Kterak Dana napálila někoho jiného

 Opravdu výtečný joke se Daně povedl 27.6.'99 v asi 12 hodin v noci.
Jako spolujokeři jsme Kuba a já hráli role spíše pasivní.
Po zkoušce jsme Kuba, Dana a já vzali baterku (jednu, a to Kubovu) a šli se podívat do Grandu, který prý je opuštěný a skvělý. Slyšeli jsme o tom už od jiných, tak jsme byli také natěšení, jaké to tam je.
Bylo to super.
Jako v nějakém postkatastrofickém filmu jsme procházeli místy, kde jsme dříve tančili (někteří) v tanečních, prožili své i cizí maturitní plesy, o kousek dál shlédli spoustu filmů...
Jako v Titaniku, každou chvíli jsme čekali prolínačku oněch sutin do sálu zářícího čistotou a světlem a plného bavících se lidí ve skvělých večerních šatech. Zpustošené hlavní schodiště se stalo pojmem, stejně jako pro badatele na Titaniku. Pódium zmizelo, o zábradlí na ochozu už by se snad nikdo neopřel...
Celý dojem byl znásoben tím, že baterka přestala po chvilce téměř svítit, náboj byl v čudu. Baterku jsme zhasli a jen v krizových situacích rozsviceli na pár okamžiků.
V úplné tmě jsme objevovali velký kinosál, kde už dávno nejsou žádné židle, žádný stupínek, žádná zdvihající se podlaha.
Půl hodiny jsme vydrželi zpívat si v bývalé šatně kina, okouzleni dlouhým echem. Nikdy mi flétna nezněla tak dobře. Pak to překvapení při krátkém záblesku baterky, jak je ta místnost malá.
Bylo to zkrátka super, objevili jsme spoustu dalších věcí a zažili mnoho dobrodružství, ale o tom jsem psát nechtěl.
Chtěl jsem psát (a furt ještě chci) o Danině vtípku. Tak tady je:
Asi ve dvanáct v noci se chystáme vylézt ven napůl vybouranými, napůl rozpadlými dveřmi vedle bývalého vchodu do kina. Byl jsem trochu nervózní, kdo nás u toho uvidí, speciálně policajty bych tam nevítal.
Napůl proskakuji načtvrt zataraseným vchodem, kytaru v ruce. Na ulici se otáčím - a přede mnou čtveřice lidí. Krátký malý úlek - následuje poznání, že jde o Jahny Judla, Marka Beznosku, Dědka a jeho dívku.
Rozpačitě jako malý kluk přistižený při lumpárně je zdravím:
"Čau."
"Nazdar, kdes byl?" ptá se, diví se a pobaveně se uchechtává Jahny.
Nevěděl jsem, jak stručně odpovědět, pořád ještě pod vlivem představy kluka chyceného policií při činu, tak jsem jen tak blekotal:
"No, tak, tam..."
Postával jsem tam před nima v bermudách a s kytarou v ruce.
"Kdo tam ještě je?" ptali se.
"No, to byste se divili," povídám, netuše, jak tím nahrávám následující scénce.
"Tam je Kuba, co?" povídá Jahny.
Já byl pořád trochu zmatený a můj hlas opravdu nezněl přesvědčivě, když jsem říkal:
"No, Kuba je tam."
V tu chvíli mě to začalo bavit, otočil jsem se dovnitř do naprostý tmy a volám:
"Kluci, tak pojďte."
Otočil jsem se zpátky na skupinku a tvářím se, že je rozhovor u konce a že už můžou jít. Ale oni stáli a čekali, co se bude dít.
A tak tam postáváme, s uvízlým rozhovorem.
Když najednou pomalu vyleze Dana, rukama si cudně drží sukni, v obličeji ten nejcudnější a nejrozpačitější výraz a říká:
"Jirko, tys mě tam nechal?" Klopila oči.
Výrazy těch čtyř byly suprový. Puky.
Já jsem se napůl přistiženě, napůl spiklenecky usmíval až smál.
"Aha, já du pryč." pronesl a ihned uskutečnil Beznoska.
Také Jahny a ti další dva se velice stručně rozloučili, otočili se a v naprostém tichu odcházeli směrem na Londu, Jahny o několik metrů pozadu. Až za roh mezi nimi nepadlo ani slovo.
Pak konečně vylezl Kuba a pak jsme se ještě asi hodinu smáli. Danin herecký výkon byl bezkonkurenční.
Až později mi došlo, že si o mně museli ti čtyři myslet, že jsem úplnej debil, když jako malej zapírám, s kým jsem byl v Grandu.
Kuba dostal za úkol skoulet to před bratrem tak, aby se neprokecl.
Jenom já teď nevím, jak se mám tvářit, až potkám někoho z těch čtyř.