Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Co jsem dostal letos k Vánocům?
Od maminy vodu po holení, prázdné videokazety, džíny, svetr, pyžamo, podvlíkačky.
Od sestry s rodinou puzzle s Titanikem, bílou čokoládu.
Od babičky kalendář Slaného + malý kalendářík.
Od Štefana prázdné videokazety.
Od Danušky zavírací mnohofunkční nůž, skleněnou konvičku na čaj, Terminátora v divx4, Titanic s titulky na VHS a květináč.
Od Daniny babičky jsem dostal ručně pletené teplé ponožky, ručně pletené bačkory a pytlík s bylinkami proti molům.
Od Evči keramickou kapku, od paní Peteříkové klipsny na kolo (ovšem ještě nemám to kolo).
Od Zuzky vonné tyčinky, od Petra s Bážou čaj, od Míši zarámovaný malý obrázek malovaný ústy, od Hanky papírového lva.
Od dalších kamarádů spousty drobností.
&mbsp;
Co jsem dával?
Mamině jsem dal ruční kávomlýnek, tapiko (souprava pro ruční vázání koberců), dvojCD Tři mušketýři.
Danušce jsem dal zdravotní polštář s vlastnoručně šitým obalem s beruškami, rychloměr na kolo, vycpané sluníčko s mráčkem, brýle na pistolkování.
Sestře jsem dal zvláštní pěknou svíčku a jakýsi krystal.
Švagrovi jsem dal kazetu s Dobytím severního pólu Čechem Karlem Němcem a dva sypané čaje.
Synovci Martinovi velkou vystřihovánku hradu, o čemž hned prohlásil, že on to teda lepit nebude.
Babičce lopatku na kytky a keramického slona.
Tátovi knížku od Umberta Eca, jmenovala se tuším "Ostrov včerejšího dne", Marušce CD s operními zpěvy.
Evče jsem dal hrnek s obrázkem koní, paní Peteříkové kazety s rozhlasovou hrou Hrabě Monte Cristo, Kájovi petardy.
Zuzce rovněž CD s operními zpěvy, spoustě lidí sypané ovocné čaje, Petrovi, Marťůlovi a Liborovi každému zvoneček s Buddhou. Sám mám také jeden.
Standovi, Jardovi, Radovanovi a Davidovi CD - soundtrack z filmu Himalaya.
Během dnešního několikahodinového procházení obchodů jsem navštívil také téměř všechny směnárny, co jsem potkal (hlavně v centru Prahy). Sháněl jsem dolary, neboť je zrovna velmi dobrý kurz.
Téměř všude, kde neměli předraženo, žádné neměli. Někteří ze směnárníků mi řekli, že je všechny skoupili Ukrajinci.
Nakonec se mi přeci jen podařilo sehnat asi 210 dolarů po 35,65 Kč za dolar nebo tak nějak. A dalších 200 dolarů jsem koupil v cestovních šecích, to bylo myslím po 35,717 Kč za dolar.
Zrovna v American Express, kde jsem kupoval ty šeky, se pak u okénka ptal jakýsi asi Ukrajinec, zda mají dolary. "Kolik?" ptala se paní u okénka. "Hodně," odpověděl on. Ona na to, že má jen asi 400 dolarů, ale jen v bankovkách staršího typu. Ty on nechtěl. Směnárníci mi říkali, že žádný z Ukrajinců ty starší dolary nechce.
To jsem zapomněl říct, já jsem ty starší (třebaže i z roku 1995) pro jistotu také nechtěl. Prý na západě platí bez problémů, na východě nelze zaručit.
Dnes jsem byl na třetí (poslední) dávce Twinrixu - očkovací vakcíny proti žloutence typu A a B (viz zápis o druhé dávce). Takže teď bych měl být na deset let imunní proti žloutence A, na pět let proti B (nebo naopak?).
V souladu s reklamní akcí, proběhnuvší někdy okolo května, mi firma, která vakcínu vyrábí, skutečně zaslala třetí dávku zdarma. Jelikož jedna dávka stojí asi 1500,- Kč, jde o citelnou slevu.