Výlet na Kokořín

Tač měl zrovna také nové kolo, AUTHOR SECTOR, podobné tomu mému, akorát o asi 25 tisíc dražší. Taky Marťůl měl nové kolo, AUTHOR MAGIC. Přibližně stejně drahý jako Tačův. Jeli s námi ještě Jakub Judl, který má rovněž AUTHORa, pak Pepa Jeřábek, taktéž, a Jirka Strnad, ten má jinou značku a nevím jakou.
K Jakubovu kolu. Má sice kolo značky AUTHOR, ale velmi levné (Chicago). Bavili jsme se o tom a přišel jsem na to, že můj model se jmenuje BASIC a z toho vyplývá, že on je tou bránou do světa horských kol, všechno typově nižší jsou jen náhražky. Kuba nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné.
K Tačovu kolu: Má pěknou odpruženou vidlici, ale jinak samé nevýhody. Sedačku má nastavenu tak přesně, že když si od něj kolo někdo půjčí, nesmí si ji posunout na svou výšku. Šlapky má hrozně malé a bez klipsen, říká tomu SPD-čka, potřebuje na to speciální boty, jinak se na tom nedá jezdit. Pláště má tak kvalitní, že už dvakrát píchnul, nakonec je dal vyměnit za jiné a hned píchnul znovu. Navíc tam nemá gripshifty, ale zastaralé amatérské páčky. Samozřejmě je obhajuje jako nejlepší systém přehazování, ale kdyby měl gripshity, obhajoval by gripshity. S páčkami se nikdy nepřehodí tak rychle o tři kolečka najednou jako s gripshifty. Tač má také docela hnusný rychloměr.
K Marťůlovu kolu: Má zhruba stejné nevýhody jako kolo Tačovo, ale má gripy, ne páčky, což je plus. Má taky hezký rychloměr. Další výhodou byla sleva, za to ale musí Marťůl absolvovat nějaké závody, což mu nezávidím, jenom se bojím, že na ně naláká i mne (já ovšem za to žádnou slevu neměl). Tač ho v tom podporuje, zatím se ale bráním.
Pepa má také nějaké takové kolo, neprohlížel jsem ho, neboť mě nezajímalo.
Jirka Strnad má kolo starší a levnější, pohoda.
Další nevýhodou Tačova a Marťůlova kola je, že ho nemůžete nikde nechat, protože se hrozně bojíte, aby vám ho někdo nevzal. Nesmí se nikde odřít, neboť centimetr čtvereční laku stojí určitě minimálně dvě stovky. Za velkou nevýhodu považuji také atraktivní vzhled těch kol. Od majitele takového kola každý čeká, že bude "namakanej", když už má takové kolo. Levné a nenápadné kolo má v tomto směru výhodu. Dá se na něm překvapit (výkonem) jen dobře.

Ale k vlastnímu výletu: Pepa Jeřábek a Marťůl vzali auta, kola jsme dali na střechy a vyrazili jsme k Mělníku. Dost pozdě, asi ve dvě hodiny odpoledne. Celkem nás bylo šest, v autě s Marťůlem jsme jeli čtyři, Jakub, Tač a já (a Marťůl, samozřejmě :-). Po cestě jsme si prohlíželi cyklistky, které jsme míjeli, ale žádná si k nám nepřisedla (také jsme to žádné nenabídli).
Do osady pod Kokořínem jsme přijeli asi ve tři. Vyrazili jsme hned do největšího kopce, po silnici vedoucí přes hřeben kolem Kokořína. Už tam se ukázalo, kdo je na tom jak se silami. Tač a já jsme to vyjeli první (což se mi líbilo), pak za námi Kuba s Marťůlem, už nevím jejich vzájemné pořadí, nakonec Pepa a Jirka.
(Ne, nebojte se, nebudu tu popisovat kilometr po kilometru, jenom jsem musel zdůraznit, jak jsem dobrej.)
Byl jsem překvapen, jak mě ta jízda na horalu baví. Nejsem sice takový nadšenec jako Marťůl, ale chytlo mě to. Bahno a nebezpečné sjezdy se mi nelíbí, ale zajímavý terén ano. Nejradši mám kopce nahoru (tam jde o fyzičku, bolest a o vůli vydržet), pak mírné a poměrně hladké kopce dolů (kde si člověk zas vychutná rychlost). Obého se nám na Kokořínsku dostalo bohatě, navíc v krásné krajině. Také nemám rád mnoho kořenů a podobných nerovností, kde se uplatní odpružená vidlice, hlavně proto, že odpruženou vidlici nemám.
Jedním z nejzajímavějších momentů výletu byla asi půlhodinová zastávka, během které se Marťůl snažil nasadit si pořádně čočku do oka, nakonec se mu to nepodařilo a zbytek výletu jel jen s jednou čočkou.
Zavzpomínal jsem si na Katarzi '97, protože jsme mnohokrát projížděli místy, která jsme na začátku Katarze procházeli pěšky, třeba někdy opačným směrem. Vždycky jsem na Tače volal: "Jé, Tači, tudy jsme šli, ale opačně!" nebo "Tady jsme se ptali, kolik je hodin," nebo "Tady na tom hřišti jsme spali," nebo "Tady někteří uvažovali o rozlepení krizové obálky," nebo "Tady za náma běžel Dušan sám" apod.. Projeli jsme opravdu značnou část té cesty.
Nakonec jsme skončili v hospodě na jídle, džusu a pivu. Ideální závěr. Takových výletů by mělo být víc.