Tenhle obrázek jsem měl v x-ech na pozadí (teda celek, z něhož je tento vyříznut, a navíc jenom když padne to správné náhodné číslo, protože obrázek na pozadí se mi vybírá při startu x-ů náhodně z několika (to už není pravda)).
Ten obrázek se mi hodně líbí.
Je tam vidět stůl z Katarze, jsou tam vidět dveře z Katarze (vlevo), je tam vidět, jak snídáme (ta dvoje záda), jsou tam vidět spacáky (dole), vedle dveří jsou vypínače, kterými se zapínalo a vypínalo světlo (podle toho, jestli jsme chtěli tmu nebo světlo), na tom stole stojí citronek (tím jsme si okyselovali čaj), taky je na stole hrnec s čajem a naběračkou, kterou jsme si nabírali čaj do hrnečků.
Tak vidíte, jaká to je pěkná fotka.
No, takže takhle to vůbec není.
Když jsem přemýšlel o komentáři k tomuhle obrázku, měl jsem chuť napsat nějakou básničku. Jenomže pak jsem si vzpomněl, že básničky psát neumím. Ale byla by zhruba o tomhle:
(Ještě moment: if (čtenář == Jana) return; (resp. if čtenář=Jana then return;, ale pascal si už moc nepamatuju, tak je to možná špatně (Zkrátka Jano, radši to nečti :-)))
OK, takže: nevím, jestli je to normální, ale slovo krása je nejčastější, co mne napadá, když na to koukám. Nebo mne taky nenapadají slova. Jen se kochám. Stejně je to divný, takovejch pár bajtů a co to udělá v hlavě, když se člověk nechá.
Na holky to asi tolik nefunguje, ale obrys Janina levého lýtka mne dokáže v pohodě zabavit na několik minut. (I když bez toho zbytku by to asi taky bylo jiný.)
A nejen to lýtko, levé stehno má podobné vlastnosti a to ještě nemluvím o nártu, krku, uchu, vlasech, předloktí, rukách, tričku, hodinkách,...
Zkrátka, příroda je mocná čarodějka a samsára je nekonečná.
Přeju pěkný den všem čtenářům mých www stránek.