Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
V pondělí večer jsem si na těle našel klíště. Bylo tam nejspíše od neděle z třešňovky nebo dokonce od soboty z mokřin pod Novasem, které jsme s Danou prolézali.
Po výletu na Milešovku jsme si ještě vyjeli na kolech, nejdříve do třešňovky u Přelíce a pak ke Standovi do Libovice, kde žije už asi rok se svojí současnou holkou Štěpánkou.
Štěpánka má barák na severozápadním konci vesnice, pak je kus pole a les. Krásné místo, později při odjezdu zapadalo sluníčko zrovna nad tím lesem. Je to tam velice klidné.
Standa se Štěpánkou obývají horní patro, rodiče spodní. Patro mají pěkné, velkou televizi (i když 50 Hz) a slušnou přehrávací aparaturu.
Ukazovali nám fotky z Chorvatska, kde letos byli na ostrově Rab - celkem hezké. Další film odtud mají ještě ve foťáku. Dostali jsme výbornou jahodovou koláčobuchtu.
Do Chorvatska bychom s Danulkou také chtěli, ale předtím pořád ještě chceme do Itálie k jezeru Garda. Škoda, že jsme to nestihli před sezónou.
S Danuškou jsme vyrazili v neděli na Milešovku. Asi v půl jedenácté jsme vyjeli (autem) a asi za hodinu byli tam. Je to cca 50 km.
Asi nejsnazší výstup je z obce Bílka. Těsně pod ní je u hlavní silnice (tuším, že je to E55) malé občerstvení - tam jsme si dali každý jinou klobásu.
Pak jsme se kousek vrátili a odbočili do Bílky, kde jsme nechali auto. Odtud je to na vrchol asi 2,5 km.
Viditelnost byla celkem slušná a nakonec jsme byli i na rozhledně, když jsme se odhodlali zazvonit. Občerstvení bylo pro nemoc zavřeno.
Shora je vidět na všechny strany a je to asi opravdu největší a nejúchvatnější rozhled v Čechách. Domníváme se, že matný obzor na jihu byla Šumava (v souladu s nákresem).
Ani jsem se nahoře moc nebál, když tu najednou zaburácel motor a ve vzdálenosti asi 50 metrů obkroužilo věž malé sportovní letadlo. Sledoval jsem je po celém obvodu. Pak odletělo k východu. Byl to pěkný zážitek, ale jaksi jsem se tam začal trochu bát, také proto, že na východní straně nejsou pod zábradlím na ochozu blízké střechy, takže je to tam výš. Mám totiž strach z výšek. Dana z toho měla legraci, já také, ale menší :-).
Pak jsme se vrátili k autu a jeli domů. Dorazili jsme asi ve tři hodiny.
Cestou tam i zpět řídila Dana a já jí četl Hubáčkovu knihu Titanic. Super. V jednu chvíli cestou tam, zrovna u Lovosic, nás zastavili asi Němci a ptali se na Terezín, jak Dana po několikerém opakování rozpoznala ze zvuku asi jako "tirezanštat". Já, jakožto více německy vzdělávaný jedinec z nás dvou, jsem vystoupil a snažil se jim poradit podle mapy, ale ukázalo se, že německy nemohu hovořit, protože se mi tam pořád plete angličtina. Opravdu hodně. Než jsem vyplodil jednoduchou větu, musel jsem dlouho přemýšlet a zahánět anglická slova. Nakonec se ti Němci rozloučili a vrátili se k autu, tak jsem také nastoupil a jeli jsme dál.
Jak jsem psal minulý měsíc, sháněl jsem hru Titanic: Adventure Out of Time firmy Cyberflix.
Na Internetu se mi podařilo najít člověka, který ji má doma (koupil ji před asi pěti lety ve výprodeji). Byl ochotný a hru mi poslal (dvě CD; vystavil jejich obrazy na webu a já si to stáhnul a vypálil).
Ale jsem velmi zklamaný. Pohyb po Titanicu vůbec není free (jako např. v Doomovi nebo lépe v pozdějších 3D hrách), ale člověk může vždy jen popojít nějakým směrem o určenou vzdálenost, kde se zase může otočit (o předurčené velké úhly) a zase popojít o určitou vzdálenost.
Model Titanicu také není to, co jsem čekal. Zřejmě bude vzdálen skutečnosti, ale s tímto soudem raději počkám, až tu hru pořádně projdu.
