Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
A opět k politice (to už by skoro stálo za to založit politický koutek). Poslední dobou mám pocit, že to je jedna z nejdůležitějších věcí našeho života, vlastně spíše měla by být. Zjistil jsem také, že toho vím o politice a událostech alespoň u nás příliš málo, abych mohl řádně argumentovat v rozhovorech na taková témata či jen sám sobě v úvahách.
Rozhodl jsem se koupit si a přečíst si nějakou knížku od Václava Klause. Na www.klaus.cz je pár takových knih uvedeno, ale objednávat si zajíce v pytli jsem nechtěl. Zašel jsem tedy do knihkupectví. V prvním (Mladá Fronta ve Spálené) měli pouze jednu - jakousi sbírku článků. Ve druhém (Dům knihy nebo jak se to jmenuje na Václaváku) měli také jen jednu, a to sbírku přednášek z let 97-99 Cesta z pasti. Ač nenadšen, koupil jsem si ji.
Velmi rychle jsem přečetl asi třetinu. Zajímavé čtení, i když přednášky nejsou přesně to, co jsem chtěl. Mimo jiné jsem tam přečetl dva Klausovy projevy z roku 99, první na republikovém shromáždění Unie svobody, druhý na sjezdu KDU-ČSL. Na obě strany (přestože se mohl cítit právě jimi poškozen) tam apeloval, aby zvážily možnosti budoucí spolupráce a hledání společné řeči a společných cest s ODS v zájmu zajištění pokračování transformace, pokračování pravicové politiky atd.; je škoda, že se to nesetkalo s jakoukoliv ochotou nebo pochopením.
Potom mě napadlo půjčit si něco od Klause v Městské knihovně v Praze. Na internetu jsem si našel, že mají také jen jednu Klausovu knihu, a to Václav Klaus narovinu. Nestihl jsem tam zajít, ale zcela náhodou jsem včera v podvečer vešel do knihkupectví Kanzelsberger (nebo jak se píše) na Andělu. Zaujalo mě tam několik knih. Jednak kniha o Václavu Klausovi, kterou napsal někdo jiný, jmenuje se tuším Jaký je Václav Klaus. Potom mě dost zaujala tlustá zpráva o politických událostech a ekonomice v České republice od roku 1989 do roku 1998 (přesný název si nepamatuji, napsal to široký kolektiv autorů a vydalo nakl. Academia). Už jsem si chtěl něco z toho vybrat nebo nevybrat a odejít, když jsem uviděl tu knihu Václav Klaus narovinu. Jsou to rozhovory vedené Petrem Hájkem s Václavem Klausem, kniha je velká, tlustá a vázaná. Na přední straně je fotka Klause sedícího na křesle před knihovnou. Nahlédl jsem dovnitř a zaujala mě - to je lepší než krátké projevy či přednášky na úzká témata. Otočil jsem knihu a na zadní straně jsem uviděl nálepku 40 Kč - co to je za nesmysl, napadlo mě a zeptal jsem se nejbližší zaměstnankyně prodejny: "Dobrý den, tahle kniha asi nestojí čtyřicet korun, že ne?" Ona na to: "Tahle kniha stojí čtyřicet korun." Já na to: "A jaktože je taková levná?" A ona na to: "Protože má poškozený obal." To byla pravda, okraje papírového přebalu byly trošku ohnuté. Poděkoval jsem a rychle šel k pokladně, aby si to někdo nerozmyslel.
Pak jsem šel za Danou do práce, kde jsem asi dvě hodiny čekal, až Daně skončí pracovní doba. Seděl jsem v křesle a četl a četl. V knize mě zaujala spousta věcí. Byla napsána počátkem roku 2001, čili dost aktuální. Namátkou mě teď napadá, co tam Klaus píše třeba o Vladimíru Špidlovi (v době vzniku knihy to byl jen ministr), že to byl za pravicové vlády "jeden z nejagresivnějších lidí v parlamentu" a nenávistný kritik sociální politiky vlády včetně důchodové reformy. Po převzetí vlády levicí v jakési své zprávě obrátil a píše "... v roce 1995 se náš důchodový systém dostal na úroveň srovnatelnou se zeměmi Evropské unie ...". Byv sám v opozici, byl hlavním bojovníkem za maximum výhod (v důchodovém systému) pro občany, za předčasné odchody do důchodu atd.. Stav se ministrem, píše: "... k největší a nejdůležitější pozitivní změně došlo v tom, že se zásadním způsobem zpřísnily podmínky pro předčasný odchod do důchodu ... věk odchodu do důchodu se musí nadále zvyšovat ...". Panu Špidlovi nedělají zřejmě problémy názorové obraty o 180 stupňů podle toho, co se mu zrovna hodí.
