Smlouva o ústavě pro Evropu byla právě odmítnuta ve Francii a v Nizozemí, čímž končí možnost jejího přijetí a tento dokument už je jen historií.
Proto končím s jejím čtením. Vytisknul jsem si ji před několika měsíci a postupně jsem ji četl, se stále vzrůstající nevolí a obavami. Skončil jsem někde ve třetí části (celkem má 4 části).
Co by přijetí ústavy znamenalo? Další prohloubení unifikace EU, přesun mnoha pravomocí z jednotlivých zemí na orgány unie, snížení vlivu malých zemí na rozhodování v unii a konec práva veta jednotlivých zemí v řadě oblastí. Ztrátu svrchovanosti našeho státu, konec samostatné zahraniční politiky, konec samostatné bezpečnostní politiky. Vznik nového evropského superstátu, jehož bychom byli jen jednou malou provincií.
Co by to znamenalo v praxi? O nás by rozhodovali jiní, někde daleko a my bychom neměli žádnou zvláštní možnost k tomu něco říct. Pár křesel v 750-ti členném parlamentu a nestálé jedno křeslo v Radě ministrů - to by byly jediné zbytky moci, kterou bychom měli ve své vlastní zemi.
Evropský superstát, to je nová naděje pro všechny lobbistické hledače vlastního prospěchu - nyní mohou šířit své zájmy prostřednictvím zákonů diktovaných shora všem zemím unie. Zákony, které snadno projdou nepovšimnuty v obřím, anonymním a babylónsky mnohojazyčném parlamentu. Demokracie, aby fungovala, potřebuje jistou dohlédnutelnost z jednoho konce na druhý, tedy od lidí, o kterých se rozhoduje, k voleným zákonodárcům, kteří rozhodují.
Evropská integrace musí zůstat v rovině hospodářské spolupráce. K čemu vytvářet jeden superstát se společnými zákony, zasahujícími do všech oblastí žití? Proč má někdo cizí rozhodovat o tom, zda u nás budeme mít trest smrti, zda u nás dovolíme eutanázii, zda u nás legalizujeme marihuanu či zakážeme alkohol, zda u nás mohou prostitutky provozovat své nejstarší řemeslo nebo ne? Proč máme z tolika národů s tolika různými kulturami vytvořit uměle jeden nadnárod s jednou, shora diktovanou kulturou, s jedinými, shora diktovanými lidskými hodnotami? Proč se máme sklánět před názorem pánů v Bruselu a nevyjadřovat se nezávisle k útoku USA na Afghánistán a Irák, k okupaci Čečenska a k jakékoliv další zahraničněpolitické události, podle našeho přesvědčení?
Já jsem pro všemožnou spolupráci, ale dobrovolnou spolupráci rovnocenných svrchovaných států. Nejsem pro dobrovolné slepé vzdání se této svrchovanosti a podřízení se na věčné časy jakési svaté společné bruselské vůli, se kterou není žádná disputace.
Je veliký klam, myslet si, že oni tam za nás rozhodnou dobře. Je také klam, myslet si, že existuje nějaké jediné správné vedení státu a že oni ho tam znají. Za prvé, politici jsou jen lidé a rozhodují se vždy ve vlastním zájmu, bez ohledu na to, co říkají. Za druhé, o tom, co je lepší nebo horší vedení státu, rozhodují voliči svými hlasy, a ne osvícené hlavy elitních jedinců. Tato dvě pravidla je potřeba mít neustále na paměti, když jde o politiku.