Tolik měsíců jsem se na to těšil, sháněl to jako drak a teď jsem velice rozčarován. Učebnicový případ.
Ve středu mi skončil kurz angličtiny. To je smutná událost. Ale věřím, že na podzim budu pokračovat zase se stejným vyučujícím, protože byl skvělý.
Jmenuje se Jon Nelson, je mu asi tak 35-40, je z Ameriky z Montany, ale teď žije nějaký čas tady, má španělskou přítelkyni (nebo už jsou svoji?). Je nejen šoumen, ale navíc i zodpovědný, důsledný, ochotný a rozumí lingvistickým pojmům.
Na rozlučku jsme si místo poslední hodiny šli sednout do restaurace, kde jsme pili víno či pivo a povídali si anglicky. Bylo nás tam sedm + Jon, což byl i běžný počet lidí na hodinách poslední dobou.
Postupně tři (Denisa, pak Lucka, nakonec Petr starší) odešli a zbyli jsme čtyři. V deset jsme vyšli ven a rozdělili se. Já už šel za Danou, Martina šla domů a Jon s Milanem šli ještě na kulečník.
Dnes ráno jsem byl u doktorky nechat si píchnout druhou dávku Twinrixu (viz předchozí zápis).
Minulý týden od neděle do středy jsem byl v Krkonoších na konferenci EurOpen CZ.
Konference byla o otevřených systémech (nejedná se o open source), což přesně nevím co je, ale přednášky byly o šifrování, bezpečnosti, o databázích v Javě a trochu o sítích a o měření jakosti softwaru.
Úvodní přednáška byla odlišná, trochu filosofická. Přednášející zmínil zajímavou věc na téma tržní x regulované hospodářství. Tvrdil, že trh není potřeba regulovat, ale nastavit mu parametry (tj. zavést zákony), které jej budou dělat skutečným trhem. Bez nich se trh časem stane netrhem.
Příklad: Necháme-li trh sám sobě, jednou zákonitě vyhraje ten nejsilnější a získá monopol. Proto je potřeba uzákonit opatření, která tomu zabrání. To není regulace hospodářství, to je vytváření skutečného funkčního trhu. (Tj. nezasáhnout mocí, když nastane vyjímečná situace v trhu, ale zabránit vzniku takové situace ustanovením vhodných pravidel.)
Nejzajímavější přednáška byla o postranních kanálech v šifrování, tj. o bezpečnostních dírách. Využití postranních kanálů znamená např. měřit aktuální příkon počítače, změnu elektromagnetického vyzařování apod. v době, kdy šifruje nějaký text.
U některých algoritmů se tak dá s úspěchem zjistit tajný klíč, jak experimentálně pracoviště přednášejícího ověřilo (např. RSA je k tomu náchylný). Totiž, podle toho, zda na aktuální pozici v klíči je nula nebo jednička, se program větví a jednička způsobí použití "žravé" instrukce, což způsobí zvýšení příkonu počítače. Přednáška naznačovala, jak se tomu při tvorbě šifrovacího programu vyhnout.
Dva z přednášejících se ukázali být amatérskými bojovníky za čistotu počítačové češtiny.
První brojil proti používání slova "kryptování" namísto "šifrování", a to asi desetkrát za přednášku, ale bez skrupulí používal pojmy "symetrické šifrování" namísto "souměrné" a dokonce "asymetrické" nemísto nesouměrné, což je legrace. Také používal slova "kryptograf", "kryptologie" a jednou dokonce řekl, že "... takové množství klíčů je nezmenedžovatelné". Opravdu zanícený bojovník za čistotu češtiny.
Druhý z nich byl předsedou jakési státní komise pro vytvoření norem pro měření jakosti softwaru. Bylo vidět, že si s tím nevědí rady a že výsledek bude mizerný. Ale snaží se být precizní.
Ten zase říkal, že namísto nečeského slova "kvalita" se rozhodli používat české slovo "jakost". Prý kvůli tomu i volal do ÚJČ (Ústav pro jazyk český (při České akademii věd)). Bohužel se tam již zřejmě nezeptal na odvozeniny toho slova.
Takže slovo "kvalitní" nahradil slovem "jakostní", což dle mého názoru znamená "kvalitativní" (provést "jakostní zkoušky" znamená provést zkoušky jakosti, a ne "kvalitní zkoušky"). A to bude v českých normách.
Mimochodem, ty normy nebudou vystaveny na internetu, ale bude potřeba si je koupit.
