Ráno vstáváme brzo a rychle se eneme na snídani - je asi nejlep í za celý týden (jogurt a nějaká buchta). Sice víme, e autobus do zatopené oblasti odjí dí v 7:00, ale jsme v klidu a dorá íme k němu asi v 7:20. Dostáváme hned vynadáno, ale jinak v pohodě. Rozdělujeme se na pracovní skupiny: Mí a "zděďuje" koordinování práce s mycími stroji, Olča s Muwínem mají na starost jeden stroj a jeden vysavač, Johny a já máme dohromady stroj na mytí oken a k tomu kýbl s hadrem. Na ostatní stroje přibíráme dvojice Dalmovců. Rozdělujeme si práci a fasujeme rukavice. Na e četa na mytí oken (Johny a já) dostává za úkol umýt dlouhou řadu oken v přízemí Z Mánesově. Je jich asi 50, prý práce na tři dny. No potě ! S velikou vervou se pou tíme do práce. Trochu nám bere elán fakt, e i umytá okna jsou pinavá zevnitř a taky to, e v místnosti jsou zapnutá topení na plné pecky. Ale stroj je super, i kdy nám chvíli trvá, ne si na sebe zvykneme. Před polednem padla, jdeme na autobus, který nás veze do Z Trávníky. Tam jsou ubytovaní vojáci a dostáváme tam obědy a večeře. Po prvním půldni mám dost velkej hlad. Jídlo je super! Odpoledne nás autobus zas veze k centrále a pokračujem ka dý ve své práci. My s Johny se pravidelně střídáme - kdy jedna myje okno strojem, druhá drhne rámy hadrem a po jednom okně se vystřídáme. Odpoledne celkem utíká a autobus nás veze na večeři. Pak sprcha, procházka k budce (volám domů, abych zjistila, jestli se vrátil brácha - měl jet s námi, ale jaksi nedorazil. Na těstí u je doma). Spát jdeme dřív.

Druhý den práce - středa. U jsme sběhlej í, ale jde to pomalu. Ostatní toho taky moc neudělají, proto e stroje jsou nějaké poruchové, a tak se pořád čeká, ne to někdo přijede opravit. Ná stroj bě í skvěle a jak se s ním s íváme, pomalu se mění oblíbenost prací - ze začátku byl odpočinkový hadr a rámy, teď se stává příjemněj í práce se strojem. Taky jsou ty rámy nějak víc pinavý. Odpoledne u jsme celkem sběhlí a fasujeme pi koty na svačinu. Bomba! Večer jdeme do Delvity.

Třetí krizový den. Hned ráno přijí dí Adam (Tarzan - vedoucí oddílu z Prahy 5). Zapojujeme ho taky ke strojům. Dopoledne jsme děsně rychlé a umýváme asi 13 oken (myslím). Ov em po obědě se dostavuje krize: nejhor í místnost. Malá počítačová učebna, okna se aluziemi, která nejdou pořádně otevřít, topení naplno a dva teplovzdu né su iče. Do toho pere slunko jak ďas. Poprvé si na chvíli sedáme v pracovní době a jen tak odpočíváme. Jíme pi koty, u je pomalu nemů eme vidět. Začínáme být alergické na zvuk stroje (takový vysavač). Večer jsme zdechlí, ale překonáváme to a jdem hrát volejbal. Je to celkem fajn, i kdy děsná plácaná... Johny tou í po výletě trolejbusem, a tak se vydáváme (jen my dvě) na nádra í. Jedeme jen asi dvě stanice, pak se pě ky vracíme a brzdíme u cukrárny na rohu, kde paří hafo Dalmovců. Hrají na kytary, jedí zákusky, popíjejí a baví se. Pan Majitel se baví s nima. Zavíračku má v osm, ale je tam klidně do půlnoci. Tak e jdeme poprvé spát a zítra.

U máme dost anonymní práce ve kole, a tak si dáváme přestávku a jdeme pomáhat dědobabce - starým man elům, kterým voda zaplavila celé přízemí, odnesla opu, zabila slépky a zničila úrodu na zahrádce. Jsou hrozně milí a my si připadáme aspoň trochu u itečné. Po obědě Johny musí odjet, a tak sama pokra-čuji v oknech. Zatahuje se a najednou místností provane vichr. Rychle zavírám okna a bě ím k dědobabce pomoct sklízet. Scéna jak z katastro-fického filmu: edá ulice, po stranách obří kon-tejnery na odpad. Nebe je černé a fičí vítr. Ulicí ene listí a odpadky, nikdo, ani iváček. V echno je edé. Dobíhám k dědobabce a padají první kapky. U mají vět inu sklizenou. Začíná lít, a tak se schovávám u nich. Nabízejí mi čaj. Jed-nou poryv větru rozrazí okno, které nejde pořádně zavřít, proto e je po povodni zkroucené, a do bývalé kuchyně, kde zbývá stůl, dvě idle a zbytečky nádobí a jiných věcí, se hrne voda. Muselo to být hrozné! Bouřka trvá dlouho, sedím na tokrli a poslouchám jejich vyprávění. Kdy konečně přestane pr et, je akorát tak čas jít na autobus. Dneska jsem toho moc neudělala, ale snad jsem aspoň trochu pomohla dvěma starým lidem, kteří si nemají komu postě ovat. Večer jdeme do cukrárny v eci (nás pět - včetně Adama, Dalmovci). Je to fajn, i kdy spánku je málo.

