Zdonucení

V roce 2002 se zdálo, že kapela zanikla. Následující stránky jsou o tom, jak to bylo, a trochu o tom, jak to bylo dál.

 
Zdonucení je kapela, ve které hraju. Ona se tak vlastně nejmenuje, neboť na žádném jméně jsme se zatím neshodli, také jsme o to nijak zvlášť neusilovali. Kuba tomu ani neříká kapela, ale sbor. Název Zdonucení vymyslel Dušan a mně se líbí.

Kdo v kapele hraje       Co hrajeme       Historie kapely       Současnost kapely       Budoucnost kapely       Chystaná vystoupení       Fototéka kapely

Kdo v kapele hraje:

Co hrajeme:

    Skotské a irské lidové balady, z drtivé většiny od Asonance. Dále něco od Spirituál Qintetu a k tomu nějaké drobky. Následující seznam odráží stav kolem roku 2002. Dnes hrajeme především vánoční písně.

Konkrétně:

(* ... teprve zkoušíme)
 

Historie kapely:

    Kapela vznikla na samotném začátku roku 1997, po Půlnoční, kde Dušan slyšel Kubu, jak zpívá, a řekl mu, že hezky zpívá a že by měli založit kapelu. Možná to říkal i Kuba Dušanovi, to už nevím.
    Původní složení kapely, pokud vím, bylo: Míša Králová, Zuzana Mohylová, Dana Peteříková, Dušan Janovský, Jakub Judl.
    Někdy kolem března toho roku 1997 byl na zkouškách několikrát i Robin (tj. Petr Vašek), ale pak řekl, že ho to nějak nebaví. V Tanvaldu, kde jsme byli se skauty o jarní prázdniny, jsem byl do kapely přizván já. Vůbec jsem se na to necítil, řekl jsem Dušanovi, že ne, protože bych jim to kazil, ale on řekl, na to ať nekoukám. Tak jsem na to nekoukal a šel do toho.
    V květnu roku 1998 jsme měli první koncert v klášteře u slánského hřbitova. Měl úspěch, především proto, že jsme si na něj pozvali naše příbuzné a známé. Dělali jsme chyby, asi každý jsme si vybrali svou slabou chvilku. Hrál tam s náma na buben (takovej kulatej) Kungfín, ale pak v kapele nezůstal.
    Málem bych zapomněl, v létě jsme pak měli ještě jeden koncert (nadlouho poslední), a to na Laventě, tj. v táboře u Tisu u Blatna, kde jsme účinkovali jakožto vesnická kapela na dožínkách (závěr táborové hry). Koncert měl úspěch především díky Dušanově schopnosti improvizovat.
    Na konci roku 1998 přibyla do kapely Hanka Srbková (jakožto zpěvačka).
    Na začátku roku 1999 Dušan řekl, že už s námi nebude hrát. Nikdo se za to na něj nemohl zlobit, neboť už dlouho říkal, že ho to s námi nebaví a že nemá čas chodit na zkoušky, na které se nikdo nepřipravuje, což měl skoro pravdu, alespoň v mém případě.
    Abychom se nerozpadli, museli jsme sehnat jiného kytaristu. Proti Tačovi byly dvě osoby, proti Kungfínovi jsme byli taky dva, ale ne úplně stejní jako proti Tačovi. Proti Standovi Kohouškovi nebyl nikdo (taky ho kromě mne a Jakuba nikdo neznal). Takže jsme oslovili Standu a on to vzal. (Občas si děláme srandu, že bychom mohli dát o Standovi znovu hlasovat, hlavně dívky by teď prý lépe věděly, co s rukama. (Inu, Standa má na všechny velký vliv.))
    Na podzim roku 1999 jsme se rozhodli uspořádat vánoční koncert. Dušan projevil přání s námi opět zpívat, což jsme přijali s radostí. Takže Dušan se vrátil.
    Zhruba ve stejnou dobu se k nám přidal Lukáš Kozák (Vajíčko) s baskytarou. To je velmi podstatná změna ve zvuku.
