Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Koupil jsem si foťák - Canon EOS 3000/EF 28-80 DC.
Vybral jsem si ho, protože to je jedna z nejlevnějších zrcadlovek, která umožňuje kromě automatického focení i manuální a polomanuální režim. Objektiv je také lepší než ten nejhorší. Zkrátka skoro nejlevnější z těch už slušných foťáků.
Poté jsem objevil letáček, že tenhle foťák je v akci - se slevou prodávaný mj. i u Adlera ve Slaném. Takže jsem tam naběhl a koupil ho (za 11990,-).
Ještě mají v té slevě ještě levnější zajímavý Olympus s objektivem s mnohem větším rozsahem, ale bez možnosti manuálního nastavování a zřejmě s horšími parametry.
Akce končí na konci dubna.
Zašli jsme s Danulkou a s mojí maminou a s paní Karakozovou a s Daninou sestrou Evou do divadla na Divadelní komedii. Hrálo to nějaké pražské divadlo.
Paní Karakozová o přestávku odešla s tím, že je to ztráta času. Dokonce už to prý jednou viděla ve Vinohradském divadle, také jen do půlky. Omylem na to teď šla s námi znovu.
Musím říct, že jsem jí dával za pravdu. Ta hra byla mizerná. O ničem.
Jedinými klady byly výkony některých herců (ostatní byli nic moc) a některé vtipy - občas se člověk zasmál (tedy Dana se smála pořád).
Nebylo to nejhorší divadelní představení, jaké jsem viděl, ale bylo dost špatné - tím, jak bylo napsané. Herci, jak jsem řekl, to trochu zvedali.
Velmi příjemně mě překvapili diváci, kteří na konci tleskali (oproti trapnému zvyku) jen málo a herci se vrátili uklonit se jen asi dvakrát.
Myslím, že v děkovačce by mělo být vyhrazeno zvláštní místo pro autora. To by se v tomto případě ozvalo ticho nebo jen velmi vlažný zdvořilý potlesk.
Jinak slánské divadlo je opravené, zvenku je to pěkné, vevnitř jsem byl zklamaný. Především z výzdoby zábradlí balkónů - takové obdélníky na bílém podkladě. Oproti tomu, co tam bylo dříve, působí tohle chudě a studeně. Modré sloupy se také moc nehodí. Jinak celkem dobré.
Sedačky jsou pohodlné a hezké, ale mohli to hlediště udělat víc nakloněné, aby bylo lépe vidět.
Veliký nedostatek spatřuji v záchodcích, které jsou teď hezké, ale v přízemí dámské a v prvním patře pánské. Když chcete jít z přízemí na pánské záchodky, musíte opustit placený prostor a kolem pokladen po schodech nahoru, stejnou cestou zpět. Záchody měly být na každém patře oboje. A oddělené záchody pro postižené jsou k ničemu, protože ty mohou být součástí normálních záchodů, kdyby se udělaly bezbariérové a jedna kabinka se vybavila jinak.
Lampičky na chodbách mají ohyzdné držáky.
Nad jevištěm visí celkem standardní divadelní masky, ale raději bych tam viděl např. znak města Slaný.
Takže s rekonstrukcí moc spokojený nejsem, myslím, že hlasy těch, kdo říkají, jak je to skvělé, znamenají takový maloměstský přístup, kde každá inovace je nevídaná a úžasná. Nebo z toho u některých zaznívá spoluzodpovědnost. Bezpochyby to stálo spoustu peněz a výsledek není tak úžasný.
Zašli jsme s Danulkou a s Kubou do kina na Kytici. Ušlo to, ale žádná pecka to není.
Hezká hudba, dobrá kamera, ale kostýmy se nepovedly - nehodily se do té doby, do oněch poměrů.
Úroveň recitace se lišila u různých herců. Někteří byli dobří, někteří nic moc. Roden např. jenom křičel, někteří zase byli příliš "umělečtí", jiní jako by nevnímali obsah veršů.
Zpracování první básně (Kytice) se mi vůbec nelíbilo. Děti neplakaly a na hrobě vyrostla jiná kytička než mateřídouška (aspoň to říkali Dana a Kuba).
Polednice se také nepovedla. Bydžovská jako matka dost mizerná, Polívka jako polednice nic, celkové pojetí ujeté. Vůbec to nevyjadřovalo strach z neznáma, který jsem pociťoval jako malý, když se řekla "Polednice" nebo "Klekánice".
Dobrá byla v Dceřině kletbě ta dcera.
Fakt je, že člověk se nenudil. Byla to pěkná podívaná. Ale nejlepší z básní v Kytici - Záhořovo lože - tam nedali.
Zase mě bolí v krku a kvůli tomu jsme nejeli na skvělý výlet o Velikonoce do Českého ráje, který jsme vymysleli a který by byl opravdu pěkný. Teď už mě vlastně nebolí, ale ještě dobírám antibiotika.
S Danou a s Kubou jsme byli večer v opuštěné prádelně, která se nachází vpravo od zkratky mezi ulicí tuším Jiráskovou a ulicí vedoucí k Benaru.
Je to několikapatrový dům s dvorem a bylo to opravdu zajímavé, mnohem víc, než jsme čekali. Poměrně složitý komplex místností, vedle připojené další budovy, dá se vyjít i na střechu, odkud se pak dá slézt po požárním žebříku dolů (to jsem vzdal, ale oni to slezli).
