(kapr 1)

   Emi                   Hmi                 G                    F#mi
1) Nech si ta svá rána v Paříži, myslíš, že tady slunce nevychází snad?
    A                     G   Hmi               A
   Myslíš, že pohádky o spíži ukojí hladovému hlad?

2) Nech si ta svá rána v Paříži, nech si svůj večerní Řím!
   Nech si své písně o místech, která miluji, ale kam nepatřím.

        Ami-g          G-e             Hmi-e      Ami-g
R) Když tady v polích říjnových spí k ránu první mráz,
      Ami-g          G-e         Hmi-e              H
   až na dřeň musím oloupat své touhy, kukuřičný klas!

3) Stál jsem kdysi v Notterdam, s očima bezvěrce.
   V kapse přebíral kukuřičná zrníčka, jak perly růžence.

4) A věděl, že musím odejít, že bych nežil, jen živořil.
   Že vůbec Paříž existuje, bych v Paříži nevěřil.
   
R2) A tak teď tady v polích říjnových spí k ránu první mráz,
    až na dřeň musím oloupat své touhy, kukuřičný klas!

5) Jak stovky dalších jdu ráno tím polem do práce, dokud nepadnu, nepřestanu.
   Paříž za obzorem má přespříliš pro svět plný Pařížanů.


(pozn.: dolní index -x u těchto akordů znamená, že se pustí příslušná struna, případně celý ukazováček u barré)