Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Už dvacet osm dní z naší cesty po Thajsku je popsáno v deníčku z naší cesty do Thajska.
V sobotu jsme zajeli za Kubou Judlem do staré cihelny u Solan (za Libochovicemi), kde s partou nadšenců budují ekologickou farmu.
Krajina tam není tak hezká, jak jsem si představoval - je to téměř v rovině uprostřed polí, poblíž je jen malý mladý lesík. Okolí ale není ošklivé, na severu se tyčí blízké kopce Středohoří, na východě je vidět Hazmburk.
Cihelna samotná je skupina starých chátrajících stavení. U nich je malá nepříliš upravená zahrádka, kde tato skupina pěstuje různé plodiny především na semena, která by pak sázeli ve větším. Na jih od stavení je několik hektarů pole, které jim patří, na mírném jižním svahu zakončeném potokem.
Skupina tu sídlí už od jara, ale teprve pár dní bydlí v domě s okny a dveřmi, který konečně zprovoznili, kde se dá i zatopit. To znamená, že tu mohou zůstat i přes zimu. (Na seně, kde spali dosud, by to šlo hůř.) Pro pitnou vodu jezdí na kolech do vesnice, po polní cestě, podél které chtějí ze semen vypěstovat alej.
Jejich ideologie je asi následující: Až na Kubu, který jí všechno kromě nerybího masa, jsou všichni vegani. Současnou lidskou společnost a hlavně její civilizační výdobytky považují za škodlivé (pro životní prostředí a vůbec), takže nechtějí ani elektriku. Večer si svítí svíčkami. Topí dřevem. Spalovací motory rovněž škodí, a tak nechtějí ani žádnou mechanizaci. S hospodářskými zvířaty je moc práce, takže neplánují vlastnit ani ta. Ostatně mléko od koz nebo krav by pil stejně jen Kuba. (Když to ale Kuba bude chtít, nikdo mu v chovu bránit nebude.)
Příští rok by chtěli pokusně osít část pole. Plodiny pak chtějí opečovávat i sklízet ručně a přísně ekologicky, následně prodávat.
Celé to vlastní Šíma s Kačenkou, hlavně asi Šíma. Na platy v jejich situaci samozřejmě není ani pomyšlení, takže žijí z podpory pro uchazeče o zaměstnání nebo ze sociálních dávek. To, zdá se, nekoliduje s jejich pohledem na život ve společnosti. Ostatně, jak říká Kuba, rok a půl na stát makal za pakatel na civilce ve školce, tak ať mu to teď vrátí.
Všichni jsou přátelští a otevření. Zvláště Kačenka je sympatická. Nikam nespěchají, pěstují poklidné životní tempo a vypadají spokojeně. A tak si Kuba může dovolit trávit měsíc výrobou dveřního rámu, další měsíc výrobou dveří a další měsíc vlastnoručním kováním kliky (trochu jsem to zjednodušil :-). Žít jejich stylem vyžaduje nenáročnost, stravu mají prostou, životní podmínky jen o trochu lepší než spartánské. Co si mohou vyrobit sami, vyrobí si, ať to trvá, jak chce dlouho. Zbytek si koupí. Vypadají spokojeně.
Kdybyste někdo věděl o výhni, tak Kuba jednu shání. Aby mohl kovat.
Zůstali jsme až do setmění a pak nás Kuba doprovodil do vesnice k našemu autu. On se pak vrátil do tmy na farmu, my vyjeli zpátky do civilizace.
V pátek jsme byli s Danulkou a maminkami na představení Dividýlka "Bedřich raději jódluje". Přišli jsme o půl hodiny dříve, protože Danuška si spletla čas začátku. Škoda, že kromě tyčinek, brambůrků a oříšků neprodávali nějaké další občerstvení, měl jsem chuť ve zbylém čase něco zakousnout.
Jako obvykle, hra byla nabitá nápady a situačním humorem. Chyběla jí ale řádná dějová linie a nějaká celková myšlenka. Vlastně to bylo o ničem, jen shluk téměř nesouvisejících scének, spojených jen některými postavami.
Velmi mě překvapilo, že sál byl zaplněn jen z poloviny. To jsem ještě u Dividýlka nezažil (a to jsem do té doby byl už na jednom
jejich představení :-).
Včera jsme měli první schůzku s lidmi, se kterými bychom chtěli zpívat na vánoce. Uvidíme, zda z toho něco bude. Každopádně k nám přibyli oproti nám profíci, takže je spíš otázka, jestli oni nás tam po příští zkoušce, kde si už něco zkusíme, budou ještě chtít.
Prosazuji, abychom kromě obyčejných vánočních písní, byť několikahlasých, zkusili také delší kousek, např. nějakou kratší a jednodušší
vánoční mši. Ukazuje se, že naši noví společníci (hlavně společnice) jsou studnicí nejrůznějších not. Hned jsme vybrali asi dvacetiminutovou,
prý jednoduchou vánoční mši českého autora. Na to se těším nejvíc. Akorát nám scházejí mužské hlasy - nechceme (aspoň já) žádné profíky,
ty by to jednak s námi nebavilo, jednak bych se mezi nimi cítil nepatřičně. Spíše nezkušené amatéry, kteří mají chuť si něco takového zkusit.
Na čtyři dny jsme byli s prací na semináři na Šumavě (v Nových Hutích, na chatě Jiskra). Oproti předchozím obdobným seminářům na horách byl
tento téměř výhradně pracovní. Ostatně, téměř celou dobu nám tam pršelo.
Už dvacet sedm dní z naší cesty po Thajsku je popsáno v deníčku z naší cesty do Thajska.
Byl jsem na konferenci v Bulharsku v Sozopolu. Po konferenci přijela do Bulharska také Danuška a byli jsme na týden v horách Pirin. Připravuji deníček z této akce (najdete ho tady).