně několik těch, kteří vědí, co to je MMF a SB, a jsou schopni zformulovat nějaké konkrétnější požadavky. Ale i u těchto mám pocit, že jsou nesmyslné a jsou cítit komunistickou propagandou.
Minulých asi deset dní jsem nemohl přistupovat ke své webovské stránce. Prohlížet ji šlo, ale měnit ne.
Problém byl v tom, že počítače, ke kterým jsem se připojoval, byly přejmenovány, aniž by na to obyčejní uživatelé byli upozorněni.
Sláva, nová jména vím a mohu opět psát na svou stránku.
Blokády silnic nebo čehokoliv, vedoucí k postižení široké nezainteresované veřejnosti, mi velmi vadí. Líbí se mi, že v Německu jsou zakázané.
Já bych na ně poslal armádu. Aspoň by k něčemu byla.
Co je mi po tom, že někdo chce vládu přinutit, aby jim dala peníze či snížila daně? Ať si demonstrují před budovou vlády nebo posílají petice nebo stávkují. Ale ať neblokují veřejné komunikace.
Vadilo mi to u nás, když blokády dělali zemědělci. Ať jdou od toho, když jim zemědělství nevynáší. To je jako kdybych já napsal program, který by ale nikdo nechtěl ode mne koupit, protože bych ho prodával draho, a kupovali by raději jiný, levnější výrobek. Taky nejdu za vládou a nechci po ní, aby zakázala prodej jiných progamů než je můj, sice možná stejně kvalitní, ale drahý. Je to postavené na hlavu.
Stejně tak autodopravci. Jestli jim nafta přijde drahá, ať zdraží svoje služby. Pokud zdražit nesmějí a v rámci daných pravidel nejsou schopni vydělávat, ať jdou dělat něco jiného.
Bane, není to asi tak jednoduché, ať třeba stávkují a jinak protestují, ale ne tím, že budou omezovat provoz na veřejných komunikacích. Dal bych jim za to pokuty, a kdyby neuhli, tak bych jim ty kamiony odtlačil ze silnic tankama.
Ve Francii jim vláda ustoupila a hned se to jako lavina rozšířilo do dalších zemí. Doufám, že v té Anglii premiér vydrží.
Chci říct, nevím, jestli jejich požadavky nejsou oprávněné nebo rozumné, ale způsob, jakým si vynucují jejich vyhovění, je nepřípustný.
Kolem Temelínu je také velmi trapná situace.
Za prvé, co si dovoluje Rakousko a jeho vláda, je nafoukanost a drzost. Co je nám po tom, že oni odbourávají jadernou elektřinu? Jejich chyba a hloupost. Jaderná elektřina není žádnými mezinárodními ustanoveními seznána závadnou. Nemají žádné právo nás omezovat. Bezpečnost, to ano. Ale to je vše, co mohou žádat.
Jaderná elektřina je elektřina budoucnosti, jestli si v Rakousku myslí, že mají dost uhlí, jednou to tak určitě nebude.
Za druhé, odbory v dolech na severu Čech si stěžují, že díky spuštění Temelína klesne těžba hnědého uhlí a lidé z dolů budou bez práce. Chápu, nezaměstnanost je problém, který se musí řešit, ale jinak je to přece pozitivní změna! Ti lidé mohou pracovat v nějakém méně těžkoprůmyslovém oboru! Máme tisíce nových pracovních sil! Ušetříme uhlí a životní prostředí!
Zrovna před týdnem jsem četl, že jakási firma (či výzkumný ústav) přišel na novou, velmi uspokojivou metodu ukládání jaderného odpadu, tj. vyhořelého radioaktivního paliva z jaderných elektráren.
Na dnešek jsme plánovali odjezd do Itálie.
Vymysleli jsme báječnou trasu: Nejprve k jezeru Garda, tam jsme chtěli do Gardalandu (asi největší zábavní park v Itálii), do hor a koupat se. To jezero je šedesát kilometrů dlouhé, jsou na něm vlny skoro jak na moři, ale voda je sladká, kolem jsou dvoutisícovky, ale samotné jezero je nízko nad mořem.
Potom jsme chtěli popojet do Benátek a někam poblíž k moři a potom domů.
Nejdříve jsme mysleli, že pojedeme naším autem. Ale to mi mamina nakonec nepůjčila, takže jsme to převymysleli na autobus. Nakonec jsme nejeli nikam, protože Daně není pořád dobře a zrovna se to zhoršilo. Auto by nám nakonec mamina půjčila, ale ani tak to nešlo.
Mapy ale máme koupené a cestu zhruba vymyšlenou, takže snad už na jaře vyrazíme.
Jakub Judl zase odjel. Nakonec jel do Francie na sklizeň vína. Později se asi přesunou do Itálie na japka.
Danulka šla dneska prvně do ročního denního pomaturitního studia španělštiny ve Státní jazykové škole.
V sobotu večer jsme si s Danou řekli, že bychom mohli jít spát ven. Byla už tma a mně se nechtělo až na Vyhlídku, takže jsme šli jenom na Hrášek, tj. na cvičák.
Našli jsme si za světla svíčky celkem rovné místo, ulehli a já prý hned usnul.
Probudil jsem se asi po čtyřech hodinách. U hlavy a kolem krku jsem měl mikinu, kterou jsem Daně večer půjčil pod hlavu. Nepřemýšlel jsem, kde se tam vzala, ale zabalil jsem si do ní hlavu, protože foukal vítr. To pomohlo, ale začalo mi být nepohodlno (tvrdá zem apod.). Vypadalo to na převalování se až do rána.
Pak začalo krápat. Bylo to málo, tak jsem čekal. Vzbudilo to Danu, řekla mi, ať vezmu pončo z batohu u mne a přikreju nás jím. To jsem udělal, ale přál jsem si, aby začalo pršet víc, aby Dana řekla, že půjdeme raději domů. Já to říct nemohl, protože bych byl cimprlich, ale hlavně proto, že jsem věděl, že Dana se moc ráda budí ráno venku, což já ostatně také.
Dana to naštěstí řekla brzo, a tak jsme šli. Bylo to blízko (díky mé večerní prozíravé nechuti jít na Vyhlídku). Díky tomu jsem se té noci dobře vyspal, protože jsem spal krásně až do rána (v pohodlí na matracích).
Pak jsme se bavili o té mikině. Dana mi do ní v noci zabalila hlavu, protože foukal vítr, zavázala mi ji pod krkem a já se přitom ani neprobudil.
Tak vidíte, že nemám v nadpise pravopisnou chybu!