Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
S Danuškou jsme jeli na prodlouženě víkendový seminář do Chmelné u Křemže. Jela s námi i Danina maminka a sestra Evča. Cílem pobytu bylo pročištění těla částečným půstem a pročištění duše dalším programem. ("Pročišťování duše" a podobné výrazy mi vždy zněly odpudivě, ale jak jinak to napsat?)
Vzal jsem si s sebou sešit, do kterého jsem si chtěl psát poznámky z přednášek o zdravé výživě, které jsem očekával. Leč, po návratu nemám v sešitě ani čárku o něčem takovém. Ohledně toho byl pobyt velkým zklamáním. Jakýsi pročišťovací půst se sice držel, ale nedělal na mne dojem odbornosti. Žádné přednášky o zdravé výživě se nekonaly.
Kladným bodem programu byla ranní cvičení, protahování v duchu tradice čínské medicíny. Paní předcvičovatelka ve mně celkem budila důvěru. Bylo znát, že má za sebou léta praxe. Také setkání s některými zajímavými účastníky, například Karlem, stála za to.
Program k pročišťování duše by byl býval pro mne také velmi neuspokojivý, nebýt ...
... nebýt toho, že do Chmelné přijel také Vladimír Vogeltanz, etikoterapeut, o kterém jsem už dříve v deníčku psal a jehož týdenního semináře jsme se zúčastnili v červenci. Každé setkání s tímto člověkem je pro mne silným podnětem k zamyšlení se nad sebou samým, nad svým životem. Ačkoliv měl jen tři nedlouhé přednášky během víkendu, znamenal to podstatné na celém pobytu. Mám dojem, že po deseti letech vlažného a málo úspěšného snažení následování Eduarda Tomáše je právě etikoterapie to, co teď potřebuji. Etikoterapie se svým přímým řešením osobního problému, etikoterapie, která přinejmenším k léčení duše nepotřebuje žádná dogmata, žádnou víru. (K léčení těla přibírá předpoklad, že nemoci těla pocházejí z nemocí duše.)
A tak vůbec nelituji ujetých kilometrů a času stráveného ve statku ve Chmelné. I hlavní organizátorce Milušce odpouštím její snahy být duchovní učitelkou a poučovatelkou, které na mne působí dojmem "slepý vede slepé", a jsem jí vděčný za úsilí, které ve svém pokročilém věku věnuje pořádání podobných akcí jako této, kde jsem se mohl setkat s Vladimírem Vogeltanzem a potažmo sám se sebou.