Standa Kohoušek je telepat
To jsem poznal už před pár lety a občas se v tom názoru utvrdím. Nebo je to génius.
Myslím si...
Znáte hru, kdy jeden si něco myslí a druhý zjišťovacími otázkami (tj. odpověď na ně je ano/ne) pátrá, co to je?
O prázdninách roku 1997 jsme byli se Standou u jeho příbuzných na Moravě v Rýmařově. S jeho dvěma sestřenicemi (tehdy asi 12-ti a 14-ti letá) jsme si vyšli na výlet na Praděd, z Karlovy studánky po žluté, je to tam moc krásné, jedno z nejhezčích míst, co znám.
Při cestě z Pradědu zpět jsme hráli tu hru s otázkami. Předmět pátrání nebyl nijak omezen, mohlo to být cokoliv.
Následovala tato scéna:
Hanka: Myslím si.
Standa: Je to věc?
H.: Je.
S.: Je to dlažební kostka?
H.: Je.
Dáša: Myslím si.
Standa: Je to věc?
D.: Je.
S.: Je ta věc velká?
D.: Je.
S.: Je to rozhledna na Pradědu?
D.: To snad neni možné.
Nedávno (začátek prosince 1999) mi Standa vyprávěl další příhodu podobného typu.
Při náhodném setkání s neznámým opilým člověkem (dále NOČ) v restauraci U kostela:
NOČ: Hele, ty prej hraješ taky na kytaru, jo?
Standa: Jo, já taky hraju na kytaru.
desetiminutová pauza
NOČ: A taky mám rád ty, ...
půlminutová pauza
S.: Spirituály.
NOČ: No, přesně, ty vole, jaks to věděl?
Tak vidíte, před Standou nic neskryjete.