Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
S Danou jedeme s mojí prací na týdenní seminář do Krkonoš do Horních Míseček. Pojedeme autem, tak jsem zvědav, jak to půjde. Řetězy s sebou mám, tak snad jo.
V neděli jsem s Danou promítal diáky z Thajska v Čajovně u létajícího koberce ve Slaném. Přišlo celkem asi 14 lidí, což bylo na tu místnost tak akorát. Zdálo se mi, že posluchači byli spokojeni.
Překvapilo mě akorát, že přišla jen malá část z těch, které jsem osobně zval a kteří třeba i svou účast potvrdili. Škoda, těšil jsem se na všechny ty lidi, které jsem už dlouho neviděl.
Včera jsme byli s Flintstounama na Hazmburku. Chtěli jsme využít nejteplejší leden, co pamatujeme. Mysleli jsme, že tam budeme skoro sami, vždyť kdo by v lednu jezdil na Hazmburk!? Omyl! Byla tam spousta lidí.
Nahoře nás čekalo překvápko - v horní věži udělali rozhlednu. Návštěva zříceniny tak nabývá na ceně a vůbec jsme vstupné 20 Kč nepovažovali za vyhozené peníze. Nahoru věží se stoupá po dřevěných schodech. Nahoře, ač foukal velmi silný vítr, jsme mezi hradbami byli celkem chráněni. Rozhled byl parádní, hlavně na stranu ke Středohoří.
Na nádvoří jsme si s Danou uvařili těstoviny v ešusu a pak už jsme šli dolů. V první zatáčce jsme sešli z cesty s tím, že se pokusíme najít zkratku. Uspěli jsme - vede tam dolů přímo ke kostelu v Klapý docela schůdná pěšina. A ví o ní spousta lidí, neboť jsme jich hodně potkali. Akorát Dana putovala dolů indiánským během po hlavní cestě - zkratky se bála.
V Libochovicích jsme se zastavili v restauraci na náměstí a příjemně nás překvapili širokou nabídkou, kde si i vegetariáni vyberou.
Včera jsme hráli DaD u Zdendy, zatímco Filip seděl u sebe doma na Moravě. Po internetu jsme se navzájem slyšeli (zatím neviděli) a šlo to docela dobře. Pro nás to bylo, skoro jako kdyby tam Filip byl s námi, pro něj to muselo být horší. Do příště možná rozběháme i videospojení.
Prvního ledna jsme vzali babičku na vozíčku na ohňostroj a moc se jí to líbilo. Je úžasné, jak se tam sejde tolik lidí ze Slaného.
Mně osobně se samotný ohňostroj moc nelíbil, měl dlouhý nudný začátek a pak se vystřelily všechny petardy v jediném, přeplácaném a téměř neuspořádaném sledu. Dalo by se to vymyslet mnohem lépe a se stejným množstvím petard udělat delší a mnohem zajímavější program.