Včera (2.7.2002) jsem se dočetl v novinách, že pražský magistrát vydal vyhlášku, zakazující rozdávání reklamních letáčků na ulici. Zakázáno je i rozdávat vizitky a stavět na ulice reklamní stojany. Zakázány jsou odteď také chodící reklamy všech typů.
Důvod? Někteří turisté si prý stěžovali, že se jim těžko prochází jednou ulicí u Staroměstského náměstí, protože v ní stojí (a tak překáží) několik rozdavačů letáčků zvoucích na koncerty pořádané v blízkých kostelech.
Na tomto příkladě se dá snadno demonstrovat jeden z rozdílů levicové a pravicové politiky. Levicová politika zastává názor, že je třeba co nejvíce rozhodovat, co je správné, a nařizovat, co se smí a co ne. Naopak pravicová politika vychází z názoru, že nikdo není ten osvícený, který zná pravdu, všechno ví a všechno zná a může tyto věci rozhodovat.
V tomto konkrétním případě je naprosto zřejmé, že jde o věc, kterou má řešit trh, nabídka a poptávka. Kdyby si turisté ty letáčky nebrali a na ty koncerty nechodili, přestaly by se ty letáčky rozdávat. Jelikož si turisté ty letáčky berou a na ty koncerty chodí, letáčky se nadále rozdávají. To je jasné a je to zcela v pořádku.
Dále se na daném příkladu dá demonstrovat postup, jakým především v levicově orientovaných státech (a tudíž regulacím shora nakloněných) vznikají mnohé zákony - úzká skupina lidí si něco přeje, něco, co jí prospěje, "zalobuje" (čili vyvine tlak na nějakého vládnoucího úředníka) a ten zákon prosadí. Vznikne tak zákon výhodný pro jednu malou skupinu, podle kterého se ale musejí řídit všichni.
(Je také možné, že jde hlavně o peníze. Z pouličních rozdavačů letáčků magistrátu žádné přímé peníze neplynou, kdežto budou-li nuceni ti, co chtějí propagovat nějakou akci, pronajmout si reklamní plochu, peníze poplynou.)
Takovéto tendence v naší zemi jsou velmi nebezpečné a bojím se, že už s nepříliš velkou nadsázkou jde říct, že pomalu, nenápadně, ale jistě spějeme zpátky ke komunismu.