Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Včera jsme byli s Danou v Klubu Lávka na divadelním představení Čtyři dohody. Lístky a stejnojmennou knížku jsem od Dany dostal k narozeninám.
Seděli jsme ve druhé řadě. Celé dvě hodiny tam hrál jen Jaroslav Dušek (a dva
muzikanti). Spíše než představením bych to nazval filozofickou přednáškou, ale podanou s obrovským humorem. Vážnější místa a seriózní
humor se střídaly s odlehčenějšími momenty a fraškovitějším humorem, což dávalo celému představení rytmus a spád. Moc se nám to líbilo.
Dneska nás pozval Honza Dolejší s Jolanou na piknik. Připravil to výborně. Já měl nabít notebook, Dana do poslední chvíle netušila nic.
Naložili nás do auta, kde Honza předstíral telefonní rozhovor, ve kterém se dozvěděl, že musí ještě na skok do práce. Tak vysvětlil, že parkujeme u Meillera. Tam to teprve prasklo. Vzali jsme piknikový koš, batoh a notebook, vyšli nahoru k letišti a vlevo od silnice si našli pěkné zákoutí.
Tam Honza postupně vytáhl deku, jídlo, víno, skleničky, džus, termosku s vodou na kafe a čaj, zákusek a další. Prostě paráda. Po jídle a vínu, když se začalo stmívat, jsme pustili notebook a Honza s Jolanou nám promítli fotky ze Skandinávie, především z Norska. Moc se nám to líbilo, úplně nějlepší byl jednodenní výlet do národního parku na severu, kde byla nádherná příroda.
Na posledních pár fotek začalo maličko krápat, vyšlo to akorát, sbalili jsme to a odjeli před Honzův byt, kde jsme dole ještě dali
fotbálek.
Dnes se vdávala Jana Mikulecká za Martina Zůnu. Takže se teď jmenuje Zůnová. Měla pěkné šaty a hezkou oslavu
v podvečer na zahradě restaurace v Tuřanech.
S Dušanem a spol jsme byli na šest dní na vodě na Slovensku na Hronu. Byla to pěkná voda.
Hron je celkem jednoduchá řeka, která nemá žádné vážné voleje a jen málo jezů. Okolo jsou tábořiště, buď úplně bez vybavení, nebo jen s tím základním. A nikde skoro žádní vodáci. Za celou dobu jsme potkali tak tři, čtyři party. Místní nás varovali, ať nenecháváme stany bez hlídání, tmavší spoluobčané by si prý mohli něco odnést.
Okolí je docela hezké, vyšlápli jsme si na dvě pěkné zříceniny. Zpočátku byl problém v malých obcích najít hospodu, kde by vařili byť i jen ta nejprostší jídla, takže jsme si museli vařit. Později, když jsme projížděli kolem větších obcí, už bylo hospod s jídlem dost.