Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Náhodou se mi podařilo najít v internetovém antikvariátu knihu, kterou jsem už dlouho chtěl sehnat, ale nedělal jsem si velké naděje. Minulý týden jsem si řekl, proč to nezkusit najít na internetu - a podařilo se! V jednom internetovém antikvariátu ji měli jako čerstvou novinku. Hned jsem ji objednal a tento týden mi přišla poštou.
Jde o knihu Ankera Larsena Kámen mudrců. Považuji ji za jednu ze dvou nejlepších knih, co jsem kdy četl (ta druhá je Milarepa od Eduarda Tomáše). Dá se sice sehnat nové vydání, to mám, ale já chtěl staré, z roku 1926, ještě nedotčené moderní jazykovou úpravou, která je plná chyb.
Měl jsem opravdu štěstí, mimo tento inzerát jsem na internetu našel např. i inzerát "... koupím jakoukoliv knihu od Ankera
Larsena, například Kámen mudrců ...".
Dnes se konal pohřeb mojí milé babičky. Dožila se 86 let. Umřela v sedm hodin ráno v sobotu 11. března. Pokoj její duši!
O víkendu jsme byli se Slzíkem na Helfenburku u Úštěka. Každoročně tam kamarád Hop pořádá akci pro skupinku kamarádů, připravuje soutěživé hry, které my pak v družstvech hrajeme. Třeba oběhnout štafetově nádvoří hradu, táhnout někoho na saních, rozmotat lano a postavit se do něj tak, aby se křížilo podle daných pokynů, apod.. Večer je pak hostina ve věži, vždy se griluje nějaké maso a popíjí se z přinesených zdrojů.
V neděli po obědě jsme pak s Robertem odjížděli. Parkovali jsme u pole na sněhu a nedařilo se mu vyjet. S Danou jsme vylezli, že ho postrčíme. Tlačili jsme jak blázni, dařilo se nám auto trošku rozhoupat, ale i přes to, že Robert tůroval jak tur, z místa jsme se nepohnuli. Chvilku jsme si oddechli, skouknul jsem kola, poradil mu, jak má natočit volant, kterým směrem je nejmenší kopeček z dolíku, ve kterém kola uvízla. Nebyli jsme naštěstí nijak zvlášť zahrabaní.
Dali jsme se do druhého pokusu. Rozhoupali jsme to s Danou znovu a povedlo se! Kola se vyhoupla ven. Ale muselo to pořádně klouzat, protože auto zase dál nejelo. Robert tůruje, já koukám na jedné straně, ale kolo se netočí. Díky diferenciálu se tedy asi protáčí to druhé. Obešel jsem auto, ale ani tohle kolo se netočí!
To bude nějaký větší problém.
"Tohle se taky netočí," povídám. A pak to začalo v hlavě pomalu zaklapovat.
"Nemáš tam náhodou celou dobu neutrál, že ne?"
Měl. Dost jsme se tomu pak nasmáli. Ale byli jsme s Danou předtím dobří, nakonec jsme ho z toho dolíku vystrčili. Dana
ovšem tlačila celou dobu na 100%, takže byla a ještě pár dní potom je dost polámaná.
Dana se rozhodla koupit si mp3 přehrávač, aby nemusela pořád používat ten můj. Já jsem si před dvěma lety koupil iRiver iFP390 a jsem s ním naprosto spokojený. Dokonce se mi těsně před koncem záruky podařilo vyreklamovat špatně fungující tlačítko a poškozená sluchátka.
Dana chtěla ale něco trochu levnějšího, a tak jsme nakonec vybrali Emgeton E5 Cult. Objednala ho po internetu, objednávku si nechala potvrdit telefonem a přehrávač si vyzvedla v kamenné prodejně onoho internetového obchodu.
Tak to už udělala dvě chyby, které za chvíli vysvětlím, možná si jich sami všimnete nebo už všimli.
Přehrávač si přinesla domů. Byl trochu moc robustní, ale budiž. Ovládání kolečkem trochu nešikovné, oproti joysticku vyloženě mrhání místem, odezva kolečka navíc mizerná. Ale na internetu jsem četl, že s novým firmwarem je odezva kolečka lepší. Zkouším další funkce. To ovládání je strašně nešikovné. Neintuitivní, složité, tlačítka je často nutno držet delší dobu, ale není poznat, jak dlouhou. Musí se to odhadnout a tlačítko pustit, pak se teprve něco stane.
Ach jo, říkám si, to jsem Danušce neporadil dobře. Ale snad si zvykne. Přenos souboru do přehrávače proběhl bez potíží a zkouším, jak hraje. Displej je docela velký, pěkně podsvícený, po chvilce podsvícení samočinně zhasíná. Ale co to? Nějak to píská! Zkouším to zesílit. Při zmáčknutí čehokoliv se display znovu rozsvěcuje, to je běžné. V tu chvíli už to zase nepíská. Čekám a po chvilce zase - píská. Bylo to tak, že pokud display svítil, nepískalo to, ve chvíli kdy zhasl, začalo to ve sluchátkách pískat. Při poslechu hlasité hudby se to mohlo ztratit, ale u mluveného slova to bylo nesnesitelné.