Samotný obsah norem bude také velmi pochybný. Komise vybrala asi sedm oblastí, podle kterých se bude jakost softwaru měřit. Mezi nimi není bezpečnost, ta prý spadá pod funkčnost a ještě další kategorii. Navíc se kategorie překrývají (což je přece signálem k přerozdělení kategorií) a mají spoustu podkategorií, které se také překrývají a které často spadají do několika kategorií. Hrůza. Tak nevím, jestli takové normy pomohou k tvorbě "jakostního softwaru".
V úterý jsme si s kolegou Milanem udělali místo přednášek, které nás nezajímaly, výlet na Sněžku. Bylo větrno, ale nepršelo.
Sněžka je moc pěkná. Je to úplně už nečeský ráz krajiny. Nahoře foukalo a byly čtyři stupně. Lanovka pro vítr nejezdila. Nahoře kdysi byla česká restauračka, nyní je opuštěná a chátrá. Vedle ní dobře funguje restauračka polská (Sněžka je přesně na hranici). Český je tam akorát malý bufík, kde se dá koupit jen pití a pohledy, možná i nějaká tatranka nebo horalka.
Když se vydáte z vrcholu po červené na východ (po cestě česko-polského přátelství), po chvilce dojdete k místu, kde je navršeno spoustu malých (desítky centimetrů vysokých, některé max. kolem metru) hromádek z kamenů, připomínající podobné stavbičky v tibetských horách. Rozdílem je, že v Čechách chce mít každý svoji hromádku, takže jich tam je asi padesát malých, kdežto v Tibetu poutníci přiloží kámen k jedné velké společné).
Výlet na Sněžku byl pěkný a myslím, že tam někdy brzy pojedu s Danou a možná s našimi maminkami.
Koupil jsem si dvě anglické knížky (v knihkupectví na Andělu):
- Arthur C. Clarke: A Fall of Moondust (za 205,-)
- Arthur Hailey: The Evening News (za 223,-)
Obě jsem četl už v češtině a moc se mi líbily. Měsíční prach jsem četl asi pětkrát, je to jedna z dobrých Clarkových knih (a mezi nimi jedna z nejlepších); Večerní zprávy jsem četl jednou a je to nejlepší z Haileyho knih, co jsem četl (četl jsem ještě Letiště, Hotel, Let do nebezpečí), je dost odlišná od těch ostatních, kde např. Letiště a Hotel jsou téměř totožné knihy, akorát v různém prostředí.
Cena těch Večerních zpráv mi říká, že to knihkupectví je celkem levné; pokud si dobře pamatuji, v jiném za ně chtěli asi 280,- Kč. Mají tam docela hodně anglických knih, namátkou Pána prstenů po dílech (ale brožované, já bych chtěl raději vázané), několik pokračování Duny, asi osm Clarkových knih, několik Haileyho knih.
Dále jsem si koupil Matrixe na DVD, pořád mají tu zlevněnou verzi s pokaženými českými titulky, jiná ani nevyšla; stálo to 499,-.
Nakonec jsem zašel do Mladé fronty ve Spálené ulici, kde jsem si před rokem koupil Hubáčkovu knihu Titanic. Při čtení jsem zjistil, že vzadu chybí stránky 401 - 408. Jenže jsem nemohl najít kupní doklad, i když jsem přehrabal koš na papír a spoustu dalších hromádek v mém pokoji. Tenkrát jsem to vzdal. Před pár dny jsem ten doklad náhodou našel - byl založen v té knížce.
Vyměnili mi to naprosto bezodkladně a bez problémů, příjemně mě to překvapilo.
Při nákupu Matrixe mi přichází na mysl, že si na něm vyzkouším grabování - stahování do souboru. Doposud jsem viděl několik filmů převedených na videoCD v různých formátech, ale vždy byla kvalita záznamu mizerná - každopádně podstatně horší než na páskách VHS.
Až nedávno mi Libor ukazoval jeden film, převedený na dvě CD, konkrétně Můj soused zabiják. Bylo to v MPEG4 a kvalita byla velmi dobrá - minimálně jako VHS. Opravdu mě to překvapilo a potěšilo. Akorát Libor říkal, že on sám zatím není schopen dosáhnout při převádění takové kvality. Tohle dělal jakýsi známý známého. Prý se v těch převáděcích programech dá nastavit spousta parametrů a Libor to zatím neumí tak dobře.
Ten známý známého má ale jednu velkou vadu - převádí filmy na cédéčka v češtině.