Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
V neděli jsme já a Danuška byli ještě s Marťůlem, Katkou a Kubou v kině Eden na cestovatelské přednášce Leoše Šimánka. Promítal diáky a k tomu vyprávěl o své cestě z roku 1989 Amerikou od severu k jihu, která trvala dva a půl roku. Je to maximální dobrodruh. Cestuje co nejlevněji, poznává lidi různých krajů. Několik měsíců žil s domorodci v horách v Mexiku, kam ještě nedospěla civilizace. Plavil se s pašeráky na lodi z Mexika do Kolumbie, znelíbil se jim a byl vysazen na opuštěném ostrůvku, kde strávil dva týdny, živě se plody palem. Pak byl vysvobozen domorodci plavícími se kolem na kanoi z jednoho kusu dřeva. Několik měsíců žil pak s nimi, pomáhal vydlabávat podobnou loď. Na jihu ve sněhové vánici zapadl do pukliny v ledovci, odkud se pak vyhrabal po dvou dnech, když sněhová vánice přešla. Dvakrát se setkal s medvědem tváří v tvář. Atd.
O svých cestách napsal několik cestopisných knih, také jeden román. Je to příjemný a zajímavý člověk.
Zpráva o naší letošní cestě do Thajska je již úplná, včetně poznámek o Thajsku a o cestování. Snad časem přibudou i ty fotky.
Včera jsme se Marťůl a já slezli ještě s Adamem a jeho bráchou Zdeňkem u nich doma a zapařili jsme po síti. S mým počítačem byly nejdřív problémy, nakonec jsme zjistili, že mám svou na desce zabudovanou síťovou kartu zakázanou v BIOSu, a proto ji systém nemohl najít. Od té chvíle šlo všechno hladce.
Nejdřív jsme dali Age of Empires II (Conqueror's expansion) čtyři proti čtyřem počítačům, to mi nějak moc nešlo. Pak chtěl Marťůl hrát Warcrafta III, což já vůbec neumím, ale dali jsme to. To mi vůbec nešlo. Nakonec jsme dali znovu Empajry, dva proti dvěma, já s Adamem proti Zděndovi s Marťůlem, a úplně jsme je rozdrtili. To bylo super.
Nejhorší na těchto pařbách je, že se musejí převážet ty počítače. Kdyby se mi aspoň vešel počítač do batohu, tak bych vzal do rukou monitor
a dá se to zvládnout v jednom, ale takhle musím jít k autu a od auta dvakrát.
Už dvacet devět dní z naší cesty po Thajsku je popsáno v deníčku z naší cesty do Thajska.
Od pátku večer do dneška (tj. do neděle) jsme byli Marťůl, Časko, Filip Hurdes a já u nás v Telcích na "meditační chatě". V sobotu večer přijel ještě Libor Polanský. Moc rádi bychom dělali takovéto meditační víkendy pravidelněji, aspoň jednou za půl roku. Jednou za rok bychom to chtěli i delší, třeba na týden. Ale kdo ví, kolik času si na to ve skutečnosti najdeme.
Bylo to rozhodně přínosné. Ne že bych něco vymeditoval, ale mám teď chuť i vůli meditovat i jindy, sám doma. Kéž by mi to vydrželo.