Václav Klaus píše také, jak se dá čekat, o panu Havlovi. Kritizuje jeho politické zásahy a smršť odvolání k Ústavnímu soudu a stejně tak kritizuje političnost práce údajně nadstranického a nepolitického Ústavního soudu. Poukazuje také na názorové obraty Václava Havla - např. od roku 1989 Václav Havel (a i jiní) prosazoval většinový systém volebního zákona. Ve chvíli, kdy se k většinovému systému (po několika patových výsledcích voleb, kdy platil poměrný volební systém) začal přiklánět i Václav Klaus (a schválení tohoto zákona se stalo součástí opoziční smlouvy), Václav Havel obrátil a na jeho výzvu Ústavní soud (jmenovaný - jaká to náhoda - právě panem prezidentem) tento dvakrát schválený zákon nakonec s politickým komentářem zrušil.
A píše další věci, např.: "Dnes je Klaus peskován, že neprivatizoval banky. Tehdejší většinová opozice si vynutila, že nechá projít státní rozpočet jen za příslib předsedy vlády před sněmovnou, že nebude privatizovat banky. ... váhali jsme, jestli nám to za těchto podmínek ještě stojí za to, jestli s tím radši nemáme prásknout. ..."
K opoziční smlouvě a nutnosti dialogu mezi menšinovou vládou a opozicí píše mimo jiné: "... nedovedu si představit, že by ... nejsilnější politická strana (bez předchozího dialogu s opozicí) ... předstoupila před parlament, přednesla vládní program, rozhostilo by se ticho a všichni by napjatě čekali, co na to ostatní politické strany řeknou ... a jak hlasování dopadne. ... V každém případě existence menšinové vlády vyžaduje nějakou formu dohody. ... Musím potisícíprvé připomenout rok 1996. Tehdy také vznikla menšinová vláda. Vznikla rovněž jako dohoda s opozicí. ... Václav Klaus v roce 1998 udělal identickou věc, ani o milimetr více než předtím Miloš Zeman. Jediný zásadní rozdíl, jediný důvod pro celou hysterii spočívá v tom, že zatímco v roce 1996 se tak stalo za aktivní účasti pana prezidenta, v roce 1998 se o tom pánové Klaus, Zeman a jejich politická grémia dohodli sami. ... Jednou tuto dohodu pan prezident posvětil, podruhé neposvětil."
A tak dále. Nemohu a nechci tady opisovat celou tlustou knihu, rád bych jen doporučil těm všem kritikům Václava Klause a tehdejších vlád, aby si o oněch událostech a rozhodováních něco přečetli a nespoléhali se jen na mediální, hlavně televizí tvořený obraz o situaci. O zkresleném a nesmírně zjednodušeném pohledu na politiku u nás, který poskytuje televize, možná ještě někdy napíšu. A rád bych také někdy napsal o nutnosti politického dialogu.
Nápad poslat dopis panu Klausovi ve mně vznikl a zrál po volbách, postupně, když jsem chodil po ulicích a truchlil a přemýšlel nad budoucností naší země. Zvláště mě k tomu ještě pobídlo, když Dana poznamenala k nějakému obrázku v televizi, že Klaus teď vypadá smutně. Napsali jsme a panu Klausovi poslali (elektronicky) tento dopis:
Vážený pane Klausi,
jelikož tušíme, jak pro Vás musí být současná doba těžká (z mnoha důvodů),
rozhodli jsme se napsat Vám mail, abychom Vás ujistili, že stále existují
lidé, kteří jsou Vám vděčni za Vaši práci a za to dobré, co jste pro naši zem
vykonal.
Máme k Vám důvěru, máme důvěru ve Vaše znalosti a věříme také ve Váš dobrý
úmysl s naší zemí.
Proto doufáme, že Vás neodradí relativní volební neúspěch a nepřátelská
atmosféra, kterou mnozí kolem Vás již dlouho tvoří.
