Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Jak někteří představitelé Evropské unie pohlížejí na úlohu Evropské unie a na postavení kandidátských zemí v ní, předvedl svými prohlášeními na tiskové konferenci francouzský prezident Chirac, viz citát ze stránek ČTK:
BRUSEL 17. února (zpravodaj ČTK) - Francouzský prezident Jacques Chirac v pondělí večer tvrdě odsoudil kandidátské země za to, že v minulých týdnech zaujaly v souvislosti s iráckou krizí proamerické pozice.
Na tiskové konferenci usoudil, že se chovaly "lehkomyslně", "nevychovaně" a "propásly dobrou příležitost mlčet". Upozornil, že by to pro ně mohlo mít následky. Když se někdo hlásí do rodiny, měl by se s ní napřed poradit, než se připojí k americkému postoji, řekl prezident.
To je příklad toho, jak si Francie přeje prostřednictvím EU získat moc nad kandidátskými zeměmi. Zdá se, že Evropská unie nemá sloužit pro větší svobodu, ale naopak pro větší ovládání. Jsem zásadně proti dalším centralizačním tendencím v Evropské unii. Nechci, aby Česká republika ztratila vstupem do EU svoji suverenitu a dokonce i právo na svůj názor v zahraniční politice.
V pátek večer jsme s Danuškou byli na zimáku na akci Průvan 2003, což byl koncert několika hudebních skupin. Potkali jsme tam spoustu známých a na záchodech netekla voda.
První hráli Kujooni a snad poprvé jsem je slyšel dobře nazvučené. Konečně byly slyšet housle Ivo Horňáka, čelo Uršulína Krejčího a kytara Standy Kohouška. Všechny skladby tak vyznívají mnohem lépe, když se neztrácí žádná z melodických linek.
Jako druhý hrál Trilobeat, a ačkoliv dobře sehraný a se skvělou technikou hry, moc se nám nelíbil. Jednak nemáme rádi zpěv a hru na harmoniku pana Žáka, jednak Jahny Judl zpívá poslední roky trochu štěkavě a stále s anglickým přídechem u 't', 'k' a 'd' a jednak ty písničky jsou si dost podobné. Danuška byla též zklamána ze změny bubeníka, ten ruský, který s nimi hrál loni na valníku, ji nadchnul. Mně osobně se nejvíc líbila písnička, ve které se zpívá "teplota v tvým srdci klesá níž a níž".
Třetí kapelou bylo Sto zvířat. Trochu nafoukaní se mi zdáli. Vyslechli jsme si první písničku, ta byla celkem hezká, pak druhou, to už byla nuda, během třetí jsme odešli na procházku k rybníku.
U rybníka bylo skvěle. Z úplně jasné oblohy svítil měsíc, tři dny před úplňkem. Byl silný mráz, a tak jsem se ani nebál vlézt na led. Sklouzli jsme se párkrát po vyježděné klouzačce, když se náhle z hlubin ozvalo strašlivé dunění a praskání. Utekli jsme z ledu na břeh a už se na něj neodvážili. Na zimák jsme se vrátili na poslední písničku Sta zvířat.
Každá kapela měla 50 minut na produkci a počítám, že 10 minut by mohlo stačit na to, aby nastoupila a dozvučila se kapela další. Ale už od
začátku akce byly přestávky mezi kapelami daleko delší, půl hodiny i déle, a program začínal nabírat nepříjemné zpoždění.
Další kapelou byl Petr Váša a Ty syčáci. Vůbec jsme je neznali a byli jsme překvapeni. Petr Váša (pokud se tak jejich mluvčí
a zpěvák jmenuje) podával úžasný a zajímavý výkon. Ale texty těch písniček mě nebavily, nemám rád texty bez myšlenky, jen tak
naplácané věty či slova, aby se to rýmovalo. A jelikož bylo už ke dvanácté hodině a ráno jsme měli po šesté hodině vstávat (jeli jsme na víkend
k mému tátovi), po několika
písničkách jsme odešli a nedočkali se tak poslední kapely Orly w blotie Europy, kde zpívá Časko a na kterou jsem se těšil.
Včera jsme byli s Danuškou v Růžové čajovně na přednášce o Austrálii. Člověk, který to přednášel, měl talent na focení a také tomu věnoval hodně času (např. jeden kopec tam fotil z jednoho místa během celého dne za různého osvětlení). Spousta fotek by se hodila do časopisů a kalendářů. Ale buď nebyly dostatečně dokumentační a nebo toho v Austrálii moc neviděli, zkrátka nějak nás ta přednáška na Austrálii nenalákala.
Za čtrnáct dní jdeme na toho samého člověka opět do Růžové čajovny na přednášku o několika zemích Afriky.
Včera jsem byl s maminkou, Danou a její maminkou v slánském pinďáku na přednášce kvantového homeopata pana Hrušovského. Očekával jsem tématicky něco trochu podobného jako den předtím přednáška pana Vogeltanze, ale kdepak.