Poslední pracovní den - myji okna a mám k ruce dva dělníky. Moc mi nepomů ou, ale je to vanda. Okna vypadají čistěji, proto e je teď i roz roubováváme a myjeme zevnitř. Zvenku jsou umytá v echna, ale stejně to v echno nestihnu, i kdy odpoledne mi pomáhá i Mí a. Přichází se na nás podívat i ředitel, který nám včera, kdy nás potkal, říkal: "Ovečky, vy jste na mňa zapomněli." Odpoledne se jdu je tě rozloučit se staříky a dávám jim čaj a su enky. Ké bych jim mohla pomoct víc. Večer hrají Dalmovci divadlo (ú asné vlastní dílo Brejle), pak se jde opět do cukrárny, kde se dnes paří a do rána. Nastává anarchie, obsluhujeme se navzájem, myjeme po sobě nádobí a vaříme si zmrzlinu. Majitel je skvělej. Přijí dějí taky kluci, kteří tu byli před dvěma týdny. Asi hodinu po půlnoci u mě nastává zlom: sly ím Mandli, jak jim říká "a pozdravujte ode mne Jitmelku"! "Co e, vy znáte Jitmí?" "No jasně, v dy tu byla s náma! Bez ní by tu nic nebylo tak jak s ní! Zítra pro ní jedeme a přivezeme jí sem." No, nemusím vám snad vykládat, jaká to byla rána. V neděli v pět ráno jsme měli odjí dět do Prahy a Jitmelka měla dorazit v neděli asi ve dvanáct. Minout se takhle těsně, to je pech! Chvíli mi to trvalo, ale pak to bylo jasné: ráno prostě nepojedu, i kdy mám zaplacenou slevu. A tak jsem aspoň la zamávat ostatním a pak se vloupala do koly a asi na dvě hodinky si zdřímla.

Ráno se v ichni divili, jakto e jsem neodjela. Bylo krásně, přidala jsem se k těm třem klukům a třem psům. A k snídani byla vánočka s marmeládou! Před polednem jsem spolu s Agimem a jeho psem jela vyzvednout Jitmelku do Jasenné na Lesní kurz, který zrovna končil. Jak mňa ta cérka viděla, tak si sadla překvapením na zadek! No to , to bylo radosti. Vrátili jsme se do Otrokovice, zajeli je tě na náv těvu do kasáren za dal ím známým, pak na oběd, povykládali jsme, smáli se a skončili - kde jinde ne v cukrárně. Byl to dobrý den a do Prahy jsem odjela podvečerním vlakem s Dalmovci. To to bylo taky dobré.

Praha. Konec. Kdo to neza il, nepochopí. Spousta lidí říkala, e na Moravě nechala srdce. Bylo to trochu hrůzostra né, ale vztahy tam vznikaly rychle a upřímně. Asi jsem tam kus srdce nechala i já. Rozhodně si nemyslím, e by tímto týdnem měla má pomoc skončit. A ráda bych, kdyby se na li i dal í lidé, kteří pomů ou tím, co umějí. Mám adresu na dědobabku, kteří budou vděční za cokoliv - od potravin na zimu přes vymalování a po nějaký nábytek. Taky paní ředitelka ze ZU ky potřebuje pomoc - fi-nanční i materiální. Vím, e v em nepomů eme, ale tyhle dvě malé tro ky pomoci bychom zvládnout mohli. Přemý lejte a konejte. Děkuji.

Fénix ve mě vzbuzuje celou plejádu protichůdných pocitů, od skvělého pocitu sounále itosti, vzájemnosti, blízkosti a k pocitu bezmoci a zoufalství. Článek Erazima Koháka o tomto setkání tak trochu připomíná mou čekatelskou práci o červeným zlatu - není sice nepravdivý, ale poněkud zkresleně vypráví o ráji na zemi...

"Na koupali ti u vodní nádr e D bán se třepetá vlajkosláva: vedle české vlajky bulharská, loty ská, polská, slovenská. O kousek dál vyvěsili svou vlajkoslávu hosté: anglickou, britskou, skotskou a waleskou. Kolem nich vyrostlo stanové město. Celý týden tu české skautky a skauti hostí skauty ze sousedních zemí i ze vzdálené Anglie. Skautské ideály spojují svět..."

Ano, tak to opravdu bylo, jen e... 80 % účastníků byli skauti z České republiky. Během pěti dnů, kdy jsem pomáhala s organizací sportovních aktivit, jsem se setkala pouze s několika málo Poláky, Bulhary, Ukrajinci a Slováky. Ze západních států jsem poznala jednu Holanďanku a jednoho Kanaďana, co byli dospělí lidé a byli k nám přiděleni do servis-teamu.

