Inspirován Dušanovým deníčkem zavádím deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Poprvé jsem tady použil javascripty.
document.write("<a href=\""+kam+"\"");
document.write("<a hr"+"ef=\""+kam+"\"");
S češtinou pořád nevím. Nějaký server po cestě mi vyhodí můj meta tag a k odkazům připíše, že jde o jiné (např. windowsácké) kódování. Tím se to celé pokazí.
Včera jsme byli na divadelním představení Muž z La Manchy.
Hrálo se v divadle Na Fidlovačce, hlavní roli hrál Viktor Preis a bylo to úžasné.
Opravdu, mám pocit, že to bylo nejlepší divadelní představení, jaké jsem kdy viděl.
Byl to trochu muzikál - ale jak ti zpívali, to bylo neuvěřitelné. Takoví skvělí zpěváci to skoro všichni byli. Preis zpívá skvěle.
A hlavně skvěle hraje.
Celá hra byla výborná po všech stránkách, které mě napadají: scénář, režie, kostýmy, obsazení, zpěv.
A bylo to moc dojemné a působivé. Škoda, že si nepamatuju víc jmen, jestli se dostanu k programu, tak je sem asi ještě připíšu.
Je to o konci života Miguela Cervantese, kdy přijde do vězení a čekaje na inkviziční soud obhajuje svůj život před svými spoluvězni formou divadelních scén (vězni hrají okolí), ve kterých vystupuje jako Don Quijot de La Mancha.
Doporučuju všema deseti.
V pátek jsme s Danou byli od sedmi večer na Křižíkově fontáně. Kdo to neznáte, jde o představení, kde je hudba doprovázena patřičnými výstřiky nejrůznějších vodních zdrojů fontány, to vše je osvětleno barevnými světly.
Hráli Vangelise - 1492: Dobytí ráje a bylo to nádherné.
Představení trvá asi čtyřicet minut, ale ujištuji vás, že se nudit nebudete.
Vřele doporučuji.
Minulý týden skončila mou potupnou porážkou piškvorková partie, kterou jsem vedl již asi dva měsíce s Petrou Čechovou, nejprve v dopisech (papírových), posléze e-mailem. Bylo to o fous, ale přesto - prohrál jsem.
Hráli jsme o toto: Ten, kdo prohraje, musí při prvním setkání s tím druhým toho druhého okamžitě důkladně rozcuchat, a to bez ohledu na situaci.
Už se těším, až Petru potkám někde v tanečních.
Práve jsme odehráli každý jeden tah z nově započaté partie. Snad tentokrát vyhraju.
Chcete návod, jak mi spolehlivě, okamžitě a zásadně a na dlouho zkazit náladu?
Včera byl večer u nás Dušan (a Standa, hráli jsme) a podařilo se mu to.
Jde to jednou větou.
Ta věta musí obsahovat slovo Helena.
Ba ne, to dnes už nestačí, musí mi ta věta ještě připomenout nějaký nepříjemný zážitek.
Přitom je to už taková dlouhá doba.
Kdyby mi nebylo blbý ještě víc se opičit po Dušanově stránce, zavedl bych rubriku "Černá listina aneb co nenávidím" a na první místo bych napsal "Povrchnost a nezodpovědnost ve vztahu". Je mi líto.
Včera jsem jel z Prahy domů v 16:55, to už se dost stmívá, tak jsem si podřimoval, myšlenky mi poletovaly, kam chtěly. V jednu chvíli jsem si začal libovat, jak je to skvělý, že tahle jedeme s Danou oba domů. Pak mě napadlo: A proč ji vlastně nedržím za ruku?
Trochu jsem se v tu chvíli probral a naštěstí, dřív než od myšlenky došlo k činu, bylo to těsně, jsem si s hrůzou uvědomil, že ta slečna, co sedí vedle mne, vlastně není Dana a že ji ani neznám. Byla by asi dost překvapená, kdyby jí ten cizí kluk, co sedí vedle ní, najednou položil ruku do klína.
Teď abych se bál usínat v autobuse.
Nemůžu vyřešit Dušanův listopadový rébus. Prostě vůbec nevím. A ten první také nevím.
Včera jsem na to koukal před spaním, v naději, že mě pak ve snu něco napadne, ale nic. Jestli jo, tak jsem to zapomněl.
Asi se z toho pitomýho Netscapu už vopupínkuju. Moje úvodní stránka začíná mít obludný kód a výsledné chování a vzhled přesto dosud nejsou, jak je chci.
Potřebuju poradit s tvorbou stránek: Jak udělat kontextovou nápovědu v Netscapu (jinak než elementem formuláře nebo statusbarem nebo vrstvami nebo popup oknem)?
Byli jste někdy v Peru? Já ne, ale v sobotu jsme měli minisraz z tábora (Lipnice), kde kamarádka promítala diáky z Peru, kde o prázdninách byla.