Prosíme Vás, bude-li to ve Vašich silách, nevzdávejte se a pomozte obrátit
vývoj v naší politice od levicové k pravicové, od populistické k věcné a od
nečestné k čestné.
Děkujeme Vám za Vaši namáhavou práci minulou, a bude-li možná, také za tu
budoucí.
Přejeme Vám k tomu mnoho štěstí, pevné zdraví a silné nervy.
Dana Peteříková
a
Jiří Mírovský
Od pátku večer do dnešního rána jsme byli s Liborem Polanským, Martinem Ričlem, Petrem Husákem a Jakubem Judlem na meditační chatě v kempu v Sedmihorkách.
První noc jsme spali pod stany, protože chatu jsme měli zamluvenou až na další den. Vůbec jsem se nevyspal - těsně vedle nás stanovala banda pankáčů a řvali celou noc až do rána.
Ale od chvíle přestěhování do největší chaty s příslušenstvím uvnitř se situace naprosto změnila. Pohodlí a klid. Poblíž rybníček s písečnou pláží, kde jsme se svlažovali, kdykoliv nám bylo horko. V sobotu večer jsme rožnili.
V neděli ráno našli Libor a Petr své peněženky venku na verandě, všechny peníze z nich zmizely. Podle dalších stop se ukázalo, že přímo v chatě, v přízemí, kde oba a ještě Martin spali, byli v noci zloději. Byli to ovšem "slušní" zloději, prázdné peněženky s doklady vrátili. Škoda, že jsme byli všichni unavení z předchozí noci, kdy se pro hluk nedalo spát, a měli jsme tak tvrdé spaní.
V neděli jsme byli asi na dvě hodinky na procházce ve skalách, asi čtvrt hodiny jsme tam pozorovali horolezce. Pak jsme dali s pár lidmi z kempu fotbálek.
To všechno jsme prokládali meditačními půlhodinkami až třičtvrtěhodinkami, několikrát denně. Hezky jsme si odpočinuli. Začátkem října bychom to rádi zopakovali.
Předminulý týden jsem byl nemocný. Při té příležitosti jsem si přemisťoval počítač k posteli, abych mohl programovat vleže.
Možná víte, že novější počítače mívají dva vypínače. Jeden vzadu u zdroje, který zpravidla zůstane nepovšimnut po dlouhé měsíce a roky, druhý vepředu, kterým se počítač zapíná a případně někdy i vypíná, pokud se tak nestane softwarově.
Nuže, maje počítač vypnutý (ovšem jen tím vypínačem vpředu), všiml jsem si vzadu na zdroji přepínače napětí. Počítač se po přepnutí může používat na síti se 120V nebo tak nějak. Zajímalo mě, jaká hodnota se po přepnutí ukáže a vůbec jsem si to chtěl zkusit přepnout, jak ten přepínač funguje a tak, takže jsem to přepnul.
Ozvala se rána a ze zdroje se vyvalil kouř a smrad. Spálil jsem zdroj! Přestože počítač
vypadal vypnutě, ovšem vypínač vzadu u zdroje byl zapnutý. Žádná pojistka, nic, prostě se to vodpálilo a šel jsem si za tisícovku koupit
nový zdroj, abych doma týden neležel s nefunkčním počítačem.
"Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen Čeesesďáci..."
Volby dopadly velice špatně. Od té doby mám z toho špatnou náladu. Zvítězila hloupost, zaslepenost, nenávist, závist, fanatismus, lenost, pohodlnost a krátkozrakost. Volební program vítězné strany by se dal shrnout následujícími řádky, začínajícími parafrází příliš dobře známého hesla:
- Každý ať pracuje podle své chuti, každému dáme tolik, aby chuť mít nemusel.
(A kdyby někdo měl moc velkou chuť a kazil dojem, tak mu tu chuť taky zkazíme.)
- Jo, kde na to vezmeme? No přece si pučíme. To je nám jedno, kdo to kdy splatí, my teda ne.
- Hlavně se množte, za to vás platíme a ještě vám přidáme, ať nás je čím dál tím víc. Aspoň jako v Číně.
- Nebojte se lhát, to my děláme pořád, hlavně ale nemyslete.
- Chcete si zajistit kvalitní studia? Nic takovýho, hezky zadarmo a masově, lenoši i pilní. Že to ve skutečnosti není zadarmo?
To je jedno, to zaplatí všichni.