"Kdy letos v únoru skauti zvali televizi na skautský koncert ve Vinohradském divadle, narazili na nezájem. Junák je prý mrtvá organizace. Na táboři ti D bán v neděli mrtvo v nejmen ím nebylo. Zima, to ano. Mrholit začalo kolem poledne, pak nastoupil vlezlý, drobný dé . Náladu ve stanovém městě to v nejmen ím neutlumilo... Po výstavbě táborů, bran a v eho, co k táboření patří, se skauti jednotlivých zemí podělili s druhými o své zvyklosti a zvlá tnosti. Hrálo se a tancovalo, zpívalo se z plna hrdla a vyměňovaly se odznaky, jak tomu na skautských setkáních bývá."

Nálada setkání byla opravdu radostná a kdy jsem hrála ringo s polskými harcery, byl to skvělý pocit - oni mluvili polsky, já česky a skvěle jsme si rozuměli. Byla to práce i zábava najednou a přesto - má nálada byla utlumena náv těvou místní sprchy - pinavé, bez osvětlení, s ucpanými odpady a páchnoucí stojatou vodou, kde skleněné zástěny byly rozbité, tak e se člověk svlékal a oblékal v em na očích. Tehdy jsem si pomyslela, jaké mám těstí, e bydlím v Praze a mů u spát doma. Do prostorů, kde byl ubytován servis-team toti místy i pr elo.

"Skautské ideály opravdu spojují svět. Proč ta neochota vzít na vědomí junácké mládí? Snad proto, e duch skautingu jde zcela jiným směrem ne konzumní společnost. Skauti nejsou jiní jen v lese. Jsou jiní i v ivotě. Mezi skauty se mi v dy vybaví Frommova otázka "Mít - nebo být?". Na e soudobá společnost se kloní spí k tomu mít. Skautské hnutí spí ztělesňuje druhou alternativu - být. Pokud jste si kdy kladli otázku, co vlastně měl Erich Fromm na mysli tím svým "být", zajděte si mezi skauty na D bán. Skautské ideály o ivují svět."

Fénix měl i své stinné stránky, samozřejmě, ostatně co/kdo nemá. Ale proč bych vám měla popisovat v echny technické nedostatky, informační umy, potí e s organizací jednotlivých dnů? Mě se Fénix líbil, poznala jsem nové lidi, zaběhla si orientační běh, pro la si s My ákem rukodělné práce (batika, tisk papírové kolá e, modrchání náramků, vyřezávání příborů, ití z ků e, vyrá ení motivu na ků i pomocí točku, tvoření z keramické hlíny, ozdoby z drátů nejrůzněj ích průměrů, tkaní na indiánském stavu, tvoření chatrče...), zahrála si ringo, ufo, přehazku, pro la si lanové lávky, projela se na kole, pokecala s Kanaďanem a Holanďankou o tom, e svět je malý a e skautské ideály spojují svět...

Hlavní nádra í se nám díky nějakému nepříli inteligentnímu XY podařilo opustit a na druhý pokus - známý vtípek s bombou nám umo nil dvě hoďky vychutnávat noční ivot v přilehlém parčíku. Ale nakonec jsme přeci jen odjeli a po dlouhé cestě (del í ne nezbytně musela být) dorazili do Závadky nad Hronom.

Kyslá voda, kterou jsme dostali od místních obyvatelů pocházela z pramene Bo eny Němcové a chutnala skvěle. Ale večer je tě zdaleka nekončil. Tři náv těvy místních ochlastů nás o tom měly přesvědčit. V půl jedenácté při li s heslem "po te pi , to ste chlopi", v půl třetí hesly "po te pi , nebo sa bi " a "ta blondýnka půjde s náma, ty mů e spát" vyprovokovali bitku, ve které neměli anci zvítězit (měli jsme početní převahu a oni byli o ralí), a konečně v půl páté, kdy se heslo "po te sa bi ", proměnilo v rádoby diskusi. Měla jsem strach a téměř nespala, a poprvé se začala sama sebe ptát, jestli tady na vás mám počkat, i kdy by to znamenalo strávit jednu noc někde sama...

Dal í dva dny jsme strávili na Muráňské planině, nejzachovalej í krasové planině Slovenska, zarostlé a po hřebeny nádhernými lesy, ve kterých dodnes ijí medvědi. e jsme ádného nepotkali mrzelo nejvíc My áka, nebo to alespoň říkal, i kdy nevím, co by dělal, kdyby se mu to po těstilo... Mě mnohem víc nadchnul nádherný výhled z Muráňského hradu, nestúpaj e na murivo a taky čučorietky. Na e cesta pokračuje přes Červenou skálu (volejbal s místním domorodcem) do umiace. Zde, v centru vesnického dění (v hospodě), se nám podařilo zajistit si nocleh na seně a také zjistit adresu místního sběratele zvonů. Jeho sbírka byla nádherná, stovky zvonců a spie ovců (to jsou lité zvony) ze Slovenska i z daleké ciziny, nejrůzněj í lidové hudební nástroje, na které nám zahrál. A člověk, který miluje svou vesnici, staré tradice. Člověk, ze kterého zářilo nad ení a radost ze ivota. Nic podobného jsem neza ila.

