Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Pod dojmem přednášek pana Vladimíra Vogeltanze o etikoterapii, rozhodli jsme se s Danuškou jet na týdenní seminář "Léto s etikoterapií", který pan Vogeltanz pořádá.
Konal se v prvním týdnu července na Šumavě v penzionu Babůrek (asi 10 km od Vimperka, 2 km od Nové vsi).
Paní Peteříková jela s námi, bydleli jsme ve třech na pokoji. Celkem bylo asi 30 účastníků, z toho i s panem Vogeltanzem a mnou 6 mužů, zbytek ženy. Společnou úchylkou většiny účastníků, jak se hned ukázalo, byla téměř až posedlost zvěrokruhem. Jak se ale ukázalo během týdne, byli mezi nimi velmi zajímaví lidé. Začínám chápat, že od každého člověka se mohu něco naučit. Každý má nějakou dobrou vlastnost, které mně se nedostává. A je dobré vidět v lidech spíš tohle než jen to špatné.
Vždy ráno a večer probíhala asi dvouhodinová sezení v kruhu, přes den se jezdilo na výlety. Na těch sezeních se lidé představovali a každý představoval svůj problém či své problémy, které má a třeba neumí dobře řešit. Ostatní (kdo chtěl) se ho ptali a říkali své názory, čímž tvořili jakési "zrcadlo" pro představovaného a ten si mohl vytříbit svůj pohled sám na sebe.
Takové představení se není úplně snadná věc. Člověk otvírá své nitro, prozrazuje na sebe, jaký doopravdy je. A jelikož to lidé brali vážně, bylo dost slz. Vogeltanz do toho zasahoval většinou jen málo. To celé zabralo téměř všechna sezení za celý týden.
Ve čtvrtek večer (v sobotu byl konec) nám přijel zahrát malý koncert Jiří Smrž, kytariska a zpěvák. Má pěkné písničky s vynikajícími texty. Koupili jsme si s Danuškou jeho CD Dědičná krev.
Páteční večer byl rovněž mimořádný. Každý si měl přes den připravit nějaké krátké vystoupení, prezentaci. Nenapadlo mě nic jiného než složit básničku, což začínám považovat za trochu snadné řešení, která ale měla milý úspěch. Danuška přednesla svou starou básničku z Katarze a pak skvěle zazpívala Modlitbu pro Martu. Někteří další recitovali také své básně, jiní také zpívali, jiní recitovali říkanky, jedna holka dělala hvězdu a provaz, někdo vyprávěl vážnou či humornou historku, někdo řekl jen vtip. Měli jsme také říci stručně pár slovy, co chápeme pod slovem etikoterapie. Já ji pro sebe chápu jako "léčbu duše pravdivým životem".
Byl to silný týden, z něhož jsem přijel o něco moudřejší, aspoň doufám. Pravdivý život - to je veliká moudrost. Nesmí ale zůstat jen u teorie - a v tom je ten problém.