    V tomto devítičlenném složení jsme uspořádali dva vánoční koncerty, jeden v kostele v Tuřanech (bez Standy), druhý v klášteru u hřbitova, v tamní kapli. Myslím, že se docela vydařily, z druhého existuje i nahrávka.
    Po Vánocích z kapely odešel Standa Kohoušek. A Vajíčko s námi byl vlastně jen na vánoční koncerty.
    18. května 2000 jsme ve čtyřech (Hanička, Dušan, Jakub a já) vystoupili se třemi písničkami na zahájení výstavy fotografií z Francouzské Guiney v Rodinné škole ve Slaném. Hráli jsme Dó tambóirín poirt, Rozkvetlé zahrady mé lásky a Filimi.
    Povzbuzeni úspěchem loňských vánočních koncertů, uspořádali jsme i v roce 2000 vánoční koncert, tentokrát jen jeden, a to opět v kostele v Tuřanech. Měl jsem v tu dobu zánět šlach na rukách, takže na kytaru hrál jen Dušan. Zuzka byla zaneprázdněná školou, takže s námi nenacvičovala ani nehrála. Vajíčkovi jsme nějak nestihli říct včas, někteří ani nechtěli, takže jsme hráli bez něj. Připravili jsme si pár nových písniček, ale většinu starých. Byl to celkem propadák, moc nám to nešlo. Lidé přesto tleskali.
   Téhož roku jsme zpívali ve stejném složení na "půlnoční" mši (konala se v deset večer) v kostele v klášteře bosých karmelitánů ve Slaném asi šest koled a vánočních spirituálů, po skončení mše jsme ještě přidali asi pět dalších vánočních písniček, to se snad celkem povedlo.
   Začátkem jara 2001 jsme se snažili připravit něco na jarní koncert, ale nezdařilo se - chyběl repertoár a nátrojová zručnost.
   V říjnu 2001 jsme začali nacvičovat znovu na vánoční koncert. Tentokrát nám chyběl i Kuba - odjel do Indie. Oslovili jsme Standu, ale ten nechtěl, má toho prý moc. Skoro včas jsme řekli Vajíčkovi, takže s námi nakonec hrál (ovšem téměř s námi necvičil). Nacvičili jsme mnoho nových písniček. Vystoupili jsme 22.12. opět v kostele v klášteře u hřbitova ve složení Dana, Zuzka, Hanka, Míša, Dušan, Vajíčko a já. Účast byla veliká, úspěch slušný, kvalita proměnlivá (něco mizerné, něco celkem dobré). Koncert uváděla Dana a reakce byly pozitivní. Dušan měl premiéru na housle - v Parvulus nobis nascitur - úspěch veliký.
   24.12. jsme si zopakovali půlnoční s téměř stejnými šesti písničkami, tentokrát bez písniček na konci. Chyběl stále Kuba a navíc Hanka, které se nechtělo. Dana zapadla autem do závěje, vytlačovala je, takže přijela až ke konci první písničky - to byl dost propadák - Míša bez Hanky neudržela tóninu a rozjeli jsme se. Ještě jednou nám to ujíždělo, a to v Panáček spí.
   Už v průběhu roku 2002 se ukazovalo, že úplně zanikneme. Dušan se vyjádřil, že s námi o další Vánoce už zpívat nebude, leda bychom ho přemlouvali, což samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Kuba se odstěhoval do pravěku. Při nácviku na Vánoce v roce 2001 jsme navíc měli dost neshod, které jsem asi hlavně já těžko nesl - např. neochotu některých učit se v druhé sloce v jednom taktu jiné délky not než v první, ignoraci délky koncových not, favorizování některých členů jinými, lidé se nedostatečně připravovali na zkoušky, bylo těžké shodnout se na repertoáru, většina nebyla ochotna hrát na žádný nástroj, protože by museli doma cvičit nebo se styděli atd..
   To němělo budoucnost a muselo to v té podobě skončit, což je trochu škoda. Tím prozatím končí historie kapaly, které jsem chtěl říkat Zdonucení.
 