Ráno na e cesta pokračovala na Královu holu, jednu z nejvy ích hor Nízkých Tater a pak dál po nekonečném hřebenu horských velikánů. A při pěkném počasí (a to bylo téměř pořád) se v dálce tyčily py né hřebeny Vysokých Tater. Nikam jsme se nehnali, chodili jsme brzo spát, a vstávali a kdy nás slunko vyhnalo ze spacáků. Spali jsme vět inou v seníkách či chatkách, pouze tři noci ve stanech a pod celtama. Co vám mám povídat, bylo to krásné. Ovce a ozvěna a sluníčko z na ich těl. Hřebeny Nízkých Tater jsme opustili a ve čtvrtek večer, kdy jsme se li do Vy í Boci, vesnice plné krásných chaloupek, které jsme se pokusili nakreslit. Moc mi to ne lo, chtěla jsem se jen ti e kochat a obdivovat a tak jsem raději s PT ře ila hlavolamy. Pak jsme vyrazili na večeři, My ák se tě il na halu ky a snad právě proto je neměli. Abych nezapomněla, pivo tady vyrábí z pitné vody. Nebo to alespoň pí í na etiketu...

Ráno My ák s Li ákem odjeli pomáhat na víkend na Moravu. Nechtěla jsem jet, chtěla jsem tu zůstat a připojit se k vám. Mo ná jsem také tak trochu doufala, e tu My ák zůstane se mnou, ale on odjel a já měla pocit, e jsem tady sama. Ale nebylo to tak. V ichni na mě byli hrozně hodní, dodnes sly ím Karlose, jak mi říká, abych nebyla smutná. Měl pravdu, bylo to krásný i bez My áka a já jsem ráda, e jsem s nima zůstala. li jsme přes sedlo a pak po zelené značce na Ohni tě. Cestou jsem se s Kájou a PT ztratila, ale zato jsme na li obrovské jahody a nakonec i ostatní. Kája a nek mě pozvali do stanu (mají lep í ne my - kopule se čtvercovitou základnou a dvěma předsíňkama). A večer jsme potkali Slováky, co měli kytaru - prostě pohoda.

Ráno jsme vy li jen tak bez batohů nahoru na skalní okno, kde Kája na la alpskou protě , po které tou ila celé Slovensko. A pak hlasování o dal í cestě - vyhrála trasa náročněj í, zato del í. A tady mě začala bolet achylovka. Poslední noc jsme spali blízko u chaty a ráno nás vzbudil vrtulník, který lítal stále tam a zpátky na nedalekou chatu v horách, kam vozil beton na stavbu. PT si rozřízl ruku o plechovku s rybičkama, tak e jel k doktorovi do Liptovského Mikulá e a my li na prohlídku Demanovké jeskyně. A i kdy jsme nehodili korunu do malého jezírka, myslím, e budeme ít a do smrti....

Nakonec jsem na Slovensku nezůstala a vrátila se do Prahy hledat si práci. Klid v du i u hledat nemusím - na la jsem ho na Slovenku s lidma, které jsem je tě před měsícem neznala, ale kteří mi moc připomínají vás, které znám u mnoho let...

Bohemia je největ í orien ácká akce za celý rok. Bě í se pět etap v pěti dnech a ten, kdo má nejlep í součet časů, vyhrává. Letos na ní v 55 kategoriích startovalo 3000 lidí ze třiceti zemí světa.

Cvaknul jsem si 9. kontrolu a piju u občerstvovačky. Během pití koukám do mapy, proto e je poslední rozhodující etapa a ka dá minuta je drahá. Liju do sebe poslední kalí ek, zbě ně kouknu na buzolu a makám na desítku. Jednoduchý postup - hodně cest, výrazné vrstevnice a kontrola ve světlince v hustníku. Na takových postupech se nevyplatí něco ztratit. Za minutu tam jsem a potkávám kluka, se kterým jsem ve stejné kategorii a se kterým si vzájemně docela lapeme na paty. On líp mapuje, já líp běhám.

Na jedenáctku jdem spolu, je to jenom přeběh po vrstevnici k nedalekému vývratu. Tady se rozcházíme. Já volím krat í trasu přes kopec, on ho obchází. U dal í kontroly jsme zase stejně. Na třináctku to je daleko. Je tady dost členitý terén a tak přemý lím, jestli oběhnu nebo půjdu přímo. V minulých etapách se vyplácelo obíhat, vsadím na to i teď. Bě ím těsně za svým sokem na úzké pě ince a najednou sly ím "Bě !" a koukám, e mi trochu uhýbá. Je to fakt férovec. Ví, e běhám rychleji a tak mě klidně pustí. Vzhledem k tomu, e dlouho dohledávám kontroly mě nejspí zase do ene. A taky e jo. Kontrolu jsem sice na el hned, ale zvolil jsem zbytečně dlouhý oběh.

Do cíle to jsou poslední čtyři kontroly a já mu chci je tě utéct. U předposlední kontroly o něm u nevím - setřásl jsem ho. Teď u jenom na sběrku a fini do cíle. Je to z kopce neprůbě ným hustníkem. Řítím se dolů a modlím se, abych sebou nesekl. Minul jsem cestu, která by mě k poslední kontrole dovedla, ale na těstí to u je jedno, proto e sběrka je na dohled. Kdy spurtuju do cíle, v ichni tleskají. Zrovna toti dobíhají ly aři z doprovodné akce J. Čas 74 minut. 8,1 km jsem snad nikdy líp nezaběhl, ale na prvního to stačit nebude. Bohu el ani na 46...