Takže budeme muset reklamovat. Ale ne, řekl jsem Daně, ať přístroj rovnou vrátí a vezme si nový nebo peníze zpět. U internetových obchodů je čtrnáctidenní lhůta na vrácení peněz bez udání důvodu. Nemá cenu, říkám, handrkovat se s opravou, čekat, než se to vrátí, a místo nového přístroje mít vlatně přístroj opravovaný.
Dana tedy druhý den volá do toho internetového obchodu, že chce přístroj vrátit. A oni na to, že když si ho vyzvedla v kamenném obchodě, nejedná se o internetový prodej, a tudíž neplatí čtrnáctidenní lhůta na vrácení peněz. Že se musí obrátit na servis.
Zavolala tedy do autorizovaného servisu Emgeton a popsala jim závadu. Oni na to, že to nejde opravit. Dana na to, že to jí nevadí, stačí když jí napíšou, že je to neopravitelná závada. A oni na to, že "to není závada, to je prostě vlatnost těch displayů".
To je síla, co? Ani Dana se neudržela a poslala je někam. Kdyby šlo o nějakej levnej šmejd, ale tenhle přehrávač stál přes tři tisíce!
Co teď? Peníze nechtějí vrátit, to je vopruz. Dana to nevzdala a začala zjišťovat, jak to je s tou čtrnáctidenní lhůtou na vrácení peněz. Hledala na internetu zákony, volala na SOS linku na ochranu zákazníka. Tam jí řekli, že bez ohledu na způsob předání zboží se jednalo o internetový prodej a že jí peníze musejí vrátit. Ve stejném duchu hovořil i zákon, který říká, že záleží na způsobu objednání zboží. Pokud je zboží objednáno a objednávka potvrzena způsoby komunikace na dálku, jedná se o internetový prodej bez ohledu na způsob předání zboží. Jenže Dana neměla žádný doklad o tom, že zboží objednala po internetu. Na webu jen vyplnila formulář a oni jí odpověděli telefonicky. Ochotná kolegyně právnička pro Danu napsala dvoustránkový dopis, kde rozebrala veškeré aspekty proběhlého obchodu z pohledu zákona, Dana k tomu napsala plnou moc, ve kterém ji pověřila jednáním s tím internetovým obchodem ve věci odstoupení od kupní smlouvy, a to vše Dana poslala spolu s přehrávačem zpět tomu povedenému internetovému obchodu s tím, že odstupuje od smlouvy a chce zpátky peníze.
A pak jsme čekali. Po nějaké době přišel dopis. A v něm se psalo, že odstoupení od smlouvy je protiprávní a že na vrácení peněz nemá Dana nárok a že nešlo o internetový prodej atd.. Co teď? Přece se s nimi nebudeme soudit kvůli třem tisícům! Není jiná síla, která by je donutila vrátit Daně peníze. Čteme ale dopis dál. Na konci pak stálo, že "jako projev dobré vůle přistupují na její návrh na odstoupení od smlouvy a že jí pošlou peníze zpět". Chtěli už jen zaslat nějaké osobní údaje.
Dobře to tedy dopadlo, peníze poslali, a proto tu ten internetový obchod nejmenuji. Nicméně, napříště víme, jak správně kupovat zboží po internetu. Důležité je nechat si objednávku potvrdit e-mailem, nikoliv jen telefonicky. Pak má člověk v ruce alespoň nějaký doklad. Stejně důležité je nevyzvedávat si zboží osobně v kamenném obchodě, ale nechat si ho poslat poštou nebo kurýrní službou. Člověk se tak vyhne možným problémům, jaké měla Dana.
Za vrácené peníze jsme objednali osvědčený iRiver, konkrétně typ T10, který se na pixmanii dal sehnat za asi 3 300,-, zatímco ve všech ostatních internetových obchodech stál 4500,-. (Rozdíl v ceně byl dán mimo jiné nejspíš i tím, že v balení nebyl obal a přehrávač byl ve verzi Pure, tedy bez rádia. Ale rádio Dana neposlouchá, takže to jí naštěstí nevadí.) Zvuk má parádní, ovládání snadné a intuitivní. Neříkám, že je bez much, ale v porovnání s tím strašným Emgetonem je úžasný.
Nicméně neodpustím si k němu pár poznámek. Za prvé, verze prodávané v EU a v USA podporují připojení k počítači jen ve Windows XP s použitím Windows Media Playeru 10. UMS verze se prodávají jen ve zbytku světa. (Firmware jde změnit, ale jen neoficiálně za ten mimoevropský, pak se přehrávač stane běžným UMS, ale nejspíš se tím ztratí záruka.) Jde o nepochopitelné a neodpustitelné podporování Microsoftu. Za druhé, přístroj nemá line-in. Za třetí, při nahrávání přes vestavěný mikrofon jde kvalita výsledné mp3 nastavit jen ve třech stupních. Je to tedy pro blbečky. U mého staršího přístroje jde nastavit v mnohem vyšším rozsahu, datový tok zvlášť, frekvence zvlášť. Dá se tam tedy nahrávat v nižší kvalitě, ale déle, což Dana využila na nějakém týdenním kurzu, kde si každý den celý den přednášek nahrávala. V mizerné kvalitě, ale nahrávala. Firma iRiver se tak vydala cestou podpory Microsoftu a hloupých uživatelů. Doufám, že od tohoto trendu upustí, neboť jinak považuji iRivery za špičku v oblasti mp3 přehrávačů.