Inspirován Dušanovým deníčkem zavádím deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Poprvé jsem tady použil javascripty.
Namísto své dovolené musím být mezi svátky v práci, protože přišel příkaz shora, do konce roku zaevidovat jakési investice za posledních pět let.
Jenomže hledejte to někde v šanonech, když to je mizerně/není zaarchivováno a ani jste tu v té době nepracovali.
Čeká se totiž kontrola a děkan poslal nařízení, připravit pro ni materiály.
A tak budu muset ještě zítra a možná pozítří do práce.
Ovšem kontroly musejí být. Podle mé zkušenosti není pravda, že náš stát nemá peníze. Ale jsou špatně rozdělovány, jejich užití málo kontrolováno a topí se, kde nejsou potřeba.
A poznámka na okraj: Vánoční výzdoba na náměstí se mi líbí, ale když jdu ráno na autobus a nejsou posypány namrzlé chodníky, je mi líto, že se těch šest set tisíc nebo kolik to stálo nevrazí do něčeho užitečnějšího, i když méně okázalého.
Včera jsem na vánoční oslavě u Standy Kohouška slyšel kousek nahrávky z koncertu skupinky Dlouhý a Široká a také kousek koncertu skupiny, která se mohla jmenovat Zdonucení, konaném v klášteru u hřbitova.
Nahrával to Standa na starý kotoučák a teď dělá drahoty se stažením na kazetu. Chce to nejdřív pročistit a vypálit na CD-čko. No jo, ale kdy to bude? Možná rychle.
V tom klášteru to zní docela hezky, je škoda, že jsme se nenahráli něčím lepším. Pan Kocáb se dodatečně nabízel. Tak možná příště.
Chystám v prvních měsících nového roku upgrade počítače. Poradíte mi někdo (co, kde, za kolik)?
Dneska ráno jsem kupoval lístky do divadla Na Fidlovačce, chceme jít s Danou podruhé na Muže z La Manchy a vzít i maminky a Daninu sestru, ovšem je to pro ně dárek k vánocům, tak jim to neříkejte.
Předprodej na leden začínal právě dneska, pokladnu otvírali v deset hodin.
Přijel jsem tam v 9:10, stáli tam už 23 lidi, z toho 20 babiček, 2 dědečkové a 1 paní kolem 40 let.
Do 10:01, kdy paní v pokladně otevřela, přibylo dalších asi padesát lidí podobného věkového složení, byly v tom tři mladé holky a možná jeden kluk.
V 10:30 jsem se dostal k pokladně, koupil lístky (dostal jsem přesně ty, o které jsem si řekl - 4.řadu uprostřed), zaplatil jsem 1400,- Kč a šel spokojeně pryč.
Včera jsem byl v Dividýlku na koncertu skupiny Deratizéři, což je nově vzniklá folkrocková skupina, ve které jsou Sváťa Šváb, Jana Kolářová, další holka a ještě dva kluci.
Hráli pásmo písní Slánské pověsti a byla to bomba.
Všechny nebo skoro všechny písničky napsal Sváťa a bylo to znát. Písničky i koncert pojal s humorem a se zkušeností starého mazáka.
Jana hrála chvílemi na housle, chvílemi na flétnu, ani se jí netřásly ruce, což je u hry na hudební nástroj (zvláště flétnu) dost podstatné (proto tak nerad koncertuju (z jiných důvodů zase rád, takže se to tak pere)).
Bubeník jim hrál přesně a hezky, ale byl nervózní, hrozně do toho mydlil, a když hrál, tak nebylo nic jiného slyšet. Naštěstí hrál jenom občas.
Sváťa je šoumen a dost dobře zpívá. Jo a holky zpívaly taky hezky a bylo to celé takové milé.
Vůbec nebylo plno, protože v divadle zrovna dávali Dívčí válku, což se mi líbilo.
Po Deratizérech hrála jiná dvoučlenná skupina nějaké Plzeňské pověsti a bylo to furt stejné, jen dvě kytary, jeden zpěv, jedna melodie, docela nuda, tak jsem šel domů.
Pan Richard Feynman a jeho důsledný přístup k životu opět na pultech knihkupectví.
Mám já to ale smůlu.
V pátek jsem přišel do práce. Po obvyklých ranních činnostech (vaření čaje, čtení mailů apod.) jsem se podíval, co je nového na Dušanově stránce.
Ha! Nový rébus!
Odložil jsem svou práci a pustil se do luštění. Byl dost jednoduchý, plný nápověd. Za dvacet minut jsem ho měl celý rozluštěný.
Celou dobu luštění jsem se bál, aby mě někdo nepředběhl, přeci jen, sláva z prvního místa a čaj Yellow label je mnohem lepší než sláva z místa jiného a nečaj.
V 9:22 jsem Dušanovi odeslal řešení. O pár minut později mi Dušan odpověděl, že v 9:23 mu přišla správná odpověď od někoho jiného a že moje odpověď je trochu špatně.
Zkontroloval jsem to - opravdu, nepozorně jsem tam přehlédl malou chybku.
Zklamaně jsem odeslal řešení správné. Hm, jenže jsem druhý. To je smůla. A tak jsem se těšil.
V úterý zahajovali Kujooni výstavu obrazů v galerii Ikaros. Čekal jsem mnohem větší návštěvnost a také větší zábavu.
Kujooni jsou hudební skupina svým stylem hrající převzaté slavné melodie typu Carmen, Sandokan, Maxipes Fík, Another Brick In The Wall apod..
Když vystupovali v galerii Ikaros minule, tak byli čerstvě vzniklí, nesecvičení a byla to velká prča.
Tentokrát byli mnohem lépe secvičení (i když Jahny mi na to řekl, že si dělám srandu), umírnění a nebyla to už taková prča. Nebylo to dobře nazvučeno.
Zklamali mě:
Standa Kohoušek - jeho kytara nebyla slyšet
Pavel Brázda - v první písničce se mu rozbila harmonika a už na ni nehrál, také zpíval sám
Jakub Judl - hrál moc nahlas
Pepa Protiva - hrál Zeď moc ošizeně
celkové vyznění - příliš vážné, aranžmá místy odfláknuté
Sandokan - to je potřeba zpívat jinak - a ve dvou lidech, místy ve více
Nezklamali mě (a potěšili):
Ivo Horňák - hrál skvěle na housle
Jahny Judl - nasadil si velké kulaté tmavé brýle s tlustými obroučkami, zřejmě půjčené od maminky, dále nasadil strašlivý íqoušský úsměv a pohupoval se do rytmu své hry na basu. Je to blázen. Je schopný udělat ze sebe naprostého íqouše.
Když ale opomenu, co jsem od Kujoonů čekal, tak to bylo pěkné vystoupení a těžko bych se po nich odvažoval uvádět další výstavu nějakou svou hudební produkcí.