Kdy jsem si zvykl běhat s buzolou a s mapou v ruce, nějak mě přestalo bavit jakékoliv jiné běhání. Kdy si zrovna nejdu zaběhat, abych si v klidu zapřemý lel (ale to si rad i vezmu kolo), nějak se v lese (nebo nedej bo e na dráze) nudím. Při orientování musíte pořád přemý let a nevypadnout ani na minutu. Je to kombinace fyzické a psychické námahy, která u vět iny jiných sportů v takové míře neexistuje.

Kdybyste si to někdy chtěli zkusit, dejte mi vědět. Zasvětím vás do teorie a vezmu na nějaké závody třeba na náborovou tra . První závody jsou v září. Na Internetu se podívejte na stránku www-ob.fsv.cvut.cz. Pozdravuje vás Čajda.

RIS - Roverská informační slu ba

Na Náměstí Míru najednou začal stra ný křik:
"Honem, vystupujem!" a rozpoutává se hádka:
"Né, je tě né, a na Můstku!"
"Ale v dy na Můstku to vůbec nestaví!"
"Jakto, v dy teprve bude?"
"Tady vystupujem, ne?"
"No jo, tak jdem"
"A jo vlastně, dy my vystupujem!"

Pomalu odcházejí, ticho se vrací a i já bych, stejně jako v ichni ostatní cestující, na tuto příhodu pomalu zapomněla, kdyby se je tě před zavřením dveří neozvalo: "Jsme my to ale Kubrti."

ProtiKubrt	Kuba

Předlouho jsem vyhro oval, e vznesu oficiální protest proti termínu Kubrt. Nakonec jsem ho vznesl. A na nic to nebylo. Nemyslíte si, e po přečtení předchozího článku nastal vhodný okam ik k tomu s tím konečně skončit?

Fakt bezva zá itek. V ichni vás tam mají rádi a jsou na vás milí a vlastně za to po vás ani nic nechtějí. Řeknou vám krevní skupinu a zjistí choroby, dostanete fůru dárečků (já dostal multivitamínové tablety a řetízek na krk) a parádní snídani, kterou budete jíst celý den. A to v echno ani ne za půl litříku kapaliny, kterou si za pár dní dovyrobíte z vody. Je to dokonalý "k eft", z kterého mají v ichni u itek. Chodil bych tam na snídani klidně ka dý týden.

Geodézie ČS letos vydala novou řadu atlasů, které jsou vyrobené z digitálních podkladů. Viděl jsem prodávat tři varianty [měřítko (formát, přibli ná cena)]: 400 (A5, 118); 200 (B5, 188); 100 (A4, 388).

Poslední den jsem se konečně rozhodl a koupil jsem si čtyřstovku. Bohu el nemám údaje o počtu zachycených obcí, ale tipnul bych si, e je jich tam asi třikrát víc ne v pětistovce a alespoň 80 % v ech. Oproti mé staré mapě to je skutečně ohromný rozdíl. Ta slou ila pouze pro přibli nou orientaci a pomoc v nouzi, kdybych se náhodou ztratil. Podle nové u se dá plánovat trasa a dokonce vcelku úspě ně projí dět města.

Stejně jako je dokonalá vlastní mapa, je dokonalé i její provedení. Atlas je rozdělen do několika nezávislých částí, které si mů ete z krou kové vazby v podstatě libovolně vyndávat a přendávat. Já jsem dostal mapu ČR, průjezdní plány měst, mapu Evropy a rejstřík českých obcí. Vyndání mapy Evropy a přesunutí listu s obsahem ze začátku na konec mi trvalo dohromady asi deset minut. Vrchní desky jsou z tuhého povoskovaného papíru, který má v ak tu nevýhodu, e se z něj při oupání o ostatní listy za zvý ené teploty mírně přená í barva. Jde to vyře it tak, e se dá jako druhý a předposlední list nějaký zbytečný papír.

Co vám mám povídat: Jestli máte starý autoatlas nebo ho nemáte vůbec, utíkejte do nejbli ího obchodu a jeden z téhle řady si kupte - stojí to fakt za to.

• Doprovodné vozidlo je zbytečné
• Nemusíme v echno vláčet s sebou
• Dlouhé přestávky (na plánované dvě krize) budou v teple domova
• Nebudeme se zpátky vracet vlakem
• Kdyby to chtěl někdo zabalit, je to domů kousek
• Bude perfektně zaji těný dojezd
• Uvidíme terén, kterým pojedeme v noci
• V echno pojedeme dvakrát a třikrát
• Dokopce, skopce (pozitivně: pestrý terén)

• první kolečko objedeme za světla,
• doma budeme večer a ráno,
• z pátku na sobotu se pořádně vyspíme.

Co si pamatuji, tak jsme si koncem srpna a začátkem září v dycky kladli otázku jak to bude s oddílem, popř. roverským kmenem dál. Budoucnost v nás vzbuzovala fantastické představy o tom, co v echno by se dalo udělat i noční můry z toho, jak se vyře í problémy, které jsou zrovna aktuální. Zále elo na tom, zda převá í sny a touhy nebo strach a obavy. Podle toho vypadal i první krok do dal ího oddílového roku. Byl buď odvá ný a radostný nebo opatrný a ustra ený.

