Leč stalo se. Nejen že Blanka Lennerová z týmu B.L.P. si prodloužila trať silničního kola asi o 20 km, ale i jiné závodníky poznamenala podobná smůla.
Např. Jirka M. z týmu JANIČKA (srdíčko), poté, co po rozvážném startu, kdy nepřepínal síly a nechal si většinu závodníků utéci, nechtěje přepálit začátek, tedy poté, co po onom rozvážném startu všechny "normální" běžce postupně předběhl a dostal se na výbornou třetí pozici (maje tak před sebou (samozřejmě v nedohlednu (bylo tam hodně zatáček)) už jen favorizované Matouška z týmu WAMADAT a Holuba z týmu MSC 2), s dostatkem sil pozici přinejmenším udržet a zaběhnout pěkný čas, tedy po tomto všem, o čem jsem doposud v této větě psal, ho postihla tato smůla:
Běží, běží, Jirka běží, po fáborcích, po cestě podél chatek, když najednou fáborků nějak ubylo, a to až tak, že už neviděl vůbec žádný. Nicméně, když se ohlédl, ostatní běželi za ním. To to tu blbě označili, pomyslel si, a běžel dál. Vtom téčko a na cestě vedoucí zleva doprava žluté fáborky.
To Jirku zarazilo, zpomalil, až ho doběhl ten za ním, a Jirka se ho zeptal, po kterých fáborcích že vlastně běží. Ten ale nevěděl. Vydali se tedy dále dolů po cestě k rybníku, ale v té chvíli byl Jirka již pln pochybností. Od začátku běžel po oranžových i žlutých fáborcích. Jedny byly pro ženy, druhé pro muže.
Jenže které byly které? Nevěděl. Vzpomínal, že Tač říkal, že trať pro ženy se v jednom místě odděluje od mužské a je o něco kratší.
Mezitím doběhl k odbočce na hráz rybníka. A spatřil oranžové fáborky, jak přišly zprava a pokračují po hrázi společně se žlutými. V tu chvíli mu to došlo. Zastavil, nahlas řekl, že se vrací, a učinil tak.
Jak se vracel, potkával se znovu s těmi, které dříve předběhl. Ti, vidouce a pochopivše situaci, obraceli a ocitali se tak opět před Jirkou.
Jirka začínal být velmi unavený. Po chvíli dav doběhl k místu, kde předtím všichni běželi za Jirkou, a ne po cestičce mezi chatkami, jak ale měli. Tam se setkali s Filipem D. a vydali se správnou cestou do kopce.
Situace se pro Jirku opakovala, ale sil ubývalo. Takové zbytečné zabloudění vyčerpá. Znovu musel všechny předbíhat, pokud chtěl pro svůj tým vybudovat dobrou pozici do druhého kola, což chtěl.
V popředí hlavního pelotonu se vytvořila trojice Jožana, Filipa a Jirky, která dovedla čelo pelotonu až mezi rybníky. Před poslední hrází začal Jožan zrychlovat. Jirka za ním. Běželi spolu po hrázi, po cestě za hrází. Sto metrů před cílem Jožan nasadil vražedné tempo, nicméně Jirka stále s ním. Do cíle doběhli současně v divácky atraktivním finiši a podělili se o 3. a 4. místo.
Uvidiv je, vyjádřil Tač své pocity větou: "Kde jste nechali Bodnára?"