Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Shlédl jsem film Quentina Tarantina "Kill Bill" a vůbec se mi to nelíbilo. Je to blbost a nuda. Chvílemi mi to přišlo jako
parodie na Matrixe 2. Po skvělém "Pulp Fiction" a velmi dobrých "Gaunerech" se má Quentin Tarantino za co stydět.
Minulé pondělí jsme přilétli z Ameriky zpátky. V letadle bylo málo lidí, a tak jsem se mohl natáhnout vzadu na tři sedačky a snažit se usnout. Nad Anglií a Nizozemím byla jasná noc, města byla krásně osvětlená. Z výšky 10 km to vypadá opravdu nádherně. Na moři byly vidět lodě, majáky se otáčely.
Doma jsem pak zjistil, že jsem v letadle nechal igelitovou tašku s vytisklou Dunou 3. No, nevadí, vytisknu si ji znovu. V té tašce ale byla i kniha Eduarda Tomáše "Umění klidu mysli". Také nevadí, mám dvě a zrovna tu druhou, co mi zbyla, podepsanou. Co mi ale došlo až o několik dní později, bylo, že jsem v té igelitce měl i svůj slovníček s asi 600 vypsaných anglických slovíček. Tato ztráta mě opravdu mrzí.
Ještě jednu věc, kterou jsem si vezl s sebou do Ameriky, teď postrádám - malé látkové sluníčko, které jsem kdysi dal Daně a které mi s sebou půjčila. Hned druhý den mi zmizelo z hotelového pokoje. Hlásil jsem to na recepci, ale nenašlo se. Patrně ho ukradla uklízečka, protože nic takového nikdy neviděla.
V sobotu a v neděli před odletem jsme byli v New Yorku, na Manhattanu. Je to pěkné a živé město. Vystáli jsme si asi hodinovou frontu na Empire State Building, odkud je moc pěkný rozhled. Na sochu svobody už jsme to nestihli, jezdí tam jen asi do půl čtvrté, ale projeli jsme se kolem ní na trajektu jedoucí na Staten Island. Zašli jsme též na Brooklynský most, také na místo, kde stávala Dvojčata, do Wall Street, na Times Square a na další a další místa. Sám jsem se asi hodinu a čtvrt procházel po Centrálním parku, který si mi moc líbí. Uprostřed je malý hrad pro děti, na jehož nádvoří probíhalo zrovna nějaké představení pro děti - asi deset minut jsem se díval, herci byli výborní.