Nemusí být ani konec srpna, ani začátek září (i kdy shodou okolností zrovna je) a člověk se dostane do situace, kdy si velmi jasně uvědomí nutnost dal ího kroku na své cestě ivotem. Najednou si připadá, e stojí v úplné tmě, nesly í ani iváčka a jen jeho srdce odměřuje vteřiny, které dál plynou do věčnosti. Jediný známý pevný bod je ten, na kterém právě stojí. V hlavě si mů e promítat vzpomínky na dávno za lé dni a ty mu připadají jako to nejkrásněj í, co kdy za il. Vrátit se v ak nelze a nutnost rozhodnutí se znovu tvrdě přihlásí o slovo. Nevím, jak dlouho je mo né pře lapovat na místě a stále znovu a znovu vytahovat vzpomínky. Snad je to mo né a do chvíle, kdy srdce odměří poslední vteřinu ivota a pře lapující se rozplyne ve věčnosti stejně jako v echny předchozí vteřiny, které mu byly vymezeny. Pře lapování na místě ov em nelze nazvat putováním. Nepřinese nic ani člověku, který není schopen pohnout se z místa, ani ostatním lidem. Jde tedy o to rozhodnout se a udělat dal í krok, krok do tmy, do neznáma. Krok, který mů e být buď odvá ný a radostný nebo opatrný a plný strachu. Odvá ný a radostný krok je podpořen nadějí, e tma zmizí a cíl se alespoň v náznaku objeví, vírou ve správnost cesty a rozhodnutí a láskou, která k němu dodá potřebnou sílu.

Ná roverský kmen se díky mnoha okolnostem dostal, jako u několikrát, do situace, kdy je třeba se rozhodnout a udělat dal í krok. Je nutné zvá it v echny okolnosti, probrat zku enosti z minula a tak trochu si zavě tit do budoucna. Nejdůle itěj í je ale udělat dal í krok. Roverský kmen není jeden člověk, a proto není mo né, aby el jednou jedinou cestou. Bude třeba domluvit se na směru a místech setkávání, ale není mo né, abychom li v ichni těsně za sebou nebo namačkáni jeden vedle druhého. Myslím, e je nám v em jasné, e je třeba jít dál a e pře lapávání na místě k ničemu nevede. Vezměme si, prosím, na pomoc naději, aby nám připomínala, e existují místa setkání, na kterých se určitě jednou v ichni sejdeme. Vezměme si, prosím, na pomoc víru a věřme, e v ichni směřujeme ke stejnému cíli a ka dý dělá to nejlep í, co mů e. A vezměme si, prosím, na pomoc lásku, pro kterou stojí za to opustit pohodlí a plahočit se přes hory a doly, aby ji člověk mohl předávat dál, pro kterou je nutné překonávat nejrůzněj í zkou ky, aby o to více rostla, proto e jedině tak nám bude moci dávat potřebnou sílu k dal ím rozhodnutím.

Chtěla bych toho napsat je tě mnoho, ale mám dojem, e by lo o různé obměny toho, co jsem u napsala. Doufám jen, e má slova najdou pochopení a odezvu ve va ich myslích a pokud se vám něco nebude zdát, tak se na mě rozhodně obra te. Přála bych si, abychom na cestě ivotem kráčeli radostně a odvá ně a myslím, e se nám to mů e dařit, budeme-li putovat s nadějí, láskou a vírou.

Druhové střepů a rumi tě vlhkého svědci,
kopřiva, lopuch a bez,
vzchop se, buď malířem karedých věcí,
mi říkají dnes.

Kdy k potřebě není a často překá í jenom
nahá jak básník ta ka dinká věc,
postůj, bys v slastném zachvění jednom
ji obsáhl přec.

Vesmír pln tváří nevzhledných příli jak harampátí,
jím ivot tak rozmarně plýtvat zná,
v ak víc ne li krásné úsměvem slunce je schvátí
Maria duhy královna.

K ropu e zhrzené laskavě shlédne,
hloh spatří ji beze clon,
zahraje srdce na věci krásné i na eredné
a nevydá fale ný tón.

Ne e bych rů i chtěl křivdit a nedůvěrou
byl k jasmínu schvácen dnes,
přece v ak květenství jiná na rty se derou,
kopřiva, lopuch a bez.

Tak e: Velevá ené publikum, v následující části bych si dovolila ukázat vám, jak z mnoha na první pohled zapeklitých situací vybruslit s úsměvem a písní na rtech.

Vezměme to od začátku: Ráno vstáváte a va e nálada se poté, co jste při snaze o rychlé umlčení toho drnčidla shodili budík na zem, nemohli najít druhou pono ku a to, co se vám zdálo, bylo úplně krásný proti tomuhle ílenýmu dni, kdy sluníčko nesnesitelně pálí a voda se ne a ne vařit, potácí někde pod bodem mrazu. Ale nestačilo by zazpívat si ten krásnej den se Ti zas vrátí, hasnoucí den ho přiná í a místo nadávání nad ko ilí zapatlanou od zubní pasty a rukou opařenou od horkého čaje se v klídku a pohodě (Country radio) tě it na večer? A kdyby vám, náhodou, při lo, e to není zrovna optimistický přístup přát si, aby u byla noc, tak si přidejte je tě ví , e času je dost, to zná a určitě se potom během toho čekání na večer poohlédnete po nějakém tom bosém stvořeníčku, které vám jistě zpříjemní den svými slůvky.