Když přicházel pan Hrušovský, prý se zeptal organizátorky akce, zda jsme připraveni na pravdu. Ona to pak na úvod prozradila. A pak už začal mluvit pan Hrušovský.
Hovořil o tom, jak to na světě je, jak to funguje s reinkarnacemi, co je cílem života, kolik let tráví duše v které sféře, co má dělat, aby se navrátila k pravé božské lásce atd.. To všechno jsou věci, které jsem schopen poslouchat a které mě zajímají. Ale z úst pana Hrušovského vycházely neuvěřitelné bláboly. Hovořil o pojmech, v mystice a filosofii často používaných, ale on jim zjevně nerozuměl. Vydržel jsem to asi čtvrt hodiny a bylo to horší a horší. Začal říkat, že pomocí toho, o čem hovoří, a pomocí kvantové homeopatie, kterou provozuje, dosáhne každý člověk pravé božské lásky do roku 2250. Řekl, že duše zemřelých čekají na znovuzrození v lidském těle a vždy jen jedna ze tří se zrodí jako člověk. Ty další dvě jako například strom nebo kámen. Tento výběr prý probíhá vždy 1. ledna, po Silvestru, kdy jsou duše většiny žijících lidí zmámené alkoholem. Řekl, že v jakési sféře je 330 miliónů božstev. Liské vědomí je třeba přemístit do pravé srdeční komory. Dále řekl, že cílem lidské duše je vymazat ze své minulosti všechny dobré i špatné otisky, které v ní zanechaly její zkušenosti. Když vymaže jen ty špatné, dostane se prý do nirvány. Když vymaže jen ty dobré, dostane se prý také do nirvány. No a nirvána je vlastně samsára, takže si ta duše nepolepšila.
Co věta, to další taková perla. A já to už nemohl poslouchat. Svým setrváváním na té přednášce bych urážel všechno, čím jsem a čemu věřím. Rozum, víru, pravdu. Ale přece se nezvednu, neproderu se dopředu celým sálem ke dveřím, které jsou tak nešikovně umístěny? To si prostě netroufnu. Ale pan Hrušovský mi pomohl. Každou další větou mi dodával odvahu k tomuto kroku. Oznámil jsem tiše své rozhodnutí mamině a Daně, zvedl jsem se, vzal si kabát a prokličkoval uličkou mezi stoly, prošel za zády přednášejícího a vyšel ze dveří. "Na tuhle pravdu asi ještě připravený nejsem," řekl bych, kdyby mě oslovil, ale nikdo neřekl nic.
Je ovšem ještě druhá stránka osobnosti pana Hrušovského, kterou znám pouze z druhé ruky. A to jsou jeho léčebné
výsledky. Moje sestra Martina k němu šla s několika problémy, které lékaři neuměli řešit - a od té doby se jí všechny
ty problémy zmenšují. Podobnou zkušenost mají i další lidé. Zůstávám nad tím v údivu.
Včera jsme byli s Danulkou v klubu u Františkánské zahrady v Praze na přednášce etikoterapeuta pana Fogeltanze. O etikoterapii jsem se doslechl teprve nedávno. V televizi šel jakýsi dokument o panu Vogeltanzovi a jeho pacientech. Danuška si pak koupila jeho knihu a teď jsme šli na jeho přednášku.
Etikoterapie hledá příčiny nemocí v nevyrovnaném duševním životě. Příklad rozhovoru s pacientkou jsem našel na internetu, když jsem hledal, jak se "Vogeltanz" píše. Zní to fantasticky a samozřejmě oficiální medicína to odmítá, ale třeba na tom něco je.
Přednáška, na které jsme byli, měla za hlavní téma "uspokojování svých potřeb". Člověk se má naučit rozpoznávat své potřeby, nepotlačovat je a uskutečňovat je. Tak nebude vznikat tlak a nerovnováha. Kromě tématu (se kterým by i oficiální psychologové asi souhlasili) byl velice zajímavý průběh přednášky - mluvil nejen přednášející pan Vogeltanz, ale i lidé z publika. Celkem bez větší práce se mu podařilo přimět posluchače, aby hovořili o svých problémech. Nabyl jsem dojmu, že značná část lidí z těch, co na tyto přednášky pana Vogeltanze chodí, řeší právě závažné životní krize, o kterých mně se naštěstí ani nezdá. A příběhy a situace několika žen, které tam hovořily, se jako vejce vejci podobají zmiňovanému příkladu rozhovoru s pacientkou.
Měl jsem několikrát chuť něco namítnout a zeptat se, ale vždy mě odradilo, že ti lidé opravdu řešili těžké životní období, mluvili z duše a ze zkušenosti, kdežto já bych se ozval se svým víceméně teoretickým pohledem na věc - a to se tam nějak nehodilo.
Asi půjdeme za měsíc znovu.