Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Francouzi odmítli v referendu evropskou ústavu. Nizozemí bude pravděpodobně následovat. Sláva! Je to naděje pro budoucnost Evropy, ve které se svoboda, demokracie a prosperita stále více potlačují, k čemuž by ústava obrovskou mírou přispěla.
Naše země, pokud se teď už ve zbytečné ratifikaci bude pokračovat, by měla ústavě říci také "ne".
V sobotu jsme se Slzikovcema vyjeli na kola. Dojeli jsme do Lán k malému rybníčku, kde jsme se docela hezky se Slzíkem vykoupali. Holky jen obdivovaly na břehu pulce. Zpátky jsme jeli kolem Kladna a posledních deset kilometrů jsme s Danou už moc nemohli. Celkem jsme ujeli asi 50 km.
V neděli jsme vzali mamčy do Karlových Varů. Prošli jsme si promenády, v jednom podloubí jsme poslouchali živý orchestr, pili jsme z pramenů. S Danou jsme se pak vykoupali ve vyhřívaném bazénu, bylo to moc príma. Karlovy Vary, alespoň v této své části, jsou moc hezké.
Dnes jsme s mamčou přivezli babičku domů z nemocnice. To je moc dobře, že je zase doma. V nemocnici ji dali dohromady, ale chování některých sester na interně ve slánské nemocnici je ostudné. Mají tam těch pacientek hodně a asi těžko stíhají, přesto je neuvěřitelné, kam se dá v nemocnici v chování k člověku klesnout. Naštěstí tam jsou i výjimky.
Předtím byla babička několik dní na JIPce, kde byly sestry většinou milé a ochotné.
Na interně byla pak asi týden a vystřídalo se u ní několik dalších pacientek, z nichž nejradši vzpomínám na jednu malou popletenou babičku, která k večeru neustále hledala klíče, že "musí zamknout kvartýr". Ptala se nás, jestli tu budeme spát, potom jestli sem chodíme na jídlo. Říkala, že byty tu jsou moc malý a ptala se mě, jestli jsem z Německa. Byla úplně neškodná, a když na mne zespoda koukala skrz svoje tlusté brýle, byla opravdu roztomilá. Její oblíbená odpověď na moje vysvětlování byla: "To je strašný".