Trochu jiná situace: Někdo si z vás utahuje, e nosíte brýle a e si bez nich nevidíte ani na pičku nosu. Ale v tuto chvíli přeci stačí věta kolik chce , tolik má očí otevřených!

A nebo jinak: Po víkendovým vandru se celí pinaví a upocení vrátíte domů a tě íte se hlavně na tu krásně teploučkou vodičku ve va í kula oučký nádherňoučký vaničce a rodina vám oznámí, e neteče voda. ok. Ale teď zaručeně pomů e dokud tráva bude růst, řeky potečou a nic vás u nezastaví před radostným úprkem směrem k na í krásné a osvě ující Vltavě.

No super, tak e den byste nějak pře ili, ale přichází večer a vám se ten sen trochu rozle el v hlavě, mo ná a zas tak krásnej nebyl a vám se prostě spát nechce. Ale co, v dy nezhasnou světýlka, kdy prostě nebudem chtít a kdyby, tak rád chci jít i tmou, zlý mraky mů e vítr vát!

A kdyby se vám zdálo, e těch písniček bylo za ten den ňák moc, tak nezapomeňte, e Dokud se zpívá, je tě se neumřelo!

• Lze odpustit le člověku, o kterém si myslí , e je tvůj přítel? Jaká je hranice odpustitelnosti l i?
• Je správné vymý let si historky pro pobavení ostatních?
• Kde končí zábava a začíná le ?
• Je dobré mluvit o něčem, co nevím naprosto jistě?
• Mohu pak vůbec o něčem, kromě o sobě, mluvit?
• Co vede nejčastěji lidi ke lhaní?
• Kdo z nás nikdy (někdy) nezal e?
• Je pravdomluvnost v ude nutná?
• Říká v dy pravdu za ka dých okolností?
• Co je pravda pro tebe a co pro ostatní?
• Dá se pravdomluvnost v dy dodr et?
• Co je pravdomluvnost?
• Mluvil bys pravdu, i kdyby ti lo o ivot?
• Není někdy lep í men í le ne pravda?
• Není pravda pro ka dého člověka jiná?
• Má pacient právo na úplnou pravdu o svém zdravotním stavu, má lékař právo mu ji říct?
• Říká svým rodičům pravdu o plánovaných RS akcích?
• Doká e pravdivě vyjádřit své pocity strachu, smutku, vzteku nebo v dy ka dého, kdo se o tebe zajímá odbude slovy "Mně nic není"?
• Doká e nést následky svých činů nebo hledá výmluvy a omluvy pro ospravedlnění?
• Nepodvádí ve kole, přizná svou chybu?
• Jsme vůbec schopni rozeznat pravdu a le ?
• Je opravdu nutné v dy říkat pravdu?
• Mlčeti - zlato?
• Co pro tebe pravda znamená?
• Dává přednost pravdě i bolestné a pro tebe nepříjemné před l í?
• Oceňuje pravdomluvnost jiných?
• Co v e jsi pro pravdu schopen obětovat?
• Je někdy nezbytné lhát?
• Jaký je podle tebe rozdíl mezi nejvy í Pravdou a pravdou?
• Sna í se stále hledat pravdu?
• Co pro tebe znamená ít v pravdě?
• Jsi si vědom náročnosti tohoto bodu zákona?
• Bál ses někdy říct pravdu?

V ichni s odporem, ale zároveň s nad ením, e konečně nachází to co hledají, zhlí ejí hladinu vody. "TEĎ!" Kapitán Láďa Bártl ubírá plyn. Jdeme na to! V zátočině se objevuje cíl. Dvě roury o průměru nejméně metr. Z jedné z nich vytéká mocný proud červeně-fialového slizu. Nad hladinou se íří odporný chemický zápach. Dva aktivisté na přídi si nasazují respirátor plynové masky a gumové rukavice. Dal í připravuje přenosnou chladničku. V ní se budou chladit odebrané vzorky během jejich transportu do pra ské laboratoře, kde bude provedena speciální analýza...

V dubnu se Greenpeace vydalo na plavbu po řece Labi s lodí Albatros (27 metrů dlouhý strá ní člun určený pro plavbu v pobře ních vodách). Cílem bylo zmapovat největ í zdroje zneči tění v povodí a odebrat vzorky odpadních vod u chemiček, které své jedy vypou tějí přímo do řeky. Precizní analýza (rozbor) měla ukázat to, co občanům odmítá sdělit stát - kolik a čeho vlastně jednotlivé podniky vypou tí do Labe.

Labe stále zůstává jednou z na ich nej pinavěj ích řek. Z výpustních rour mnoha chemických závodů se do řeky valí nepřetr ité proudy ohavně páchnoucích odpadů, které hubí vodní organismy a ohro ují zdraví lidí. Břehový litrát labské vody je přitom na mnoho místech pou íván k výrobě pitné vody.

Spolana Neratovice a. s.

