Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Poslední dva měsíce dochází ke změnám v mém pohledu na moji finanční budoucnost. Přispěly k tomu nejméně dvě věci.
Za prvé, Marťůl skončil s prací a rozhodl se podnikat, za druhé, přečetl jsem si knihu Roberta T. Kiyosakiho "Bohatý táta, chudý táta".
Nyní si uvědomuji, že je potřeba vybudovat si aktiva. Tedy získat majetek, který mi bude generovat peníze. Podnikat, mít zaměstnance, investovat.
S Danou jsme na tom začali pracovat. Podobně jako Marťůl začínáme podnikat v prodeji malého plněného pečiva. Je to (doufáme) dobrý začátek, jak s malým kapitálem začít vydělávat.
Když jsem byl malý, představoval jsem si, že ze mne bude milionář. Když jsem vyrostl, mé sny se postupně rozplynuly jako nerealizovatelné.
A dnes, jako zázrakem, už mi to přijde opět reálné.
Včerejší bouřka znamenala pohromu pro holuby, kteří si u nás na balkóně udělali hnízdo v podlouhlém truhlíku.
Zrovna jsem se díval z okna a telefonoval si s Danou, když mimořádně silný poryv větru sfouknul na zem holubici sedící na dvou vajíčkách. Ukázalo se, že z jednoho z vajíček už se vyklubalo maličké žluťoučké holoubě. Rovněž to holoubě sfoukl ten poryv z truhlíku na zem a hrozilo nebezpečí, že spadne z balkónu pryč. Rozhodl jsem se zasáhnout. Ale než jsem se stačil přes kolo a křeslo dostat k otevření balkónových dveří, další poryv to malé holoubě nemilosrdně sfoukl pryč. Nedalo se už nic dělat.
Holubice si po krátké chvilce vylezla znovu na truhlík a chránila aspoň zbylé vajíčko. Vítr přifoukl z druhé strany balkónu barel,
který ji pak trochu chránil.
Až dodnes jsem si myslel, že k referendu o vstupu ČR do EU nepůjdu. A to ze dvou důvodů:
1) Referendum, pokud vůbec, mělo být před několika lety, předtím, než se začaly naše normy a zákony slaďovat s normami a zákony EU.
2) Stejně to referendum dopadne tak, že do EU vstoupíme.
Dnes jsem svůj názor změnil. Má účast nemusí být zbytečná - půjdu tam a budu hlasovat NE.
Jsem proti vstupu do EU. Ze dvou hlavních důvodů:
1) Ztratíme suverenitu, ztratíme možnost rozhodovat o ekonomické politice v naší zemi.
2) Podmínky vstupu, pokud v té vládní dezinformační kampani lze skutečné podmínky vůbec rozpoznat, jsou pro nás nevýhodné.
S Danuškou jsme byli na Kladně v kině Hutník (kde je mizerný zvuk) na filmu Matrix Reloaded, pokračování úžasného Matrixu, na které jsme se dlouho těšili. Ukázalo se, že nechvalné hlášky od těch, co už to viděli, byly zcela opodstatněné.
Byl jsem velmi zklamán. Jako by to dělal někdo jiný. Atmosféra a spád prvního Matrixu se v jeho pokračování úplně vytratily. V prvním díle byla každá vteřina nabitá energií, každé pronesené slovo mělo svůj význam a přesně sedlo, každá scéna překvapovala a uchvacovala. Matrix Reloaded je od začátku utahaný, rozhovory jsou plitké, scény nudné.
Souboje jsou příliš dlouhé a bez nápadu. Neo neumí nic zvláštního kromě vzlétnutí jako superman a přímé masáže srdce.
Celý film je plný zbytečností, náhodných nápadů bez jednotící myšlenky, celkový děj je roztříštěný, chaotický a přitažený za vlasy. Spousta věcí se naťukne a pak se vytratí.
Nepřibyla téměř žádná postava, která by zaujala. Staré postavy se nerozvinuly a ztratily mnoho ze své dokonalosti. A proč zmizel Tank?
Příliš mnoho se vysvětluje. Sílu prvního dílu tvořilo, že se vysvětlovalo jen, když se muselo, a to ještě jen v náznacích.
Velmi špatné je ztvárnění Sionu - vzhled, organizace, běžný život, hrůza.
Spousta informací podávaných ve filmu kazí dojem, který vznikl z prvního dílu - namátkou informace, že vědma je jen počítačový program. V jedničce prostě vědma počítačový program není! Setkání s tvůrcem Matrixu je jen dokreslením a vyvrcholením slabosti scénáře.
Přes to všechno se na to dalo koukat a některé akční scény byly napínavé. Rád se na to podívám ještě na CD, ale do kina bych na to podruhé nešel.