Všechny cesty vedou do Zásady

(Zpráva o průběhu pobytu v Tanvaldu 28-30.11.1997)

Mail, který následuje, jsem poslal Zuzce a Vítkovi krátce po událostech, které jsou v mailu popisovány. Maily píšu cesky, proto je cesky. Ponechal jsem i hlavičky, které jsou doplňovány mailovacími programy, jen tak abyste viděli, jak vypadají, pokud to neznáte. První hlavička se možná bude zdát podivná, ale je způsobena tím, že na Unixu neumím pracovat s disketou, takže z Unixu jsem si tenhle mail poslal sám sobě na Novell, kde jsem si jej pak stáhnul na disketu. Druhá hlavička už je běžná, s ní to nejspíš přišlo Vítkovi a možná i Zuzaně.
Tenhle mail jsem sem umístil na žádost např. Honzy D. a také proto, že mi přijde zajímavý.
A proč všechny cesty vedou do Zásady? Z mailu to není příliš jasné, ale ten večer jsme ceduli "Zásada" viděli asi šestkrát.
Ještě poznámka: V textu blíže neurčená Hanka je Hanka Soukalová.
Tak a teď už tiše, mail začíná...

 

Date:Thu, 8 Jan 1998 15:30:09 +0100 (MET)
From:Jirka Mirovsky
To:jmir3240@barbora.ms.mff.cuni.cz
Subject:Tanvald (fwd)

---------- Forwarded message ----------

Date:Tue, 2 Dec 1997 15:12:36 +0100 (MET)
From:Jiri Mirovsky
To:Zuzana Mohylova ve skole
Cc:Vitek Dolejsi na Unixu v Karline
Subject:Tanvald

Ahoj Zuzko :-) a ahoj Vitku,
omlouvam se, ze pisu trapne obema najednou, ale bude to dlouhe a nechce se mi to psat dvakrat. Mozna misty budu oslovovat Zuzku a nekde Vitka, ale tim se nenechte mast.
Tak o Tanvaldu: V patek jsme prijeli. Hm, no, pak jsme popijeli vino, co jsme privezli, ale byli tam sami odporni abstinenti (kdyz jsme to probirali s Tacem vcera v hospode, tak toto me tvrzeni opravil na: nebyli to alkoholici. Jak to asi myslel?)
Tac nam rozdal vytisknute basnicky z Katarze, jak slibil. Mam vytisk pro tebe i pro Dusana. (Kdybys byla Zuzko vcera na zkousce, dostala bys ho tam.)
Tahli jsme to docela dlouho (teda ti, co vydrzeli - asi 1/3), az jsme museli posunout hodiny na stene asi o tri a pul hodiny dozadu, abychom se necitili tak unavene a provinile. Pak to zas slo.
No, ale kolem dvanacte Hamrsackeho casu (to jest toho posunuteho) (rika se tam Na Hamrskach) jsme sli spat taky.
Rano asi v pet hodin jsme sli do Tanvaldu nakupovat, vlastne jeli. Kupodivu uz meli otevrene obchody. Koupili jsme 4 litry vyborneho vina a trochu jidla.
Pak jsme jeli vsichni do Liberce, odtud pesky na Jested. Tac nas protahl skrz mesto, asi 1,5 hodiny cesty, a ukazoval nam, kde vsude studoval, do kterych hospod chodil a tak.
Na upati kopce jsme se trhli na dve skupiny. Prvni - konzervativni odpadlici - sla po silnici. My rozumni jsme sli primo rovne nahoru na kopec lesem.
A dobre jsme udelali. Dorazili jsme sice na vrchol asi pul hodiny po tech lenosich, ale zazili jsme skvelou zabavu a videli nadherna mista. Trefil jsem Hanku (nevim blizsi jmeno) snehovou kouli do hlavy, Danu trefil Tac. Tace pak trefila Dana, no proste parada. Taky jsme se chteli fotit v plavkach na snehu, ale nejak jsme vymekli.
Nahore jsme si dali polivku za 28 korun a nekdo caj za 24 koruny.
Pak jsme spechali dolu, jit se koupat do bazenu. Hlavicka na autobusaku vratila listek, co si pred vystupem koupila, nebot chtela jet puvodne domu, jelikoz jeji rodice nevedeli, ze neni ve Slanem. Nakonec si to ale rozmyslela a zustala s nami. Zavolala domu, ze neprijede.
Pak jsme sli do bazenu. A to byla bomba. Byl tam tobogan, ja nikdy na zadnem nejel, takze to byl novy zazitek. Zavodili jsme, kdo bude driv dole a tak. Pak jsme chvilku plavali a pak jsme se nalozili do bublinkove lazne, kde byla teploucka vodicka a bublaly tam bublinky. To bylo taky skvele, akorat mi tam chybela nejaka vhodna drzatka, abych porad neodplavaval, kdyz jsem zvedl nohy. Nakonec jsme sli do sauny, bohuzel delene na panskou a damskou cast.
Cestou zpatky jsme u benzinky koupili sedmicku becherovku a na chate jsme zase parili, ale zas tam byli sami abstinenti. Cas jsme nechali posunuty jen asi o dve hodiny dozadu. Sve hodinky jsem taky preridil na Hamrsky cas.
Becherovku jsme nevypili, protoze jsme to s Tacem nechteli prehnat.

