Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
U Petra Husáka jsme byli v sobotu večer na promítání - vybrali jsme si film "Po čem ženy touží" s Melem Gibsonem v hlavní roli.
Je to celkem pěkný film, oddechovka, ale zábavná. Poslední čtvrtina filmu už je trochu unavená, ale přesto dobré.
Petr má také např. Terminátora 2 - special edition, kde jsou přidány scény, které byly z filmové verze, kterou všichni známe, vyřazeny - namátkou jsem viděl, jak se Terminátor učí usmívat podle naskenované tváře nějakého okolojdoucího muže.
Dále má Vetřelce (2) - special edition, o kterém mi náhodou ten den řekl Králíček, že existuje. Je podstatně delší a rovněž v něm jsou scény z filmové podoby vyřazené.
Když už jsem u těch filmů, před pár dny jsem se pokusil převést nějaký film z DVD na disk a následně jej ztrátově zkomprimovat do MPEG4, aby se vešel řekněme na dvě, tři CD. Jen jsem to zkoušel. Nastavil jsem maximální kvalitu, maximální rozlišení. Asi po hodině jsem to stopnul (za tu dobu se převedla samozřejmě jen malá část filmu) a zjistil jsem, že kvalita je sice velmi dobrá, ale má to háček - výsledný kód byl ještě delší než ten původní na DVD.
V neděli bylo hezky a my jsme si s Danulkou a s Danečkem (pes) vyjeli k vodní nádrži Klíčava.
Auto jsme nechali ve Zbečně a šli jsme pěšky tři nebo čtyři kilometry po malé silničce vedoucí údolím ke Klíčavě.
Kde byl od rána stín, byla na trávě námraza (a to už bylo po obědě). Kam dosáhlo sluníčko, námraza roztávala. Hranice byla rozmazaná a vypadalo to krásně. V údolí je mnoho chat. Říkali jsme si, že by byly docela pěkně umístěné, kdyby se v Klíčavě dalo koupat.
Těsně pod Klíčavou stojí úpravna pitné vody (získávané z Klíčavy), kde se připravuje pitná voda pro Kladno. Pak jsme došli k samotné Klíčavě. Poznal jsem, že jsem tu kdysi v dětství byl na výletě s tátou a později si nemohl vzpomenout, kde to bylo.
Bohužel, v Klíčavě se koupat nedá. To se dá pochopit. Ale co je horší, nesmí se jít ani na procházku kolem ní. Vede tam cesta, ale je zahrazená a jsou tam cedule se zákazem.
Škoda. Klíčava je moc hezká, je v ní dokonce pěkný špičatý ostrov. Chvíli se nám zdálo, že z výběžku na pobřeží se dá po úzkém pásu dojít na ostrov suchou nohou. I dalším návštěvníkům to tak připadalo, soudě ze zaslechnutých útržků jejich hovoru. Ale když jsme asi za dvacet minut šli po hrázi zpět, další pohled k ostrovu ukázal, že předtím šlo jen o optický klam a že kolem ostrova je všude voda (čili je to opravdu ostrov).
Na hrázi jsem se jako obvykle bál té výšky. Vyfotil jsem tam dvě zkažené fotky a šli jsme zpátky. Ještě jsme si zašli po červené kousek směrem na Křivoklát (snad si to nepletu), nasbírali jsme kůru, choruše, mechy, kapradí apod. (Dana se teď věnuje aranžování sušených květin, navštěvuje dokonce jakýsi kurz), pak jsme se vrátili zpět na hlavní cestu a šli k autu.
Dneska večer jsme hráli s Danulkou, Evčou a paní Peteříkovou asi 4 hodiny Dostihy a sázky. Bylo to docela super, pamatuji si, že když jsem to hrál, když jsem byl malý, tak jsme neznali tu část pravidel, popisující sázení na koně, co mají nějaké dostihy. Dnes jsme to použili a je to úplně jiná hra.
Danuška prohrála, paní Peteříková byla třetí a my s Evčou jsme to už nedohrávali, ona na tom byla lépe, tak by asi vyhrála.
Dneska jsme byli s Danulkou v kostelu sv. Gotharda ve Slaném na koncertě Requiem od Mozarta. Potkali jsme tam Zuzku a seděli jsme vedle ní vepředu, i když jsme přišli až skoro poslední.
Účinkovalo asi 70 hudebníků, z toho asi 50 zpívalo a ostatní hráli, především na smyčcové nástroje. Bylo to celkem zajímavé, ale ne dost na to, jak to bylo dlouhé.
Zjišťuji, že ze tří věcí od Mozarta, co si pamatuji, že jsem slyšel, se mi líbí jen Malá noční hudba. Druhá věc byla jakási Strahovská improvizace, což byl hluk bez ladu a skladu, třetí bylo toto Requiem, které mělo pěkné pasáže, ale většinou to byl také hluk (spousta zvuků dohromady, žádný motiv, žádný postup).