Chemické závody Synthesia Pardubice

Spolchemie Ústí nad Labem

Někteří oponenti Greenpeace namítali, e jejich přímé akce byly dělány "jen na efekt, kvůli vlastní publicitě". Av ak právě tuto metodu Greenpeace pou ívá u 25 let. Díky přímým akcím Greenpeace se otřesné obrázky výpustí na ich největ ích zneči ovatelů v dubnu dostaly na přední stránky novin a do televize.

"Albatros" stanovili několik cílů: hlavní úkol bylo odebrat vzorky odpadních vod a analyzovat je, druhým cílem byla osvěta. Greenpeace se svým úsilím nepřestane, dokud voda v Labi nebude opět tak čistá, e ji lidé budou moci pou ívat jako pitnou vodu, a dokud ryby z Labe nebude mo no opět bez obav jíst.

Letos - stejně jako loni - jsem byl u Cáji na chatě. Nebudu vám nic nalhávat a rovnou prozradím, e se tam vět inu času odpočívá. Hraje se volejbal, cáchá se ve vodě, chodí se do hospody (samo, e na limo ku J) a - letos zdaleka nejvíc - hraje se Mariá .

Definice

Bodování

Hra probíhá tak, e v ichni hráči postupně vyná ejí karty a kdo má kartu nejvy í, čtyři vynesené karty vezme a zahájí nové kolo.

Zahájení hry

Ve Čtyřce obvykle hrají dva proti dvěma. Největ í zábava je, e vět inou jen polovina hráčů ví, s kým hraje, a druhá polovina to musí zjistit z průběhu hry. Kdo bude hrát s kým se určuje právě při volení. Forhond polo í jednu kartu na stůl a řekne, e bude hrát s určitou kartou té barvy, ale neříká barvu, kterou zvolil. Například: "Hraju s esem." Tím určí trumfy a zároveň řekne, s kým bude hrát (ale nikdo je tě neví konkrétní osobu).

Po volení se na zbytek svých karet podívá i forhond a buď se zeptá na barvu ("Co vy na barvu?") nebo nahlásí betla či durcha. (Betl a durch jsou zvlá tní hry, které se hrají podle jiných pravidel ne hra obyčejná.) Jestli e se zeptá na barvu, znamená to, e má vyrovnané karty a e by nejraději hrál normální hru. Teď se ke hře vyjadřují ostatní hráči. Buď řeknou "Dobrá" nebo mohou také nahlásit betla či durcha.

Jestli e barva projde, forhond uká e zvolenou kartu a je tě jednou zopakuje, s kým hraje. Například: "S kulovým esem." V tuto chvíli u jeden hráč (ten, který má řečenou kartu) přesně ví s kým a proti komu hraje, ostatní je tě neví nic. V tuto chvíli mů e forhond je tě nahlásit, e bude hrát sedmičku, stovku nebo sto sedmičku. To jsou vylep ené hry, které se hrají podle normálních pravidel, ale jsou náročněj í na uhrání.

Fleky

Flek je sázka na hru. Tím, e řeknu flek si na sebe vsadím, proto e si myslím, e vyhraju. Flekovat se mů e hra, sedmička i kilo. Flekovat hru mů u pouze jestli e hraju proti forhondovi. Jestli e někdo nahlásí sedmičku nebo kilo proti, mů u to flekovat pouze kdy hraji s.

Ve Čtyřce existují povinné fleky. Jestli e trhám hlá ku (to znamená, e mám trumfového svr ka nebo krále) a hraju proti, musím povinně flekovat. Naopak jestli e hraju s a mám celou trumfovou hlá ku, musím povinně nahlásit kilo. Toto pravidlo platí i pro forhonda s jednou výjimkou: Kdy hraje samečka (má kartu, kterou nahlásil, tak e hraje sám proti v em), kilo hlásit nemusí.

Kdy u někdo přede mnou řekl flek, povinné fleky končí. Tak e i kdybych podle předchozího pravidla musel flekovat, nic neřeknu. Stále ale musím hlásit kilo! Dal ímu zvý ení hry se říká re. To mů e říct pouze ten, kdo hraje s forhondem nebo sám forhond.

Při flekování se ke hře mů ou vyjádřit postupně v ichni hráči. Kdy nemám co říct, řeknu "Mlčím." Hrát se začíná a kdy tři hráči za sebou mlčí, do té doby se objí dějí dal í a dal í flekovací kolečka. Dal ím navý ením hry se říká tutti, boty, kalhoty. Kdy hru nikdo neflekne a není nahlá ená stovka ani sedmička, skládají se karty a vůbec se nehraje.

Sedmička a stovka

Vlastní hra

Má barvu, která je na tychu?
+ Mů e barvou vzít tych?

+ Udělej to!
- Vynes libovolnou kartu této barvy.

+ Mů e trumfem vzít tych?

+ Udělej to!
- Vynes libovolného trumfa.

- Vynes cokoliv.

Ukončení hry

Teď u máte dostatek teorie na to, abyste mohli Čtyřku hrát. Ale i kdybyste se to v echno naučili nazpamě , dobří hráči z vás stejně nebudou. Nejlépe se toti Mariá naučíte tak, e ho budete hrát. Pří tě vám povím, jak se hraje betl a durch, povím něco o taktice, shrnu chyby nováčků a v neposlední řadě vás naučím počítat peníze, které Mariá ú asně obohacují (pota mo pak i jeho hráče).