Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Právě padají za oknem největší vločky, co jsem kdy viděl. Je to jako z pohádky.
Na dálnici ze Slaného do Prahy byly ovšem problémy. Jeli jsme to hodinu a půl. Často se jelo jen v jednom pruhu, druhý byl zasněžený. Potkali jsme dva pluhy, ale účinek moc neměly. Jedno auto s náhonem na přední kola jelo dokonce pozadu! To jsem ještě neviděl.
Kdo znáte skupinu Jablkoň, víte, že je šílená. Dneska jsme s Danulkou a dalšími lidmi byli na jejím koncertě v Malostranské besedě.
Já viděl Jablkoň už dříve, a to dvakrát v Dividýlku ve Slaném. To s nimi ještě hrál bývalý bubeník Ivan. Dana je ještě neviděla, i když slyšela pár písniček.
Jako pokaždé to byl velký zážitek. Oběma se nám to líbilo, i když já hodně lituji, že s nimi už nehraje ten Ivan. To byl šoumen možná převyšující šoumenství hlavního zpěváka skupiny. Nový bubeník se snaží a není špatný, ale Ivan to není.
Večer v devět hodin jsme s Danou a s její sestrou Evou a s jejím klukem Karlem šli na diskotéku, pořádanou v Atlase rádiem Relax, kam měly zamilované páry vstup zdarma. Bál jsem se, že neprojdeme testy, ale dobře to dopadlo.
Dana se bála, že tam bude hrozně narváno. Přišli jsme tam a byli jsme tam jediní. Přímým přenosem do rádia tam moderoval DJ z rádia Relax a nikdo tam nebyl, už asi hodinu.
Nakonec během dalších dvou hodin přišlo asi třicet lidí.
Bylo to hezké, hrál na přání a docela hezky, nebylo to moc nahlas a soutěžilo se o ceny.
Dana vyhrála prezervativ (správně zodpověděla otázku, kteří aspoň dva lidé mají nebo umřeli na AIDS). Byla v rádiu.
Provalilo se, že neumím tancovat, tedy disko. Valčík, který jsme si nechali zahrát na přání a jediní tam zkoušeli roztancovávat ostatní, nám skoro vůbec nešel oběma, ale víc nešel Daně. Zapomněla totiž kroky.
Na Danu i na Evu se provalilo, že umějí takové to vlnění na latinskoamerické rytmy podobné břišním tancům. To byla podívaná!
Dneska cestou z práce jsem v metru našel prstýnek, zlatý, takový, co se dává na svatbě. Než jsem ho zvedl, přemýšlel jsem, jestli ho tam nemám nechat, jestli je možné, že se pro něj majitel vrátí. Ale přišlo mi to krajně nepravděpodobné a jistě by ho sebral někdo jiný. A majitele se nedopátrám.
Takže jsem si řekl, že si ho nechám. Zvedl jsem ho, ale nechtěl jsem ho hned strčit do kapsy, kvůli lidem okolo. Tak jsem si ho chvíli prohlížel v prstech, když najednou mi vyklouzl, odrazil se mi od špičky boty, cinkl o zem a skutálel se do kolejiště.
Hm, to mi patří.
Dneska jsme pozdě vstali a ještě později vyšli z Danina pražského bytu. Tramvoškou jsme dojeli k Hradu a tam se šli projít do Jeleního příkopu. Jeho východní část byla (aspoň z malostranské strany :-) zavřená, ani není tak hezká, ale západní část byla otevřená a svítilo sluníčko. Moc se nám tam líbilo, zvláště když jsme se vyškrábali do kopce na severu, kde je jakási terasa jako vyhlídkové místo a kde bylo opravdu krásně. Centrum Prahy a jak klidné. Ptáci zpívali, příroda kolem nás a sluníčko a teplo.
Včera jsme chtěli jít s Danulkou na povídání a promítání o Mexiku, do Růžové čajovny. Jenže už neměli lístky. Tak jsme si koupili aspoň lístky na budoucí přednášku o Egyptě na 22. března asi.
Pak jsme místo toho šli do kina na film Trosečník s Tomem Hanksem.
Celkem to ušlo. Teda vlastně nevím. Dojem z filmu byl dobrý, ale ten film byl celkem bez nápadu, ani nebyl nijak zvlášť dobře natočený.
Dobrý dojem je způsoben spíš tím, že ve mně zanechal představy opuštěnosti hlavního hrdiny.
On vlastně celou dobu pobytu na tom hnusném ostrově živořil. Ve filmu není ani chvilka nějaké pohody. Ten ostrov byl opravdu hnusný. Štastný Robinson, že měl tak báječný ostrov.
Špatný nebyl konec filmu, kdy se hrdina vrací zpět.
Nejpůsobivější scéna je asi pětiminutové padání letadla a únik z místa katastrofy. Zmatek, zděšení, neví se, co se děje, hluk, šok, bezmocnost, to bylo hezké.
Jo, Tom Hanks byl docela dobrej.