Mezihra:
   Jelikož ale Danuška věděla, jak moc chci v nějakém sboru zpívat, rozhodla se dát něco dohromady. Vyvinula velké úsilí a sehnala pár lidí, ochotných a schopných secvičit vánoční koncert. V novém složení odmítla zpívat Hanka, Dušan, jak řečeno, to odmítl předem, Kuba byl fuč, Míša neměla přes týden na zkoušky čas, takže ze staré gardy jsme zůstali jen Dana, Zuzka a já. Přibyl Láďa Schneider a Martina Dragounová, dále přes Martinu Saša Ambrožová a Viola Benešová a přes ně ještě Petra dříve Chodorová.
   Ani tohle ale není splnění mých snů. Nehrajeme už skoro na žádné nástroje, Zuzka odmítá housle kompletně, Láďa odmítá hrát na čelo, Dana na flétnu. Jen Saša hraje na piáno a spolu s Martinou na flétny. Vše je na poslední chvíli, moc nám to nejde a tvůrčí atmosféra kde nic tu nic. Neshody a problémy jsou i v tomto složení. Saša s Violou nebudou zpívat Adeste fideles v úpravě pana Hevešiho, na což Danulka sehnala a rozkopírovala noty pro jednotlivé hlasy. Jinou verzi ale nedodají, přestože říkají, že ji někde doma mají. Láďa nebude ukazovat začátky písní tak, aby se toho dalo chytit. Někdy příliš mnoho hudebního vzdělání škodí. Navíc si do příště nepamatuje, jak to minule ukazoval. Viola nebude zpívat Den přeslavný s nedostatečně starými slovy. Navíc všechna sóla sopránu zpívá automaticky Viola, což někdy není šťastná volba. Na zkoušky nemáme moc času. Láďa se nestíhá připravovat, nestíhá včas chodit na zkoušky (to druhé není jeho vina, ale problém to je). Viola se také nepřipravuje, vše se dohání na zkouškách. S kytarou Viola také zpívat nebude. Že by se udělala vlastní úprava nějaké písně, nepřichází v úvahu. Zuzana je většinou pro to, radši vůbec nic nedělat a na všechno se vykašlat. Saša se nebude učit Pastýřskou mši na piáno.
   Zdá se, že přesto nacvičíme pár písní včetně části Pastýřské mše a že to zazní na půlnoční v Husově domě v jedenáct večer. Nacvičíme je ale silné slovo.
   Přesto jsem velmi rád, že někde zpívám. Členství v tomto novém sboru mi dává nové zkušenosti. Ukazuje se také, jak moc se ve zpěvu zhoršuji, pokud nikde nezpívám, navíc teď v době, kdy mám rozbitou kytaru. V novém sboru jsou jisté tendence, že bychom se scházeli po Vánocích dále, ale já na to moc nesázím, i když to vítám.
   Nakonec ovšem někteří členové zavrhli těžší kusy, tedy Pastýřskou mši, a na půlnoční zazněly jen jednoduché písně. Pak se toto sdružení pro naprostou neslučitelnost povah rozpadlo.
 
Pokračování:
   V roce 2003 kapela neexistovala, pokud vím, a až v roce 2004 dal na Vánoce Dušan dohromady něco s Míšou, Hankou a několika novými lidmi. V roce 2005 se složení kapely vrátilo téměř do původu, přibrali zpět Kubu, který se vrátil z pravěku, a Zuzanu, navíc byli Jeroným a Katka. Na podzim 2006 pozvali zpět do kapely i mne a Danu, ale jen já jsem chtěl.
   S častými absencemi Jeronýma se ale těžko zkoušelo a nakonec Dušan řekl, že do Vánoc nemá čas se scházet. Takže jsme upustili od koncertů v kostelech a uspořádali jen dva skorokoncerty - veřejnou zkoušku v Matouškově vinárně pro příbuzné a vánoční zpívání pro nemocné na oddělení interny ve slánské nemocnici. Obě akce byly velmi povedené.
   Rok 2007 byl už mnohem úspěšnější. Jeroným z kapely odešel, protože nechtěl jezdit na zkoušky do Slaného. Do kapely se vrátila Dana. Míša s námi necvičila, neboť byla s Broučkem v Brazílii. Nacvičili jsme pěkný vánoční koncert, na kterém nakonec byla i Míša, která pár dní předtím přiletěla.
   Hráli jsme dvakrát, v sobotu 22.12.2007 v kapli na náměstí ve Slaném a v neděli 23.12. v kostelíku v Lidicích u Slaného. Oba koncerty se celkem vyvedly, jen v Lidicích byla zima. Dana to celé pěkně uváděla, na internetu si předem vyhledala informace o tradičních vánočních zvycích a pak o nich povídala, když jsme s Dušanem ladili. I v nemocnici jsme zahráli.
   Koupil jsem si basovou flétnu a do dvou písniček na ni zahrál. Nebyla moc slyšet, ale aspoň pěkně vypadá.
 

Současnost kapely:

    Tak nějak podivně kapela přežívá.
 

Budoucnost kapely:

    Asi uděláme zase vánoční koncert, ale kdo ví.
 

Chystaná vystoupení:

    Možná o ty Vánoce.