Čtyřiadvacítka
Tak to byla zkouška ohněm. Kolo dostalo totálně zabrat. Den před Čtyřiadvacítkou pršelo, a to vydatně. Trať pro horská kola byla úplně rozmoklá. Když z ní člověk přijel, kolo bylo o několik kilogramů těžší (o nabalené bahno).
Pokaždé bylo potřeba umýt aspoň pohyblivé části, řetěz, pastorky, tácy, přesmykač a přehazovačku. Také brzdy. Aspoň z toho nejhoršího. Olej chyběl, takže se nemazalo.
Postupem času během závodu začalo kolo špatně přehazovat. Často bylo přehozeno o kolečko vedle, než byl nastaven gripshift. Ale jelo se dál.
Po závodu nebylo dost sil a hlavně nálady na mytí. Takže se další den vezlo domů i s bahnem. Honza Dolejší byl tak hodný, že mi pak kolo u nich na zahradě umyl.
Nicméně následky Čtyřiadvacítky nebyly jen ve špíně. Pastorky a řetěz chytly rez, brzdy skoro nebrzdily, a jak jsem řekl, špatně to přehazovalo.
Namazal jsem to a odvezl do Stompa (obchodu, kde jsem to koupil). Seštelovali mi tam brzdy a u přehazovačky vyměnili bowden (byl prý plný bahna).
Ale stejně to už není, co to bývalo. Brzdy brzdí méně, než když to bylo nové, přehazovačka přehazuje, ale není úplně OK, štelování nepomáhá. (Problém přehazovačky tkví dle mne v tom, že krok, o který se přehazovačka pod pastorky pohne při otočení gripem o jednu pozici, je větší, než vzdálenost mezi dvěma sousedními pastorky.)
Jinak byla Čtyřiadvacítka zkouškou nejen sil, ale i vůle. Jet v tom bahně a nezahodit kolo do příkopu vyžadovalo hodně přemlouvání se. Těší mě ovšem, že mi to Tač nandaval jen o málo (v horském kole, jinak jsem to nandaval já jemu).
Za zmínku jistě stojí ještě to, že vůbec nejrychlejší čas na horském kole ze všech závodníků a závodnic za celou Čtyřiadvacítku zajel Honza Dolejší na (pozor!) mém kole!!!