Film jsme viděli ve Slovanském domě. Není to tam špatné, je to tam celkem dobré, ale vůbec to není taková bomba, co jsem slyšel od lidí. Prostě normální dobře rekonstruovaná budova. Kinosálů je tam spousta a je dobře vidět a sedačky jsou pohodlné a vysoké, že si i já opřu hlavu. To se mi líbilo.
S Danulkou jsme se asi před měsícem bavili o tom, co si myslíme obecně o sexu ve třech.
Nejdřív jsme oba řekli, že to by se nám v žádném případě nelíbilo.
Ale pak jsme o tom ještě přemýšleli, zkoušeli si to představovat a dospěli jsme k jinému názoru, celkem shodnému.
Ale abych mluvil raději jen za sebe. Myslím si, že nezávazný sex nemusí být nic špatného, pokud člověk žije v prostředí, kde je to běžné, pokud oba účastníci jsou srozuměni s nezávazností a pokud člověk není nevěrný někomu, komu by to vadilo.
A sex ve třech? Rozhodně to může být intenzivní a zajímavý zážitek. A spatřuji jeden zásadní rozdíl oproti sexu ve dvou. A to zcela jasnou nevztahovost. Při sexu ve třech nemůže vzniknout pocit závazku. Při sexu ve dvou je vždycky možnost, že to někdo z těch dvou vezme vážně.
Na závěr bych chtěl upozornit, že úvahy byly teoretické a nemám v úmyslu něco takového praktikovat ve skutečnosti. Nežiji v takovém prostředí, nebyl jsem tak vychováván a nemám na to chuť.
Během své nemoci jsem přečetl řadu knih. Mimo jiné i Les mytág od Roberta Holdstocka. Líbilo se mi to. Po dlouhé době mě nějaká krásná literatura tolik vtáhla a nepustila, dokud jsem to nedočetl.
Naopak Hra se skleněnými perlami od Hermanna Hesse mě hodně zklamala.
Začal jsem chodit do Caledonian School na jazykový kurz angličtiny, úroveň Intermediate. Je to do 20. června, dvakrát týdně hodinu a půl. Vede nás Američan Jon Nelson. Je nás tam deset, ale zrovna dneska jenom sedm nebo osm.
Celkem mě to baví, Jon je zábavný a nejsem tam nejhorší.
Tak moje nemoc s rukama se trochu protáhla. Ode dneška zase chodím do práce, i když ruce mě pořád bolí, ale přece nezůstanu doma navždycky, že? Také mi dneska začíná jazykový kurz angličtiny na Caledonian School, takže to zkusím a uvidíme.
Lituji, že jsem tu nebyl v době, kdy probíhaly události v České televizi. Alespoň dodatečně chci říct, že chování vzbouřených zaměstnanců odsuzuji, svobodu slova považuji za záminku zbavit se vedení, které chtělo prověřovat a dělat změny.
Jejich svolávání demonstrací prostřednictvím televize považuji za zneužívání tohoto média, obsazení velína za nezákonné jednání.
Že nezakročila rázně policie, je výrazem zbabělosti a slabosti našeho systému.
A výrazem zbabělosti a prospěchářství politiků je zvolení pana Balvína dočasným ředitelem České televize. Ze všech kandidátů, kteří se prezentovali v parlamentu, je tento nejhorší. Tragilegrační je jeho odpověď na otázku, co by dělal, kdyby na něj stávkový výbor nějak tlačil. Odpověděl, že by ihned odstoupil ze své funkce.
Osobně bych volil paní Valterovou nebo Bobošíkovou, které by jistě potrestaly hlavní postavy vzbouřenců. Že zůstanou nepotrestáni, všechny výpovědi jsou vzaty zpět a pozastavené výplaty se jim vyplatí, je ostudou našeho právního systému a jako precedens se nám to v budoucnosti nevyplatí.
Trochu mě utěšuje, že nemusím platit koncesionářské poplatky za tuto tzv. veřejnoprávní televizi.
Je nejvyšší čas vypovědět opoziční smlouvu. Včera bylo pozdě. Současná vláda zadlužuje naši republiku více, než si kdo asi představoval. Většinu z ministrů považuji za lidi, kteří opravdu nejsou na svém místě.
Včera mě pobavil ministr zdravotnictví Fišer, když se ho ptali, co říká na to, že lidé trpící velkými bolestmi musejí čekat na protézu kloubu rok i déle. Odpověděl, že je to vlastně dobře, aspoň ten kloub bude sloužit kratší dobu.
Lituji, že předsedou Čtyřkoalice nebyl zvolen Karel Kuhnl, myslím, že je tak odpudivý, že by aspoň Čtyřkoalici klesly preference.
Naopak chystané zvolení Špidly šéfem soc. demokratů mě těší. Člověk, který nás asi připravil o 180 miliard násilným prodejem IPB, jistě nebude budit důvěru voličů. Říkám si, kolik tak za ten prodej a nesmyslné státní záruky mohl dostat, asi tak miliardu?
Myslím, že je potřeba volit ODS. Ne, že by byli svatí, to zdaleka ne, ale je to nejmenší zlo. Je potřeba, aby výrazně vyhráli volby a sestavili vládu. Škoda, že volby jsou ještě tak daleko. Proto si myslím, že opoziční smlouva by se měla urychleně vypovědět.