Ami                        F          G      G+ G Ami Emi F
1a) Přiložila mu svou něžnou dlaň ostřím na tepnu
           Ami         G
    a řekla: zítra už nepřijdu.
    A on měl tvář chladnou i překvapenou zároveň
    a ona vášní trýzněná ústa plná neklidu, 
    když řekla:

               F               Emi           F                 Emi
1b) Ale proto ne, žes na jinou myslel, když se mnou jsi chtěl spát,
            Dmi                  F             Ami              G
    že ses ptal, zda mám někoho ráda, a bál se říct, že máš mě rád!
    Že mou vášeň tišil jsi jak bolest, že nad mým vzrušením držels laskavou stráž,
    že mou touhu uléval jsi strachem, že ztratíš, co ve mně máš!
    Ale proto ne, žes cenzuroval něhu, že po mé šíji hladils mě jak kat,
    že jak na hanbě klečels u mých nohou, že v mém osudu hledals skrýš akorát!

2a) Přiložila mu svou něžnou dlaň ostřím na tepnu
    a on krvácel, aniž se hnul.
    A já stál za ním v nacpané tramvaji,
    díval se z okna, a aniž chtěl, vše zaslechnul,
    když řekla:

2b) Ale proto ne, že než jsi mě potkal, prosils noc o její dar,
    že když vcházels do mého domu, myslel sis, že jen měníš bar!
    Žes mě hladil, jak konejší se dítě, žes mě laskal, jak se laská za ušima pes,
    že vlasy čechrals mi, jak se suší seno, žes na mě hleděl jak chirurg, než vede řez!
    Žes mě líbal, jak cucá se citrón, mé ruce jak mince v dlaních jsi mnul,
    mého pohlaví ses dotýkal jak ženské sochy, žes mě svlékal, jak sklízí se stůl!
    Ale proto ne, že jsi jiný, než bych si přála, že nejsi chlap do deště, ba ani do rosy.
    Ale proto, že bych se tě celý život bála, ale proto, že se mnou nejsi ten, kdo jsi!

3a) Přiložila mu svou něžnou dlaň ostřím na tepnu
    a já je pak už nikdy neviděl.
    Byl tak na dně a ona tak krásná a ryzí,
                                  C       Emi    Ami       G
    že jsem mu i ten rozchod ... záviděl, záviděl, záviděl.

3b) A já vystoupil do mrazivé noci a šel, kam smutek zaved' mě.
    Ale dodnes mám v sobě její krásu a jizvu na tepně!