- Nechcete vůbec pracovat? Výborně, vás právě hledáme. Choďte si pro peníze bez práce! Takových je vás hodně a bude vás čím dál tím víc. Nebojte se, zajistíme vám kvalitní podmínky, aspoň takové, jako mají ti, co ještě pracují. Budoucnost patří bezcharakterním a příživníkům!
- Ale, tamhleten pán je nám nějak podezřelej - pracuje a má hodně peněz. Tak to by nešlo! Hezky se rozděl s těmi, co nepracují!
- Chcete majetek, ale nemáte nic a jste líní? Ještě maličkost, jste zaměstnáni ve státním podniku? Výborně, vymyslete si nějakou záminku, obsaďte hlavní budovy a místnosti, pošpiňte všechny poctivé a vydržte stávkovat dostatečně dlouho. My vám to pak přiklepnem. Zákony nerespektujte, ty jsou jen pro slabochy.
Takhle by se dalo pokračovat dlouho. Vítězství ČSSD je velikým neštěstím pro naši zem. Je důsledkem demagogické, nenávistné a ničeho se neštítící politiky, vedené jak ČSSD, tak i malými pravicovými stranami. Vnitřní boj pravice vyústil v její prohru a jsem moc rád, že postihla více viníka (i když viník se teď nejspíš dostane do vlády, samozřejmě jako nerovný člen, pouze tak podporující levici; to bude horší než opoziční smlouva).
Velmi alarmující je také relativní i absolutní nárůst voličů KSČ(M). Tady už hloupost přímo kvete. K tomu mám ale jednu poznámku. Připadá mi poněkud přežitým populismem, odmítat jakoukoliv spolupráci s KSČM se slovy: to není demokratická strana. Já jsem rovněž proti spolupráci s KSČM, ale pro její ultralevicové zaměření, nikoliv pro nějakou přízračnou a blíže nespecifikovanou nedemokratičnost. Ve volebním programu KSČM není nic takového jako zrušení svobodných voleb, zavedení cenzury apod., v čem tedy spočívá její nedemokratičnost? To se může stokrát říkat, že ve 48. roce také neměli zrušení voleb a svobody slova v programu, ale jsme o víc než půl století dál. Tak ať ti řečníci (jako třeba paní Marvanová) řeknou, v čem spočívá ta nedemokratičnost. Opakuji ovšem, aby nedošlo k omylu, že jsem jednoznačně proti komunistům a jejich ideím! Pouze nesnáším levnou politiku, která má námvšemžel tak velký vliv na voliče.
Je mi velmi líto, že nezvítězila ODS. I když by měla velmi těžkou pozici, stejně jako ve všech minulých vládách. Snadno a příliš často se napadají vládní neúspěchy ODS a opoziční smlouva. Je potřeba pohlédnou na situaci i z druhé strany. Vláda od roku 1992 měla 105 křesel ve sněmovně - příliš malá většina při složitých transformačních procesech ekonomiky a současných poněkud malicherných rozporech uvnitř vlády, způsobených budoucími odpadlíky. Budiž. Vláda od roku 1996 byla menšinová a jen tak tak slepená. A vnitřní rozpory? Ty jen bujely. Čí vinou? Malých pravicových stran. Když se dva perou, třetí se směje. Vláda padla a volby vyhrála ČSSD. Znovu vinou lidovců a unionistů se nepodařilo sestavit jakoukoliv vládní koalici. Co v té situaci dělat? Nové volby? K čemu? Ustoupit všem požadavkům minoritních, ale zatvrzelých lidovců a unionistů? Opoziční smlouva byla snad opravdu jedinou (často se říká státotvornou) možností. Často je kritizován také průběh opoziční smlouvy - ale co jiného? Zrušit ji a nové volby? To je přece naprosto krajní varianta, drahá a s nejistým výsledkem, které jsme jen tak tak a moc rádi utekli ve Slaném v politice mnohem menších rozměrů. Že byly schodkové státní rozpočty vždy schváleny díky opoziční smlouvě? Ano, měli jsme snad klesnout do rozpočtového provizoria? Následky pro naši zemi by byly obrovské. Unie svobody a lidovci statečně a hrdě hlasovali proti. Mohli si to dovolit - neměli žádnou odpovědnost. Není nic snazšího než kritizovat z pozice toho, kdo nemůže nic udělat. A hlavně se to vyplatí, na to voliči slyší. O čestného politika u nás téměř nezavadíš. Všichni pořád plivali špínu na ODS a na Klause. Domnívali se, že jim to přidá hlasy. No, ČSSD se to povedlo.