Rano nas zase budili strasne brzo, jako kdyby nevedeli, kolik je hodin.
Jestli ted Zuzko nebo Vitku mas dojem, ze tim vikend skoncil a v nedeli se jen jelo domu, tak omyl.
V nedeli jsme kolem jedenacte hodiny vyrazili ve skupince asi deviti ci osmi lidi na blizky (asi 1.5 km vzdaleny) kopec (asi Muchov). Ostatni pripravovali smazak k obedu nebo nechteli jit.
Cestou jsme blbli, lezli na skaly, hrali hru, pri ktere je vyloucen ten, komu nekdo jiny slapne na nohu apod..
Na kopci Muchove bylo hezky, nicmene mlha a nic jsme nevideli. Sli jsme zpet. Kdyz Tac rekl: a proc jsme vlastne nesli jeste na ???(zapomnel jsem jmeno). To bylo asi o kilak dal, nez Muchov.
Opet jsme se rozdelili na dve skupiny. Prvni (Petr Husak, Eva Mojzisova, Stepanka (Hochova?)) sla zpet do chaty. Druha elitni (JA, Tac, Honza Dolejsi, Dana Peterikova a ta Hanka, co ji neznam dal) sla jeste na misto urcene Tacem.
Bylo tam taky skvele, taky mlha, taky sranda.
Pak ze jdem zpatky, ale jinudy. To jsme udelali, ale zavedlo nas to zpatky na cestu, po ktere jsme prisli. No nevadi. Dal jsme sli po ni.
Holky se nechtely nechat nest (no chapete to?), tak jsem chvili nesl Honzu Dolejsiho, on pak mne, nakonec Tac Danu a mne najednou (ale asi jen 1,5m).
Pak jsme hrali na schovku, pikal jsem, ale zapikali mne. Hral jsem moc lezerne. Ale Tace a Honzu jsem zapikal ja (jsou ve schovavani pekny amateri).
Pak jsme skutecne sesli z cesty, abychom nesli stejnou cestou zpet.
A tady zacina to prave dobrodruzstvi.
Problem je, ze za chvilku musim jit pryc, nevim, jak to stihnu dopsat, asi strucne, i kdyz to je skoda.
Takze: ztratili jsme se. Ony tam vedou takove podobne silnicky a cesty a my byli takovi bezstarostni a byla mlha a ptat se na cestu bylo samozrejme nepripustne.
Delali jsme si legraci, ze bude trapne, kdyz se najdeme do setmeni.
Vyrazili jsme jednim smerem, vsem bylo ale po chvili jasne, ze jdeme uplne spatne. Nicmene jsme sli dal.
Oznacili jsme si polystyren lezici u cesty Tacovou podrazkou.
A sli jsme dal.
Zacalo se stmivat.
A my jsme nevedeli, kde jsme.
Meli jsme z toho radost, ze se neco deje, rikali jsme si, ze Petr Husak se svym autem odjede s temi, co spechaji, takze jsme byli klidni.
Cas na mych hodinkach byl mistni, no bylo divne, ze se stmiva v 14:30, ale to se asi na horach stava.
Pak se setmelo a my jsme dosli do jakesi vesnice "Zasada".
Tam jsme potkali hospodu. Nikdo nemel penize, jen Dana rikala, ze ma. Tak jsme zasli na pivo, nebot jsme byli trochu unaveni, hladovi, ziznivi apod..
Dana pozadala, abych ji vyfotil, jak pije pivo, coz jsem udelal.
Tac mel s sebou mobil, ale zadny signal nechytil.
Pak Honza Dolejsi pozadal cisnika o mapu, za coz jsme ho servali, ale nastesti cisnik nezklamal a rekl, ze zadnou nema.
Honza byl vubec z nas uz hotovej, protoze si jako jediny asi uvedomoval, ze bychom meli prestat blbnout a vazne se zacit snazit najit cestu domu.
Ale my ne. Jeste predtim, nez jsme dosli do Zasady, jsme v jedne zatacce objevili skalu a zvolali: "Jeee, skaala, jdeme tudy" a zasli do lesa. Tam jsme chvilku hrali na slepou babu, hral ji Tac, ale neslo mu to moc.
No, sedime teda v hospode, kdyz najednou Dana vytahne z kapsy obal od fotaku, zatvari se nevyzpytatelne a prohlasi: "Jee, ja myslela, ze to je penezenka."
Honza Dolejsi malem umrel. Nejdrim na Tace, jestli ma penize, ten ze ne, ukazalo se, ze nikdo nema.
Dana: "To nejak umluvime, tady jsou hodny lidi."
Honza Dolejsi sacoval Tacovu bundu.
"Ja fakt myslela, ze to je penezenka. No ale Tac ma mobil, kdyztak ho tu nechame v zastave."
"Ale ten mobil stoji vic, nez jsme vypili, pane vrchni, pet abshintuu!"
To bylo ale jen potichu z legrace.
Honza Dolejsi zacal sacovat Tacovy kalhoty.
A nasel penezenku.
Nakonec Dana taky priznala, ze si delala legraci.
Honza Dolejsi odesel na zachod.
Pak jsme ze Zasady vyrazili tak nejak intuitivne, to uz bylo po ctvrte hodine a tma jako v ranci.
Uprostred lesa jsem zabranil Dane ve stopovani a za trest ji musel nest. Po dalsi chvili jsme se vratili do Zasady a zeptali se domorodcu na cestu.
Asi po pate hodine Hamrskeho casu jsme dorazili k chate. Tam jsme nasli nastvane kamarady a radostne vyrazili k domovu.
Petr neodjel, bali se o nas. Martul nadaval. Bylo to velice poucne.
Tak, a ja letim na spicha s maminou. Mejte se, zitra se snad zase ozvu.

Ahoj Jirka

P.S.: Dostali jste uz nekdy delsi mail?