Vevnitř je spousta poměrně zachovalých strojů (praček, ždímaček), výtah, jsou tam podivné bazénky a další nepochopitelná místa a zařízení.
VAROVÁNÍ: Přestože okny dovnitř vniká často poměrně dost světla z ulice, místy je tma a některá místa jsou opravdu nebezpečná. Patra bývají spojena dírami v podlaze, v přízemí je asi odpadní hluboká nádržka, za jedněmi dveřmi v patře je můstek a vlevo od něj prostě chybí podlaha - to je zrovna ve tmě.
Návštěvu doporučuji, ale s opatrností a s baterkou!
Báječné místo je myslím v prvním patře, kde chodba končí lítacími dveřmi, za nimi je tma. Sklem ve dveřích je dovnitř vidět jen málo. Když jsme dveře otvírali, strašidelně vrzaly. Za nimi je podivná veliká místnost vybavená zvláštní technikou kdysi sloužící k neznámým účelům (nejspíš ale k praní). Dveře se za námi s rachotem zavřely.
Skvělé místo je také v horním patře, kde stojíte před žebříkem do strojovny výtahu, vpravo od vás je díra po výtahu, o patro níž vidíte střechu kabiny. Po žebříku vylezete a ocitáte se na střeše v malé místnosti se strojem výtahu - a na zdi spatříte klasický obraz z akčních filmů nebo hororů. Stopy jako od krve na zdi, stekoucí v několika čůrcích na zem a vytvořivší loužičku. Je to ale na krev trochu moc červené a nejspíš je to olej.
Odtud vedou dveře s rozbitou, ale použitelnou klikou na plechovou vlnitou střechu. Dveře se poměrně snadno zabouchnou a z druhé strany klika chybí. Pak už je jediná cesta dolů - po onom požárním žebříku.
Byli jsme s Danuškou v Růžové čajovně na přednášce o Thajsku. Byla opravdu pěkná.
Sympatický přednášející, měl to dobře připravené, hezké diáky, ucelené povídání.
Thajsko vypadá jako bezpečná, levná a přitom zajímavá exotická země. Akorát letenka něco stojí, jinak super.
Před přednáškou jsem si v Hudy sportu koupil goretexové boty, polovysoké, pěkné, asi za tři a půl tisíce. Jsem zvědav, jak mi budou vyhovovat.
Chtěl jsem comtecové boty, protože je to prý to samé jako goretex, ale bez oficiálního razítka, přitom levnější, jenže neměli žádné takové, jaké bych chtěl. A tyhle goretexky byly relativně ještě levné. Přitom asi nejlepší z těch všech, tedy podle mých požadavků.
Včera jsme s Danulkou byli na koncertu Devítky v Malostranské besedě.
Nakonec to bylo celkem dobré, ale začátek byl hrozný. Nejprve přišel ten zpěvák z Devítky sám a zahrál Žalmanovu písničku (ona se totiž Devítka s Žalmanem nějak sčuchla, ale naštěstí mají i vlastní produkci).
Pak nahlásil, že vystoupí skupina Telegraf. Aha, takže tohle znamenal nápis na letáčcích "Devítka a hosté".
Telegraf byla rocková skupina se slušnou technikou, příliš exhibicionistickým zpěvákem a nudnými písničkami. Instrumentální pasáže jim občas celkem šlapaly, měli saxofon, v těch světlejších chvílích jsem si vzpomněl, že tuhle muziku mám docela rád, už od dob staré LuiSy buDali.
Devítka nastoupila až po přestávce a to už to začalo být dobré. Hráli hlavně nové věci, většina se mi moc nelíbila, takový folk trpící dechovkovým syndromem a bez nápadu, ale jedna nebo dvě písničky byly zase dobré. A jak říká Danulka, texty mají pořád dobré.
Ta jejich zpěvačka Jindřiška je docela drobná holka, ale když rozbalí ten svůj hlas, tak se mi tají dech.
Z těch známých zahráli hlavně Holku od koní a Julii a Romea.
Měli pohodové vystoupení, seděli tam tři (basák chyběl) v kroužku na vysokých židlích, mezi sebou měli tři svíčky a hezky povídali, když nezpívali.
Dana pak za nimi šla do šatny, nachytala tam toho zpěváka zrovna když se převlíkal, aby se jich zeptala, jestli nevydali nebo nechystají nové cédéčko bez Žalmana. On jí řekl, že chystají a že by mělo vyjít snad na jaře.
Konečně pěkné počasí.
V neděli dopoledne jsme s Danulkou byli na kolech na krátké vyjížďce do okolí Hrdlíva. Já měl svoji starou Esku a Dana jela na horáči. Prohlédli jsme si pěkné parcely na bydlení na kraji Hrdlíva.
Také rybník nám udělal radost. Jeli jsme kolem a je opět plný vody, skoro po okraj podkovy.
Na podzim to vypadalo, že už definitivně vyschne, potok do něj tekoucí netekl a voda ubývala. Ale teď už to zase teče a vody je spousta. Také kachny a další podobná zvířata tam znovu žijí.
Odpoledne jsme vzali ven moji babičku, která už ven skoro nechodí. Sedli jsme si u písku a Danin dvouletý synovec Pavlíček si tam hrál s dalšími dětmi.
Potkal jsem tam bývalou sousedku s dítětem. Ptala se mě, kolik je Pavlíčkovi. Když jsem odpověděl, že nevím, tvářila se divně. Pak mi to došlo a vysvětlil jsem jí, že to není moje dítě.