Je to moc hezká země, trochu prý nebezpečná, nedoporučuje se spát v blízkosti obydleného místa mimo hotel či něco podobného, hrozí nebezpečí zapíchnutí z důvodu okradení.
Ale krajina nádherná a velmi rozličná. Moře apod. až vysokohorské náhorní plošiny, zbytky sídel Inků, kytky, co kvetou jednou za sto let (květem až 12m vysokým), v zápětí hynoucí, domorodci v krojích, terasovitá políčka, město, které v roce 1970 bylo zasypáno kusem hory nad ním se tyčící, přičemž zahynulo asi 30tis. lidí, deštné pralesy, atd. atd..
Ale je to trochu daleko.
Nezkoušeli jste v poslední době volat na předprodej Dividýlka? Já jo. Nemohl jsem se dovolat, až dneska jsem zjistil důvod.
Předprodej Dividýlka má číslo 52 11474, ano, tak dlouhé.
Ale pozor! Jeden soukromý byt ve Slaném má číslo 52 1147.
Legrace, ne?
Ta paní z toho soukromýho bytu mi říkala, že tu čtyřku na konci musím zmáčknout rychle. No, rychleji už to nešlo.
Byli jsme ve Vinohradském divadle na hře o dobývání a pokřesťanšťování říše Inků v 16. století.
Řekl bych hra nic moc, ale divadlo je divadlo - i tak to byl pěkný zážitek.
(Peter Shaffer napsal mimo jiné také Amadea, toho jsem kdysi v divadle viděl a líbil se mi.)
A Vinohradské divadlo je opravdu hezké. Připomíná mi divadlo v Mladé Boleslavi. Není příliš velké, takže člověk nemá pocit, že se kouká z dálky na televizi, jako v divadle Národním.
V pátek jsme byli s Danou na výletě na Berounsku. Šli jsme kolem Koněpruských jeskyň, na východ a na jih odtud jsou obrovské lomy, mezi nimi vápenka, která neustále práší a hlučí. Úplná měsíční krajina, krása.
Pak jsme šli na Tetín, to je pár zdí zbylých z hradu, je odtud hezká vyhlídka na Berounku.
Následně jsme omylem sešli ze značky a zdrželi se tak při překonávání řeky v Berouně. Svatým Janem pod skalou už jsme jenom prošli (kostel byl zavřený).
Odtud jsme sešli po žlutý do Srbska (po stopách někdejšího výletu s Dušanem a Zuzkou aj.), dost unavení, takže jsme usínali na nádraží i ve vlaku, průvodčí po nás ani nechtěl jízdenky.
Vystoupili jsme ještě na zastávce Karlštejn a šli se podívat, jak pěkně je osvětlen Karlštejn v noci. A viděli jsme: nic moc, nestojí to za to.
Krásný výlet.
S Marťůlem jsem byl v kině na Hvězdných válkách.
No slabota. Čekal jsem málo, ale přeci jenom víc.
Film obsahoval přesně to, co si mohl domyslet každý znalec epizod 4-6.
Ani jeden nápad navíc.
Žádný osobní příběh.
Ani chvilka napětí.
Konfrontace zla a dobra probíhala výhradně na úrovni soubojů s meči. Žádná psychologie.
Jediné překvapení, které mě čekalo za celý film, bylo zjištění, že hlášky kamarádů: "Uvidíš tam malýho Harrisona Forda" byly projevem jejich ignoranství.
Je to naprosto promarněná šance natočit začátek k úspěšným pokračováním. Jak by se mi líbilo, kdyby to bylo o tom, jak první Jedi postupně objevuje Sílu jako něco nového, neznámého, co do té doby neznal nikdo, nebo maximálně kdysi někdo dávno, kdo už nežije a zanechal jen zprávu. Teprve postupně by se to rozjíždělo. Ne, místo toho megalomanská přehlídka bojující techniky a mezi ní prochází zcela bez výrazu dvojice nezranitelných hlavních hrdinů.
Smrt staršího z té dvojice byla taky jasná jako facka dávno předtím, než nastala.
Nebýt těch již natočených starších dílů, byl by tohle docela slušný film. Vedle nich je to bída.
Dušan má celkem asi obdobný názor, Marťůlovi se to líbilo, Libůrkovi s Jarmilou taky.
Legrace byla, když jsme po shlédnutí toho filmu přišli k Libůrkovi domů na dohodnuté setkání. Popsali jsme své dojmy (já: bylo to nic moc, Marťůl: mně se to líbilo, byly tam hezký triky), načež se Libor s Jarmilou začali smát.
Pak nám Libor objasnil, že než jsme přišli, říkal Jarmile, že až přijdeme, tak já řeknu, že to bylo nic moc, a Marťůl že řekne, že tam byly pěkný triky.
Má nás prokouklý :-).