Inspirován Dušanovým deníčkem píši deníček vlastní, kde budu psát drobné poznámky, události, postřehy a názory, samozřejmě především své.
V genezi stránky se budu zmiňovat jen o závažnějších změnách v deníčku.
Řazeno inverzně chronologicky.
Postupem času zjišťuji, že si sem raději a raději zapisuji osobní zážitky - pro své potěšení při vzpomínání.
Závod Hledej měl ještě malou, ale pěknou dohru. Jak jsem psal, večer po závodě jsme se byli s Adamem a dalšími dvěma lidmi koupat v "blízké" pískovně, kde jsem si zapomněl plavky. Byly to docela drahé plavky a hlavně mi slušely, což se jen tak o nějakých plavkách říct nedá. Ztráty jsem tedy litoval, stejně tak Dana. Říkala, že bychom tam měli sjet autem podívat se, jestli tam ještě nejsou. Ale je to moc daleko, tak se mi nechtělo.
Až teď v neděli, zhruba po dvou týdnech, kdy jsem neměl odpoledne co dělat, neboť Dana odjela na týden na kurz reflexní terapie, jsem si řekl, že tam zajedu. Sedl jsem do auta a vyjel. Snažil jsem se v sobě neživit naději, abych se vyhnul zklamání. Do Sklárny poblíž pískovny se musí po silnici, na které je nesmyslný zákaz vjezdu. Vjel jsem tam a zaparkoval jsem ve Sklárně. Odtud už jsem šel pěšky, není to daleko.
Když jsem přicházel k pískovně, uviděl jsem před sebou skupinu dětí - asi z tábora. Prošly kolem pískovny a šly dál, za pár chvil jsem tam dorazil i já. Už zdálky jsem se díval, zda neuvidím něco u keře, kde jsme se převlékali. Nějaké nepřírodní barvy jsem tam rozpoznával. Šel jsem blíž a nechtěl jsem věřit svým očím, vlastně chtěl. Byly tam! Našel jsem svoje milé plavky! Někdo je dokonce pověsil na větev keře. A co víc! Spolu s nimi tam visely ještě jedny plavky, slipy a ponožky!
Měl jsem velkou radost a cítil jsem vděčnost k těm, kdo tu ty plavky takhle pověsili. Ač nebylo zvlášť teplo, hned jsem si je oblékl a vykoupal jsem se. Ve vodě jsem si pořád ještě užíval ten skvělý pocit, a jelikož děti už byly dávno z doslechu, nahlas jsem se smál.
Venku jsem uschnul, vrátil se k autu a spokojeně odjel domů. Mimochodem, to ostatní oblečení tam zůstalo viset pro případné další šťastné nálezce.