Kterak Zuzana řešila rébusy

Tak konečně to sem píšu.
Všechno to začalo, jak jinak, v hospodě, přesněji v Šantánu, kam jsme se Jana Šárová, Zuzka Mohylová, Dušan Janovský, Tač a já odebrali po koncertu Štěpána Raka v Dividýlku, když v Billiard baru bylo plno.
Mimochodem, pili jsme bílé víno, myslím kromě Dušana. V Šantánu jsme zůstali do zavíračky, pak jsme šli ještě do Country baru, kde jsme si objednali láhev červeného, to pil i Dušan, jenže nechutnalo mu (vyvozuji), neboť dle jeho pozdějších slov, první víno, co mu chutnalo, pil později u Tače a bylo to červené víno od Jožana z Moravy. V Country baru nám pak ale taky zavřeli a do Inferna už jsme šli jen Tač a já, neboť ostatní šli domů.
Tolik jen k objasnění průběhu večera, jinak příběh s rébusy začíná právě v Šantánu a vlastně už při cestě do Šantánu.
Jdeme si tak, když Tač, že nám dá rébus. A slovy nám popsal toto:
(pozn.: ^ znamená mocnění, umocňování)

{ [ (1)^h ]^k }^pi. (Místo "pi" tam má být řecké písmenko pí, ale to já neumím napsat.)

 To jsme poměrně snadno vyřešili hlavně díky Dušanovi, který odhalil začátek, a konec už šel snadno.
Rébus se nám celkem líbil, jednak svou rébusností, jednak svým obsahem, a tak jsme (už v Šantánu) uvítali další Tačův rébus, tentokrát ovšem složitější:

10^9!Cu+NawB. (Kde ovšem místo "w" má být malá omega a místo "B" namalovaný budík, na jehož čase řešení rébusu nezávisí.)

 Tenhle rébus nám dal zabrat a nakonec nám to Tač musel prozradit, přestože dílčí řešení jsme měli.
Pak Tač vyšel ještě s posledním rébusem toho večera, a to:

pr.el a otázka zní: hora v Čechách.

 Tady se uplatnila přímá ženská logika proti mužské, neboť ve chvíli, kdy mi Jana Šárová popáté říkala řešení, jsem stále nechápal, že mi říká řešení.

 Tak, historie Tačových rébusů se uzavírá, přestože se opakovala ještě později v Tanvaldu s jinými lidmi, ale to je jiný příběh.
Vy se teď můžete ptát, proč se tohle povídání jmenuje "Kterak Zuzana řešila rébusy", když vlastně se o ní nic nepsalo.
Tak to je tak: dosud se o Zuzce nic nepsalo, neboť to hlavní teprve přijde. To byl zatím jen takový úvod, vlastní jádro vyprávění je před námi.

 Příběh pokračuje o pár dní později na přednášce "Organizace a zpracování dat", kde jsem seděl a nudil se a myslel si na nějaký svoje věci, když vtom jsem si řekl, že pro Zuzanu vymyslím nějaký rébus.
Pracně jsem přemýšlel, až jsem vymyslel:

NaZu

 Říkal jsem si, že to je trapně jednoduché, nicméně hned po přednášce jsem to Zuzce odmailoval, pro jistotu i s nápovědami. Odpoledne mi přišla odpověď, že řešení neví a že spěchá na autobus. Podíval jsem se na hodinky, odhadl situaci, odlogoval se a vyrazil taky na autobus.
Náhodou jela Zuzana stejným autobusem jako já. A jel i Petr Husák.
V autobuse jsem Zuzce i Petrovi dal ten rébus znovu. Domnívaje se, že Petr to vyřeší hned, upozornil jsem ho důrazně, ať si řešení nechá pro sebe.
Ale zbytečně. Petr na to také nemohl přijít. Až po mnohých nápovědách a spoustě smíchu na celý autobus na to Zuzana přišla. A ať vymyslím nějaký další rébus.
No, zkuste to, vymyslet rébus na pokyn. Napadl mne jen takový opravdu velmi prostoduchý, ani jsem jim ho nechtěl dát. Ale nakonec mne přemluvili:

RUSKYJONA

 Ale co následovalo, předčilo všechna má očekávání, totiž zábava z toho, že na to nemohou přijít. Zuzana navrhovala řešení typu "RUSKYPŘEDJONA", "NAZARUSKYJO" a podobně, což mne přivádělo k blaženosti.
Ani nápovědy RUSKYANONA a později NĚMECKYJONA a NĚMECKYANONA dlouho nepomáhaly. Nakonec na to teda přišli.

 Pak vymyslel jeden rébus Petr, skoro jsme ho se Zuzkou vyřešili, ale byl těžký a nepamatuji si ho. Bylo to něco s čápama na komíně.

 No a to už je opravdu celá historie toho, kterak Zuzana řešila rébusy. Ač jádro vyprávění vyšlo na několik řádek, znamenalo pro mne mnoho zábavy, když ty chvíle byly právě tady.
Později jsem vymyslel ještě asi dva rébusy v Tanvaldu a také jsem byl nachytán rébusem od Marťůla, ale o tom možná zas někdy jindy.