A ještě maličkost - 12,5% hlasů malým stranám, které přišly nazmar. Byly to hlasy lidí přejících si vládu levice? Většinou nejspíš ne! Volit strany, které nemají šanci dostat se do sněmovny, bylo ale v tom případě ve skutečnosti totéž jako volit levici. Je to neuvážený krok, značící trochu lhostejnosti k naší budoucnosti. Většina (ne snad všechny) malé strany mají jediný cíl - získat státní příspěvek. To se bohužel kromě zelených, kterým ho snad i přeju, podařilo i straně Nezávislých, té už z názvu rozporné straně. Politické strany vznikají proto, aby se sdružovali do politického uskupení lidé se stejnými či velmi podobnými politickými názory - prohlašování nezávislosti členů strany je opět jen hloupý populismus. No, asi ne tak hloupý, získali tím spoustu peněz. Je přece jasné, že kdo skutečně chce ovlivnit budoucnost naší země, musí na naší politické scéně zvolit jednu z existujících stran; zakládat strany zcela nové, zvláště těsně před volbami, je pouze prospěchářské. Stejně tak by si tuto skutečnost měl uvědomit i volič.
Co udělat pro to, aby v příštích volbách levice nezvítězila? Jednou z možností je házet na vládu ČSSD všemožnou špínu, každý neúspěch přičítat jejich neschopnosti a neúspěch dělat i z toho, co neúspěchem není, a svalovat na ni vinu za všechno, jak bylo doteď zvykem vůči ODS. Kdo to ale má dělat? ODS? Od ní to neočekávám. Jsem proto zvědav, co si ODS počne s těmi 24,5% hlasů, které dostala. Obávám se, že ani nejlepší snaha teď nebude mnoho platná.
Už čtrnáct dní z naší cesty po Thajsku je popsáno v deníčku z naší cesty do Thajska.
Několik posledních dní se s Danulkou hodně bavíme o nastávajících volbách. S obavami sledujeme volební preference, naznačující, že by mohla znovu vyhrát ČSSD. Kéž by se to nestalo. Myslím, že je proti tomu potřeba udělat co nejvíce, i proto píšu tyto řádky. Nerad bych si pak vyčítal, že jsem jen přihlížel a neudělal nic.
Zrovna včera jsme se shodli, že je škoda, že jediní dva politici, kterým opravdu věříme, jsou vzájemně velmi nevraživí - totiž pan Václav Havel a pan Václav Klaus.
Václav Havel pro mne (raději budu mluvit jen za sebe, když tu teď Danuška se mnou není) znamená lidskost, dobrotu, nesobeckost.
Václav Klaus pro mne znamená inteligenci, vzdělanost, přehled, přímost a dobrý úmysl.
Většina ostatních politiků tyto vlastnosti nemá.
Bohužel, politická kultura je u nás na velmi nízké úrovni. A tak se většina politiků neštítí říci či udělat cokoliv, jen když jim to zvýší (podle jejich názoru) počet voličů. A voličská masa jim na to skáče.
Všimněte si, že pan Klaus to nedělá. Neříká, co chtějí (nebo co si on myslí, že chtějí) voliči slyšet, říká svůj názor. Říká pravdu. Nemění odpovědi měsíc po měsíci. To je v řadách našich politiků velmi vzácná kvalita. To je ta přímost. Rovněž tak dobrý úmysl není u našich politiků běžný. Pan Klaus jedná ve prospěch našeho státu - ne tak, aby získal voličskou masu, ale aby prospěl našemu státu - bez ohledu na to, co si o tom průměrný volič myslí. To je můj názor.
Myslím, že je potřeba zabránit, aby sociální demokracie dále zadlužovala náš stát a zaváděla své utopistické a nedomyšlené vize do praxe. Vyhraje-li volby ČSSD, prezident nejspíš vyzve jejího předsedu k sestavení vlády a neštěstí je tu. Proto je potřeba volit ODS, a ne jiné pravicové strany. Protože volit jiné pravicové strany za současného rozdělení volebních preferencí znamená fakticky volit vládu ČSSD.
Navíc volební program ODS je nejbližší mým představám a přáním.